Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-9T (Frank)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a ničení pozemních cílů, včetně obrněné techniky, v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu typu Jak-9T (Frank):

- instalace 45 mm kanónu typu Š-45 se zásobníkem na 20 nábojů mezi motorovými válci na místo 37 mm kanónu typu NS-37 se zásobníkem na 30 nábojů

Historie: V první polovině roku 1944 brány závodu č.153 z Novosibirsku opustila nevelká ověřovací série letounu typu Jak-9K (Frank), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Jak-9T (Frank) s instalací 45 mm kanónu typu NS-45 z dílny A.E. Nudelmana a A.A. Suranova mezi motorovými válci na místo 37 mm kanónu typu NS-37. Kanón typu NS-45 ale tehdy nebyl jediným dostupným leteckým kanónem ráže 45 mm. Ke zmíněné zbrani existovala alternativa v podobě kanónu typu Š-45 z dílny B.G. Špitalnego. Zmíněný kanón vycházel z 37 mm kanónu typu MPŠ-37 a ve druhé polovině roku 1943 byl vestavěn, za účelem realizace státních zkoušek, mezi motorové válce jednoho sériového Jaku-9T (Frank). Konkrétně se jednalo o letoun s v.č. 0164, který byl vyroben závodem č.153 z Novosibirsku a zkompletován závodem č.301 z Chimek u Moskvy. Dne 1. září 1943 byl takto modifikovaný letoun Jak-9T (v.č. 0164) předán NIIAV (Vědecko-výzkumný institut letecké výzbroje). V rámci zkoušek u NIIAV, které se rozeběhly dne 3. září toho samého roku a byly završeny dnem 29. září roku 1943, byly prováděny střelby na zemi i ve vzduchu. Tomu mezi 17. listopadem a 9. prosincem roku 1943 následovaly speciální testy munice pro kanón typu Š-45. Závěrečná zpráva ze státních zkoušek zmíněné zbraně na letounu Jak-9T (v.č. 0164) byla podepsána dne 15. prosince 1943. Kanón typu Š-45 pracoval bezproblémově, stejně jako automatický nabíjecí systém této zbraně, a měl silný ničivý účinek. Jeho údržba rovněž nečinila problémy. Střelba ze zmíněné zbraně neměla negativní vliv na činnost motoru. Na druhou stranu některé základní díky kanónu typu Š-45, včetně těla závěru, měly velmi malou živost. Z tohoto důvodu zmíněná zbraň státními zkouškami neprošla. V závěrečné zprávě nicméně stálo doporučující stanovisko k provedení zkoušek její vylepšené verze na bitevním letounu typu Il-2 (Bark).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-9T)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov VK-105PF (M-105PF) s max. výkonem 1 180 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač

Výzbroj:     jeden 45 mm kanón typu Š-45 se zásobou 20 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a jeden 12,7 mm synchronní kulomet typu UBS se zásobou 200 nábojů, instalovaný nad motorem