Typ:  dvoumístná cvičná modifikace jednomístné frontového stíhacího letounu typu Jak-9U VK-107A (Frank)

Určení:  výuka pilotů jednomotorových frontových stíhacích letounů techniky létání, ovládání letounu a bojových manévrů, včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od letounu typu Jak-9U VK-107A (Frank):

- instalace druhého kokpitu s pracovištěm instruktora za původním kokpitem (ve kterém u tohoto modelu sedí žák). Oba zmíněné kokpity jsou opatřeny společným pětidílným překrytem. Zmíněný překryt se sestává z pevného čelního štítku, pevného středního dílu a dvou odsuvných (směrem dozadu) krytů (s nouzovým systémem odhozu). Zasklení všech dílů překrytu dvoumístné pilotní kabiny tohoto modelu je vyjma pevného čelního štítku nedělené. Zasklení pevného čelního štítku překrytu pilotní kabiny tohoto modelu je rozděleno na jedno čelní, dvě postranní a jedno stropní okénko.

- instalace 20 mm kanónu typu B-20M se zásobníkem na 100 nábojů mezi motorovými válci na místo 20 mm kanónu typu ŠVAK se zásobníkem na 120 nábojů

- absence obou 12,7 mm synchronních kulometů typu UBS, instalovaných nad motorem

- instalace účinnějších chladičů vody a oleje

Historie:  Poslední dvoumístnou cvičnou modifikací frontového stíhacího letounu typu Jak-9 (Frank) se stal model Jak-9UV. Zmíněný model vycházel, jak napovídá označení, z jednomístného Jaku-9U VK-107A (Frank). Rozdíly mezi jednomístným Jakem-9U (Frank) a dvoumístným Jakem-9UV byly obdobné jako mezi jednomístným Jakem-9M (Frank) a dvoumístným Jakem-9V. Zmíněný model měl tedy kromě dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny, která byla opatřena pětidílným překrytem, též zredukovanou výzbroj na jeden 20 mm kanón. Přístrojové vybavení dvoumístného Jaku-9UV umožňovalo, stejně jako přístrojové vybavení staršího dvoumístného Jaku-9V, provádět lety ve výškách do 4 000 až 4 500 m za denních podmínek a za dobrého počasí. Prototyp dvoumístného Jaku-9UV byl postaven závodem č.82 z Tušina. V červnu roku 1945 byl tento stroj předán NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS), za účelem realizace státních zkoušek (aniž by předtím absolvoval závodní zkoušky). Státními zkouškami prototyp dvoumístného Jaku-9UV prošel mezi 10. červencem a 12. říjnem toho samého roku, tedy již po skončení bojů druhé světové války. Z hlediska ovladatelnosti se tento stroj od standardního Jaku-9U (Frank) prakticky nelišil. Přestože byl prototyp Jaku-9UV opatřen účinnějšími chladiči oleje a vody, letové zkoušky tohoto stroje sužovaly potíže s  přehříváním oleje a vody. Důvodem toho byla skutečnost, že cvičný letoun podniká vzlety a přistání s vysokou frekvencí, a tedy jeho motor velmi často běží na nominální výkon (při otáčkách 3 000 ot/min). To si vyžádalo omezit max. otáčky motoru hodnotou 2 800 ot/min a zároveň při této hodnotě otáček mít více rozevřenou regulační klapku vodního chladiče, což ale sebou přineslo (spolu s instalací dvoumístné kabiny) pokles max. rychlosti proti jednomístnému Jaku-9U (Frank) o nějakých 35 až 90 km/h, dle letové výšky. Prototyp Jaku-9UV proto dosahoval rychlosti 623 km/h ve výšce 4 100 m, resp. 564 km/h v přízemní výšce. Na výšku 5 000 m byl schopen vystoupat za 5,5 min. Sériové výroby se dvoumístný Jak-9UV nakonec nedočkal. Jedním z důvodů toho byl konec druhé světové války. Tím druhým byl rychlý pokrok ve vývoji stíhacích letounů s proudovým pohonem.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov VK-107A s max. výkonem 1 500 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu B-20M se zásobou 100 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců

* pouze vypočtený odhad