Jakovlev Jak-17-RD10

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-15

Určení:  přeškolování pilotů a pozemního personálu pístových stíhacích letounů na proudovou techniku

Odlišnosti od letounu Jak-15:

- instalace nového křídla s vysokorychlostním laminárním profilem a odlišným půdorysem (to si ale vyžádalo přesunout šachty hlavního podvozku z křídla do boků trupu, v oblasti pod křídlem)

- instalace odlišně tvarovaných ocasních ploch s větší plochou

- instalace nového hlavního podvozku s menším rozchodem (2,00 m vs 3,22 m), kompletně uzavíratelnými šachtami (na místo částečně uzavíratelných) a odlišným zatahovacím systémem – jeho kola, která vykazují identickými rozměry, se nyní zasouvají, po směru letu, do boků trupu, v oblasti nad tryskou pohonné jednotky, zatímco ve vysunuté pozici se nacházejí před náběžnou hranou křídla (naproti tomu kola hlavního podvozku Jaku-15 se zasouvala, směrem k podélné ose trupu, do útrob křídla trupu, v oblasti před vnitřním párem křídleních palivových nádrží, zatímco ve vysunuté pozici se nacházela pod náběžnou hranou křídla)

- instalace nového ostruhového podvozku – ten je nyní opatřen kolečkem s výrazně větší šířkou (180 mm) a v zasunuté pozici je zcela skryt pod dvoudílnými podélně dělenými dvířky (naproti tomu šachtu ostruhového podvozku Jaku-15 uzavíral jednodílný kryt, a to pouze v oblasti podvozkové vzpěry – vlastní kolečko z ní vystupovalo ven) 

- instalace nového překrytu pilotní kabiny s větší délkou, menší výškou a jednou příčnou výztuhou v zadní odsuvné části (naproti tomu zasklení zadního odsuvného dílu překrytu pilotní kabiny Jaku-15 bylo nedělené)

- zlepšená ochrana pilota instalací vystřelovacího sedadla s pancéřovým opěradlem (na místo standardního sedadla bez pancéřové ochrany) a čelního neprůstřelného skla s tloušťkou 55 mm

Historie:  A.S. Jakovlev svůj první proudový stíhač podobě letounu typu Jak-15 pojal jako modifikaci pístového stíhače typu Jak-3 VK-107A s instalací motoru typu RD-10 v přídi trupu nové konstrukce. Protože ale pro tento stroj převzal od pístového Jaku-3 VK-107A prakticky bez změn nejen střední a zadní část trupu a ocasní plochy, ale i křídlo, které vykazovalo poměrně tlustým profilem, jeho provoz se neobešel, z pevnostních důvodů, bez přísných rychlostních limitů. Zatímco ve výškách do 3 150 m bylo s Jakem-15 zakázáno létat rychleji než 700 km/h, ve větších výškách s ním nebylo povoleno překračovat hodnotu M=0,68. Jeho max. rychlost proto činila pouhých 800 km/h, což bylo o cca 100 km/h méně než u konkurenčního MiGu-9 (Fargo). Z tohoto důvodu byl Jakovlev již dne 29. dubna 1946, tedy pouhé čtyři dny po prvním vzletu Jaku-15, pověřen vývojem modifikace tohoto stroje se zlepšenou aerodynamikou draku. Požadovaná modifikace proudového Jaku-15 vešla ve známost pod označením Jak-17-RD10 a dle zmíněného zadání měla vykazovat rychlostí 850 km/h a doletem 700 km. Právě malý dolet byl jedním z hlavních nedostatků letounu typu Jak-15. Délka doletu tohoto letounu, který činil 510 km, totiž prakticky vylučovala, aby se stal plnohodnotným bojovým strojem. Práce na pokročilém vývojovém projektu Jaku-17-RD10 se podařilo završit za velmi krátkou dobu. Jakovlev přitom tento stroj opatřil zcela novým křídlem s vysokorychlostním laminárním profilem a novými ocasními plochami. Vzhledem k tomu, že útroby zmíněného křídla neposkytovaly, díky malé tloušťce, dostatek prostoru pro hlavní podvozek, jeho šachty musel přesunout do boků trupu. Změn ale doznal též ostruhový podvozek a pilotní kabina. Brány prototypové dílny prototyp Jaku-17-RD10 opustil dne 3. září 1946 bez instalace plánovaného neprůstřelného skla v čelním štítku překrytu pilotní kabiny. První let jediného prototypu Jaku-17-RD10 byl naplánován na 20. den toho samého měsíce. Pozemní zkoušky tohoto stroje se nicméně zatáhly až do 26. září 1946. Poté byl ale celý program Jak-17-RD10 s definitivní platností zastaven. Do té doby jediný prototyp tohoto stroje vykonal pouze několik pojížděk po VPD. Důvodem zastavení vývoje letounu typu Jak-17-RD10 se stalo zejména zahájení sériové výroby letounu typu Jak-15, z něhož tento stroj vycházel. Dle předběžných výpočtů měl mít navíc z hlediska letových výkonů před Jakem-15 navrch jen nepatrně. Kromě toho byl opatřen, stejně jako letoun typu Jak-15, ostruhovým podvozkem, který byl již tehdy považován za morálně zastaralý. Označení Jak-17 bylo přitom později použito ještě jednou, a to pro pokročilou modifikaci letounu typu Jak-15, která se vyznačovala zejména instalací podvozku příďového typu na místo podvozku ostruhového.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov RD-10 (kopie německého typu Junkers JUMO 004B) s max. tahem 900 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu PBP-1A (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: žádné

Výzbroj:    dva 23 mm kanóny typu NS-23 se zásobou 100 nábojů, vestavěné do hřbetu přední části trupu

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,10 m 
Délka:   8,40 m
Výška: 2,50 m
Prázdná hmotnost: 1 945 kg
Max. vzletová hmotnost: 2 700 kg
Max. rychlost: 830* km/h
Praktický dostup:   14 000* m
Max. dolet:    700* km

 

 

* pouze vypočtený odhad

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 29.12.2014