Jakovlev Jak-9 Kurjerskij

Typ:  spojovací modifikace dálkového stíhacího letounu typu Jak-9DD (Frank)

Určení:  přeprava jednotlivých osob na velké vzdálenosti přes oblasti s PVO protivníka

Odlišnosti od letounu typu Jak-9DD (Frank):

- instalace druhého kokpitu s pracovištěm instruktora za původním kokpitem (ve kterém u tohoto modelu sedí žák). Oba zmíněné kokpity jsou opatřeny společným pětidílným překrytem. Zmíněný překryt se sestává z pevného čelního štítku, pevného středního dílu a dvou odsuvných (směrem dozadu) krytů (s nouzovým systémem odhozu). Zasklení všech dílů překrytu dvoumístné pilotní kabiny tohoto modelu je vyjma pevného čelního štítku nedělené. Pevný čelní štítek překrytu pilotní kabiny tohoto modelu má shodnou konstrukci jako pevný čelní štítek překrytu pilotní kabiny jednomístného Jaku-9DD (Frank). Jeho zasklení je tedy rozděleno na jedno čelní, dvě postranní a jedno stropní okénko.

- instalace pohodlnější sedačky s pisoárem v předním kokpitu. V zadním kokpitu se nachází též pohodlná sedačka s pisoárem. Zadní kabina tohoto modelu má navíc textilní čalounění. Po její stranách se nacházejí schránky na mapy a další předměty.

- instalace 1 240 hp motoru typu VK-105PF2 na místo 1 180 hp motoru typu VK-105PF

- absence výzbroje

- instalace přistávacího reflektoru uvnitř levé náběžné hrany křídla.

Historie:  Frontový stíhací letoun typu Jak-9 (Frank) vznikl hned v několika specializovaných modifikacích. Jedna z nich vešla ve známost jako Jak-9 Kurjerskij a zastávala roli rychlého spojovacího stroje. Zmíněný speciál byl určen k přepravě jednotlivých osob na velké vzdálenosti přes oblasti s PVO protivníka (např. přes frontu do týlu území protivníka). Speciál Jak-9 Kurjerskij vycházel z dálkového Jaku-9DD (Frank), který byl opatřen osmi palivovými nádržemi s celkovým objemem 845 l. Trup spojovacího Jaku-9 Kurjerskij ale ukrýval dvoumístnou (a nikoliv jednomístnou) tandemově uspořádanou kabinu, která byla opatřena protáhlým pětidílným překrytem obdobné konstrukce, jakou měl překryt dvoumístné pilotní kabiny cvičného Jaku-9V. V zadním kokpitu se přitom nacházelo sedadlo pasažéra. Z tohoto důvodu v zadním kokpitu spojovacího Jaku-9 Kurjerskij nebylo instalováno ani druhé řízení ani palubní deska. V obou dvou kokpitech tohoto modelu byly umístěny pohodlné sedačky s pisoáry. Zadní kokpit byl navíc opatřen čalouněním. Protože dvoumístný Jak-9 Kurjerskij zastával poslání dopravního stroje, postrádal instalaci výzbroje. Všechny výše uvedené úpravy ale vedly k posunu aerodynamického těžiště směrem dozadu, což mělo negativní vliv na podélnou stabilitu. Na druhou stranu posun aerodynamického těžiště směrem dozadu sebou přinesl nižší riziko překlopení přes „čumák“ při brzdění při přistání. Po výkonnostní stránce byl na tom spojovací Jak-9 Kurjerskij obdobně jako dálkový stíhací Jak-9DD (Frank). Byl jen o nějakých 10 až 15 km/h pomalejší. Za německými stíhacími letouny typu Bf109G-2 a Fw190A-4 proto rychlostí zaostával jen nepatrně. Z tohoto důvodu mohl vyrážet k misím i bez stíhacího doprovodu. Hlavním nedostatkem tohoto stroje byl malý dosah radiostanice. Jediný prototyp spojovacího Jaku-9 Kurjerskij byl postaven v červenci roku 1944 závodem č.153 z Novosibirsku. Zmíněný stroj měl nestandardní světlešedý kabát s červenými pruhy po obou bocích trupu. Výsostné znaky VVS se u prototypu spojovacího Jaku-9 Kurjerskij nacházely jen na bocích SOP a na spodní ploše křídla. Závodními zkouškami tento stroj prošel mezi srpnem a zářím roku 1944. Ke zkouškám státním ale již předán nebyl. Zda se jediný prototyp spojovacího Jaku-9 Kurjerskij dočkal operačního nasazení, není bohužel známo.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot a jeden pasažér

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov VK-105PF2 s max. výkonem 1 240 hp

Výzbroj:     žádná