Jakovlev Jak-112

Typ:  lehký víceúčelový letoun

Určení:  doprava osob, přeprava lehkého nákladu a pošty, výcvik pilotů, vlekání kluzáků, hlídková činnost, přeprava raněných a kultivace zemědělských ploch

Historie:  Na konci 80. let DOSAAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem) vyhlásilo konkurz na nový základový cvičný letoun. Na zmíněné zadání přitom zareagovala též OKB A.S. Jakovleva, a to s projektem dvoumístného jednomotorového vzpěrového hornoplošníku typu Filin. Zmíněný stroj se vyznačoval instalací sedadel pilotů vedle sebe a jeho pohon měl obstarávat vzduchem chlazený plochý dieselový čtyřválec typu DN-200 z dílny RKBM z Rybinska. Přestože byl projekt letounu typu Filin organizátory výběrového řízení hodnocen jako jeden z nejlepších, nakonec neopustil rýsovací prkno. Konstrukční tým Jakovlevovi OKB jej ale následně přetvořil ve čtyřmístný víceúčelový stroj, který vešel ve známost jako Jak-112. Vzhledem k tomu, že byl výkon původně zvažovaného motoru typu DN-200, který dosahoval 147 hp, shledán pro pohon čtyřmístného Jaku-112 za nedostatečný, následně se v prostorách RKBM rozeběhly práce na modifikaci této pohonné jednotky se zvýšeným výkonem na 200 hp. Protože se ale vývoj motoru typu DN-200 potýkal s problémy, mezitím se do středu pozornosti konstrukčního týmu OKB A.S. Jakovleva dostal 175 až 200 hp čtyřválec typu M-17F z dílny VOKBM z Voroněže. 1:1 maketa Jaku-112 byla široké veřejnosti poprvé prezentována v červnu roku 1991 na 39. Pařížské Air Show. Protože ale vývojové potíže postihly i motor typu M-17F, první prototyp Jaku-112 (RA-00001 / v.č. 00-002) nakonec obdržel instalaci importovaného 200 hp plochého čtyřválce typu IO-360-ES americké značky Teledyne Continental (a dvoulistou vrtuli). Zmíněný stroj byl postaven na lince závodu SmAZ ze Smolenska a do oblak se poprvé vydal dne 20. října 1992. Svůj veřejný debut si přitom odbyl na moskevské airshow MAKS 93, která se konala v srpnu roku 1993. V důsledku nedostatečného financování ale brány závodu SmAZ nakonec, do roku 1993, opustily jen tři Jaky-112. Mezitím byl tento stroj zaveden, pod označením Jak-112I, do výrobního programu závodu IAPO z Irkutska. V roce 1994 zde přitom započala montáž šesti strojů ověřovací série. Dokončit se ale nakonec podařilo jen tři z nich. První exemplář Jaku-112I brány irkutského závodu IAPO opustil na počátku roku 1995. Protože ze zkoušek prototypu prvního vyplynulo, že je výkon motoru typu IO-360-ES nedostatečný, zmíněný stroj byl opatřen instalací silnějšího 260 hp motoru typu IO-540D4B5 americké značky Lycoming (a třílisté vrtule). Svůj veřejný debut si přitom odbyl, v zeleno-bílém kabátě, v srpnu roku 1995 na moskevské airshow MAKS 95. Do oblak se ale poprvé vydal až dne 15. prosince téhož roku. V průběhu letových zkoušek byly do konstrukce prvního Jaku-112I vneseny některé změny. Tak např. došlo k náhradě vzpěr hlavního podvozku, které byly zhotoveny ze štíhlých titanových desek, vzpěrami trubkové konstrukce. Současně ale konstrukční tým Jakovlevovi OKB tento stroj opatřil koly s nízkotlakými pneumatikami. Ty přitom umožňovaly působit i z nezpevněné VPD. Další exemplář Jaku-112I kromě vzpěr hlavního podvozku trubkové konstrukce obdržel též motor typu Teledyne Continental IO-550M, aerodynamicky čistší motorovou kapotu bez typického „podbradku“ pod vrtulí a rovné koncové křídelní oblouky (na místo směrem dolů skloněných). Zmíněný letoun se do oblak poprvé vydal dne 23. dubna 1997 a svůj veřejný debut si odbyl v srpnu roku 1999 na airshow MAKS 99. Motor typu IO-550M se ale stal též srdcem Jaku-112I (RA-00012). Tento konkrétní exemplář letounu typu Jak-112I bylo zase možné shlédnout na airshow MAKS 97, která se konala v srpnu roku 1997. Zmíněný stroj měl modro-bílý kabát a od předchozího letounu, který létal pouze v základové barvě, se odlišoval zejména instalací modifikovaného hlavního podvozku se zakrytými trubkovými vzpěrami a blatníčky u kol. Původní plány počítaly se završením certifikačních zkoušek Jaku-112I, v provedení s motorem značky Teledyne Continental i Lycoming, v prvním čtvrtletí roku 1997. Ten samý rok se měly rozeběhnout též zkoušek modifikace tohoto stroje s plovákovým podvozkem. Později byl však termín realizace certifikačních zkoušek posunut až na rok 2000. Certifikačními zkouškami ale letoun typu Jak-112I nakonec nikdy neprošel. V roce 1998 totiž celý program Jak-112I zcela zastavil fatální nedostatek financí spolu s celkově špatnou situací na trhu.

Popis (model Jak-112):  Lehký čtyřmístný jednomotorový pístový víceúčelový letoun typu Jak-112 byl řešen jako celokovový hornoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami. Trup tohoto stroje měl poloskořepinovou konstrukci a z technologického hlediska jej bylo možné rozdělit na dvě části, a to příďovou a záďovou. Útroby přední části trupu Jaku-112 z podstatné části vyplňovala bohatě zasklená čtyřmístná kabina. Kabina posádky tohoto stroje byla řešena jako nepřetlaková. Byla však opatřena vytápěním a ventilací. Sedadla byla uvnitř kabiny Jaku-112 uspořádána po dvou do dvou řad. Pilot seděl vlevo vpředu. Ostatní sedadla byla vyhrazena pro cestující. Součástí vybavení kabiny posádky toho stroje se ale stal též „mini-bufet“. Přístup do kabiny Jaku-112 obstarával jeden pár rozměrných postranních výklopných (směrem dopředu ven) dveří automobilového typu. Její zasklení se sestávalo z jednoho zaobleného čelního okénka, které vystupovalo nad špici trupu, jednoho hřbetního okénka a tří párů vypouklých postranních okének. Ten prostřední byl přitom vetknut přímo do přístupových dveří. Přímo za zadní řadou sedadel se nacházel malý zavazadlový úložný prostor s kapacitou 65 kg. Před pilotní kabinou byla zase umístěna instalace pohonné jednotky v podobě 200 hp pístového motoru typu IO-360-ES americké značky Teledyne Continental. Ten roztáčel dvoulistou vrtuli typu F8549A-8R německé značky Hartzell. K jeho chlazení přitom sloužil venkovní vzduch odebíraný dvojicí nevelkých samostatných lapačů, které byly umístěny v čele motorové kapoty, po stranách vrtulového kužele. Součástí palivového systému Jaku-112 se staly dvě nádrže s objemem po 130 l. Jejich instalace se přitom nacházela uvnitř křídla. Ocasní část trupu Jaku-112 tvořil štíhlý nosník ocasních ploch s tvarem komolého kužele. Hornoplošně uspořádané křídlo tohoto stroje procházelo hřbetem přední části trupu, přímo nad kabinou posádky, resp. přímo mezi čelním a hřbetním okénkem kabiny, a bylo vyztuženo jedním párem vzpěr. Křídlo Jaku-112 mělo půdorys ve tvaru obdélníku, rozpětí 11,06 m, plochu 14,00 m², nulové vzepětí a směrem dolů skloněné koncové oblouky. Jeho odtokovou hranu v celé rozpětí okupovaly vztlakové klapky s plochou 2,71 m² a křidélka s plochou 1,632 m². Ocasní plochy tohoto stroje se sestávaly z jedné štíhlé lichoběžníkové svislé plochy (SOP) s plochou 1,61 m², která se skládala z pevného kýlu a směrového kormidla s plochou 0,69 m², a jedné vodorovné plochy (VOP) s plochou 3,92 m² a půdorysem ve tvaru obdélníku. VOP Jaku-112 byla uchycena ke kořeni SOP, přímo pod směrovým kormidlem, a její odtokovou hranu v celém rozpětí okupovalo výškové kormidlo s plochou 1,96 m². Vzletové a přistávací zařízení Jaku-112 tvořil pevný (nezatahovatelný) tříbodový kolový podvozek příďového typu. Příďový i hlavní podvozek tohoto stroje byl osazen 400 x 150 mm koly typu KT 214-1. Zatímco instalace příďového podvozku se nacházela v ose špice trupu, která ukrývala motorovou sekci, hlavní podvozek byl uchycen k okrajům břicha trupu, přímo za dveřmi kabiny posádky. Zde se přitom nacházely též úchyty křídleních vzpěr.

Verze:

Jak-112 – prototypová modifikace letounu typu Jak-112. Tento model byl opatřen 200 hp motorem typu Teledyne Continental IO-360-ES a dvoulistou vrtulí Hartzell F8549A-8R. Všechny tři exempláře Jaku-112 byly postaveny závodem SmAZ ze Smolenska. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 20. října 1992.

Jak-112I – sériová modifikace letounu typu Jak-112. Tento model byl postaven, závodem IAPO z Irkutska, v počtu tří exemplářů. Zatímco ten první byl opatřen motorem typu Lycoming IO-540D4B5, pohon zbylých dvou Jaků-112I obstarával motor typu Teledyne Continental IO-550M. První exemplář Jaku-112I se přitom do oblak poprvé vydal dne 15. prosince 1995.

Vyrobeno:  tři exempláře modelu Jak-112 a tři exempláře modelu Jak-112I

Uživatelé:  žádní

Jak-112

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Teledyne Continental IO-360-ES americké výroby s max. výkonem 200 hp

Kapacita:   tři osoby nebo náklad do celkové hmotnosti 270 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 16.5.2015