Jakovlev Ja-19 (S-19)

Typ:  lehký dopravní letoun; vývojový derivát cvičného letounu typu UT-3 (S-17)

Určení:  doprava osob na místních linkách

Historie:  Třímístný dvoumotorový cvičný speciál typu UT-3 (S-17), který měl sloužit k výcviku kompletních posádek bombardovacích letounů typu Tupolev SB, vznikl též v civilní modifikaci určené k přepravě osob na místních linkách. Zmíněný stroj vešel ve známost jako Ja-19 či S-19 a byl vyprojektován konstrukčním týmem O.K. Antonova. Zatímco křídlo s motorovými gondolami, ocasní plochy a podvozek Antonov, který tehdy byl zaměstnancem Jakovlevovi OKB, pro dopravní letoun typu Ja-19 převzal od vojenského letounu typu UT-3 prakticky bez změn, trup pro tento stroj navrhl nový. Trup letounu typu Ja-19 byl prostornější a ukrýval kabinu pro dva piloty a pět pasažérů. Prototyp tohoto stroje měl instalovány motory typu MV-6 (licenční kopie francouzského typu Renault Bengali-6), které poháněly též sériové letouny typu UT-3, a dvoulisté vrtule s dřevěnými listy. Po realizaci krátkých závodních zkoušek byl prototyp letounu typu Ja-19 předán NII GVF (vědecko-výzkumný institut Civilního letectva), za účelem realizace zkoušek státních. V průběhu státních zkoušek tento stroj vykonal, mezi 18. a 26. říjnem roku 1939, celkem 32 letů s celkovou délkou trvání cca 14 h. Celkové hodnocení letounu typu Ja-19 bylo kladné. Zmíněný stroj měl snadnou pilotáž a byl nenáročný na obsluhu a údržbu. Z hlediska výkonnostních parametrů a provozních charakteristik splňoval požadavky GVF na dopravní letoun pro místní linky. Letoun typu Ja-19 byl ale shledán jako vhodný i pro obsluhu některých úseků dálkových linek, a to jako náhrada za dopravní letouny typu OOS (Putilov) Stal-3 a Kalinin K-5. Prototyp letounu typu Ja-19 se nicméně neobešel též bez nedostatků. Díky malému výkonu pohonného systému totiž při vzletu poněkud pomalu nabíral výšku. Nejvíce závažným nedostatkem byla ale horší směrová stabilita s plným zatížením. To bylo přitom důsledkem toho, že se těžiště prototypu letounu typu Ja-19 při plném zatížení nacházelo více vzadu. S kritikou se ale setkala též absence vytápění a tepelné a zvukové izolace kabiny cestujících. Všechny zmíněné nedostatky ale rozhodně nebyly neodstranitelné. Plány počítaly s tím, že bude letoun typu Ja-19 nasazen na linky Kazaň – Sverdlovsk, Sverdlovsk – Omsk, Oděsa – Charkov, Kyjev – Cherson, Stalino – Vorošilovgad. Sériové stroje měly přitom obdržet komfortní kabinu cestujících nepodobnou kabině automobilu typu ZIS-101, nové vrtule se stavitelnými listy a přijímač navigačních radiomajáků typu V-3. Vývojové plány ale počítaly též s vojenskou sanitní modifikací, která měla umožňovat přepravu dvou ležících a jednoho sedícího raněného s jedním ošetřovatelem. Nosítka pro ležící raněné měla přitom u tohoto modelu být umístěna nad sebou po pravoboku kabiny, na místo tří sedadel cestujících. Dveře kabiny sanitního Ja-19 měly mít větší rozměry. V říjnu roku 1939 byla postavena 1:1 maketa tohoto modelu. Zmíněná maketa byla tzv. maketní komisí schválena. Doporučeno však bylo do výroby zavést unifikovanou verzi umožňující snadnou konverzi z dopravního stroje na sanitní a naopak. Podmínkou zavedení letounu typu Ja-19 do výroby se ale stalo zahájení masové produkce výchozího vojenského cvičného letounu typu UT-3. Protože se tento zcela nevydařený stroj nakonec dočkal jen velmi omezené série, vývoj letounu typu Ja-19 nepřekročil prototypové stádium.

Popis:  Lehký dopravní letoun typu Ja-19 byl řešen jako dvoumotorový dolnoplošník smíšené konstrukce s přímým křídlem a klasicky koncipovanými přímými ocasními plochami. Trup tohoto stroje měl přibližně obdélníkový průřez a sestával se ze tří sekcí, a to příďové, střední a ocasní. Kostru trupu letounu typu Ja-19 tvořila příhradovina, která byla svařena z ocelových trubek. Příďová sekce měla podobu zaobleného duralového aerodynamického krytu. Ve střední sekci trupu letounu typu Ja-19 se nacházela dvoumístná pilotní kabina se sedadly pilotů vedle sebe a osobní kabina se sedadly pro pět pasažérů (dvě po levoboku a tři po pravoboku). Potah střední části trupu letounu typu Ja-19 byl zhotoven z překližky. Pilotní kabina tohoto stroje byla opatřena konvenčním překrytem s hranatým profilem, který vystupoval nad hřbet špice trupu a svou zadní částí plynule přecházel ve vyvýšený hřbet střední části trupu. Součástí překrytu pilotní kabiny letounu typu Ja-19 byl též hřbetní nouzový výstup. Zasklení kabiny cestujících tohoto stroje se sestávalo ze tří párů zaoblených postranních okének. Levé zadní okénko kabiny cestujících, které se nacházelo na úrovni odtokové hrany křídla, bylo přitom součástí lichoběžníkových vstupních dveří. Ocasní sekce trupu letounu typu Ja-19 měla plátěný potah a ukrývala malý zavazadlový úložný prostor. Zavazadlový úložný prostor tohoto stroje přitom zpřístupňovala trojúhelníková dvířka, která se nacházela na levoboku, přímo za vstupními dveřmi kabiny cestujících. Dolnoplošně uspořádané křídlo tohoto stroje bylo řešeno jako jednodílné a mělo kladné vzepětí, půdorys ve tvaru lichoběžníku s plynule se zmenšující hloubku a zaoblené koncové oblouky. Kostra křídla letounu typu Ja-19 se sestávala ze dvou nosníků z borového dřeva a dřevěných žeber příhradové konstrukce. Potah křídla tohoto stroje byl z podstatné části zhotoven z překližky. Pouze jeho horní plocha v oblasti za zadním nosníkem byla potažena plátnem. Mechanizace křídla letounu typu Ja-19 se sestávala z duralových vztlakových klapek a křidélek s dřevěnou kostrou a plátěným potahem. Obě vztlakové klapky tohoto stroje byly rozděleny, gondolami pohonných jednotek, na dva sektory. Pohon letounu typu Ja-19 obstarávala dvojice 220 hp vzduchem chlazených šestiválců typu MV-6. Zmíněné motory byly instalovány v předních částech křídelních gondol, které vystupovaly před náběžnou hranu, a roztáčely dvoulisté vrtule s kovovými listy. Motorová lože měla podobu příhradoviny, která byla svařena z ocelových trubek. V zadních částech křídelních motorových gondol letounu typu Ja-19, přímo za protipožární přepážkou, se nacházely nádržky na olej a šachty hlavního podvozku. Palivové nádrže tohoto stroje pojaly celkem 310 l paliva a byly zhotoveny z pryže. Jejich instalace se nacházela mezi oběma křídelními nosníky, v oblasti mezi trupem a motorovými gondolami. Ocasní plochy letounu typu Ja-19 se sestávaly z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) se zaobleným tvarem, která tvořila zakončení trupu, a jedné hornoplošně uspořádané vyztužené (jedním párem vzpěr z duralových trubek) vodorovné plochy (VOP) s lichoběžníkovým půdorysem. Zatímco na odtokové hraně SOP se nacházelo směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP okupovala dvojice výškových kormidel. Směrovka i obě výškovky byly opatřeny vyvažovacími ploškami. Kýl, směrovka, oba stabilizátory a obě výškovky letounu typu Ja-19 měly dřevěnou kostru a plátěný potah. Vzletové a přistávací zařízení tohoto stroje tvořil kolový podvozek ostruhového typu. Hlavní podvozky letounu typu Ja-19 byly řešeny jako zatahovatelné a zasouvaly se (po směru letu) do zadních částí motorových gondol, v oblasti pod křídlem. Vysouvání a zasouvání hlavních podvozků zajišťoval pneumatický systém. Naproti tomu ostruhový podvozek byl řešen jako pevný (nezatahovatelný).

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva pístové motory typu MV-6 (licenční kopie francouzského typu Renault Bengali-6) s max. výkonem po 220 hp

Kapacita:    pět pasažérů

Výzbroj:     žádná

poslední úpravy provedeny dne: 26.2.2020