Typ:  pokročilá modifikace pokračovacího cvičného letounu typu UT-3 „dvoumístný z produkce závodu č.301“

Určení:  výcvik pilotů bombardovacích letounů

Odlišnosti od letounu UT-3 „dvoumístný z produkce závodu č.301“:

- modifikovaný špice trupu s kabinou instruktora. Špice trupu tohoto modelu má robustnější profil a nemá pro předchozí model tolik charakteristické odstupnění. Zasklení kabiny instruktora tohoto modelu je navíc rozšířeno přes hřbet špice trupu.

- modifikovaný překryt kabiny žáka vestavbou odsuvného ventilačního okénka

- instalace překližkového aerodynamického krytu na místo odsuvného překrytu zrušené kabiny radisty-střelce

- instalace modifikovaných výškových kormidel

- modifikované vrtule instalací vrtulových kuželů

Historie:  Na počátku roku 1940 byly zahájeny práce na zřizování výrobní linky dvoumístné modifikace cvičného letounu typu UT-3, který byl předtím vyráběn závodem č.81 z Tušina a následně závodem č.301 Chimek u Moskvy, v prostorách závodu č.47 z Leningradu. Protože byl mezitím tento stroj ve výrobním programu závodu č.301 nahrazen stíhacím Jakem-1, závodu č.47 byly tehdy předány všechny komponenty sériových strojů, které se podařilo do té doby tímto podnikem vyrobit. Zaváděním letounu typu UT-3 do výrobního programu závodu č.47 A.S. Jakovlev pověřil J.G. Adlera. Protože byl předtím do čela závodu č.47 jmenován G.I. Bakšaev, v tomto nevelkém podniku se náhle ocitli hned dva šéfkonstruktéři. K pracím na typu UT-3 byl přitom povolán i konstrukční tým Bakšaeva, který zde pracoval na prototypu stíhacího letounu s měnitelnou plochou křídla typu SRK. Bakšaev tento úkol přijal s velkou nevolí, neboť letoun typu UT-3 považoval za zcela nevydařenou konstrukci. Zavádění letounu typu UT-3 do výrobního programu leningradského závodu č.47 probíhalo se značnými těžkostmi. Důvodem toho byla skutečnost, že do konstrukce těchto strojů měly být předtím vneseny všechny změny vycházející z nelichotivých výsledků státních zkoušek letounů typu UT-3 z produkce závodů č.81 a č.301. První sériový UT-3 (v.č. 01147) brány závodu č.47 opustil dne 26. července 1940. Zmíněný stroj se od letounů typu UT-3 z produkce závodu č.301 odlišoval zejména tvarem příďové partie trupu s kabinou instruktora, vestavbou odsuvného ventilačního okénka do překrytu kabiny žáka a instalací překližkového aerodynamického krytu na místo odsuného překrytu zrušené kabiny radisty-střelce, vrtulových kuželů a modifikovaných výškovek. Příďová sekce letounu UT-3 (v.č. 01147) byla robustnější a její zasklení bylo výrazně rozšířeno. První vzlet tohoto stroje, který byl uskutečněn dne 30. července toho samého roku, ale skončil nehodou. Při vzletu totiž zavadil podvozkovými koly o val Ligovského vodního kanálu. To vedlo k poškození podvozku. Následkem toho se při přistání zabořil „čumákem“ do VPD. Zmíněný letoun byl opraven a znovu uveden do provozu. V prosinci roku 1940 byl ale opět poškozen při nehodě při přistání. Další osudy letounu UT-3 (v.č. 01147) nejsou známy. Ve verzi, kterou ztvárňoval tento stroj, nakonec nebyl dokončen žádný další letoun typu UT-3. Následně totiž výrobní program závodu č.47 přešel na výrazně vylepšený model, který vešel ve známost jako UT-3 etalon 1941 či S-17A.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva pístové motory typu MV-6 (licenční kopie francouzského typu Renault Bengali-6) s max. výkonem po 220 hp             

Výzbroj:     žádná

poslední úpravy provedeny dne:4.3.2020