Jakovlev Jak-7B M-105PF

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-7B M-105PA

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu Jak-7B M-105PA:

- instalace 1 180 hp motoru typu M-105PF na místo 1 050 hp motoru typu M-105PA

- odlehčená konstrukce draku (o 30 až 35 kg) vnesením změn do konstrukce příhradové kostry trupu a podvozku a demontáží kabelů odpalovacího zařízení raket a dodatečné palivové nádrže, nacházející se za pilotní sedačkou

- instalace nového třídílného překrytu pilotní kabiny (se systémem pro nouzový odhoz). Překryt pilotní kabiny tohoto modelu má polokapkovitý tvar. Naproti tomu překryt pilotní kabiny předchozího modelu pevným zadním dílem plynule přechází ve vyvýšený hřbet zadní části trupu. Výška hřbetu zadní části trupu, v oblasti mezi překrytem pilotní kabiny a SOP, je proto u tohoto modelu snížena na úroveň hřbetu přední části trupu. Nákladový prostor nacházející se za pilotní sedačkou byl přitom zachován. Jeho útroby nyní zpřístupňuje malý výklopný hřbetní kryt, který se nachází za překrytem kokpitu. Tato úprava byla vnesena do konstrukce tohoto modelu až v průběhu výroby (od 40. výrobní série v případě závodu č.153, resp. od 12. výrobní série v případě závodu č.82)

Historie:  Frontový stíhací letoun typu Jak-7B byl v průběhu výroby, která se rozeběhla v květnu roku 1942, průběžně vylepšován. V létě roku 1942 tak zmíněný stroj obdržel silnější 1 180 hp motor typu M-105PF na místo 1 050 hp motoru typu M-105PA. Motor typu M-105PF se přitom stal standardem pro všechny letouny typu Jak-7B od 22. výrobní série. Současně byly do konstrukce tohoto stroje vneseny změny vedoucí ke zlepšení aerodynamiky a snížení hmotnosti. Hmotnost Jaku-7B M-105PF se přitom podařilo srazit o nějakých 30 až 35 kg, a to vnesením změn do konstrukce příhradové kostry trupu a podvozku a demontáží kabelů odpalovacího zařízení raket a dodatečné palivové nádrže, nacházející se za pilotní sedačkou. Prototyp letounu typu Jak-7B M-105PF vznikl konverzí letounu Jak-7A (v.č. 2241) a státními přejímacími prošel mezi 30. květnem a 9. červnem roku 1942. V průběhu státních zkoušek, které byly realizovány u institutu NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS), tento stroj vykonal celkem 36 letů s celkovou délkou trvání 23 h. Zatímco ve výšce 3 650 m prototyp Jak-7B M-105PF (v.č. 2241) dosahoval rychlosti 570 km/h, rychlost tohoto stroje v přízemní výšce činila 514 km/h. Výstup na výšku 5 000 m mu zabral 5,8 min. 360° výkrut zvládl za 19 až 20 sec. Při stoupavé zatáčce byl schopen nabrat výšku 950 až 1 000 m. To vše přitom z letounu Jak-7B M-105PF (v.č. 2241) činilo plnohodnotného soupeře obávaného Messerschmittu Bf109F. Demontáž dodatečné trupové palivové nádrže sebou přinesla jen mírný pokles doletu. Její vyjmutí nicméně vedlo k posunu těžiště směrem dopředu, což mělo pozitivní vliv na podélnou stabilitu. Na druhou stranu posun aerodynamického těžiště směrem dopředu sebou přinesl vzrůst rizika překlopení přes „čumák“ při brzdění při dojezdu při přistání. To si vyžádalo vyloučit použití brzd po dosednutí na VPD, což vedlo ke vzrůstu délky dojezdu na 620 m. Mezi další nedostatky prototypu Jak-7B M-105PF (v.č. 2241) lze řadit potíže s přehříváním motoru, problémy s asymetrickým a neúplným odběrem paliva z křídelních nádrží a potíže s rádiovým spojením. Svůj bojový křest si letouny typu Jak-7B M-105PF odbyly v létě roku 1942 ve velké letecké bitvě u Stalingradu. Zde Jaky-7B M-105PF ze stavu 4. IAP (stíhací letecké pluk) 288. IAD (stíhací letecký pluk) v průběhu pouhých šesti dnů, mezi 7. a 12. zářím, sestřelily celkem 29 letounů Luftwaffe při vlastních ztrátách pouhých devíti strojů. Podstatná část z těchto sestřelů přitom připadala na letouny řady Bf109. Skóre Jaků-7B M-105PF ze stavu ostatních pluků 288. IAD bylo nicméně podstatně horší. Velitel zmíněné divize proto vznesl stížnost, že Jaky-7B M-105PF, které byly dodány jeho plukům, mají nižší výkonnostní parametry než prototyp, zejména pak rychlost, a že zaostávají za německými stíhači typu Bf109. Zmíněnou stížnost přitom adresoval samotnému J.V. Stalinovi. Následně byla proto k 288. IAD vyslána komise, která ale odhalila, že za nízké skóre mohla skutečnost, že piloti zmíněného útvaru nebyli schopni využít potenciál Jaků-7B M-105PF naplno. Tak např. někteří piloti 288. IAD vyráželi vstříc nepříteli s otevřeným nebo dokonce demontovaným odsuvným překrytem kabiny a otevřenými „okenicemi“ chladičů oleje a vody naplno. Kromě toho mnohdy nevyužívali plných otáček motoru. To vše přitom vedlo k poklesu max. rychlosti o celých 40 až 50 km/h. Svůj podíl na horších letových výkonech měl ale též pozemní personál. Pozemní personál 288. IAD totiž nedbale uzavíral a utěsňoval jednotlivé panely motorové kapoty a různé servisní krytky, což sebou přinášelo vzrůst aerodynamického odporu. Následně bylo proto pozemnímu personálu zmíněné divize předvedeno, jak má správně o Jaky-7B M-105PF pečovat. Tomu následoval letový test, který prokázal, že správě provedená údržba vede ke vzrůstu max. rychlosti (v přízemní výšce) z 467-ti km/h na 495 km/h. Ve výrobním programu závodu č.153 z Novosibirsku se letoun typu Jak-7B M-105PF nacházel od srpna roku 1942 do prosince roku 1943 (22. až 50. výrobní série). Kromě toho byl tento model vyráběn závodem č.82 z Tušina. Ve výrobním programu tohoto podniku se přitom letoun typu Jak-7B M-105PF nacházel mezi květnem roku 1942 a červencem roku 1944 (1. až 28. výrobní série). Letouny typu Jak-7B M-105PF, které byly vyrobeny v Tušinu, ale měly, díky horšímu dílenskému zpracování, v porovnání s letouny toho samého typu z produkce závodu z Novosibirsku o nějakých 25 až 30 kg vyšší hmotnost a o nějakých 25 až 30 km/h nižší rychlost. Jejich pilotáž byla navíc namáhavější. Při manévrování byly tyto stroje více těžkopádné. Celková produkce Jaku-7B M-105PF se zastavila na úctyhodných 5 120-ti exemplářích. V průběhu výroby byly do konstrukce tohoto modelu vnášeny různé změny. Díky tomu měly Jaky-7B M-105PF z pozdějších výrobních sérií vyšší výkonnost. Tak např. letouny z 25. výrobní série z produkce závodu č.153 měly v porovnání s letouny z 22. výrobní série z produkce toho samého závodu o nějakých 22 až 25 km/h vyšší rychlost ve všech letových výškách. Toto byl konkrétně důsledek nových výrobních postupů, které se začaly používat od prosince roku 1942. Z toho samého důvodu měly Jaky-7B M-105PF z pozdějších výrobních sérií též mírně lepší vertikální manévrovatelnost. Ještě lepších parametrů dosahoval letoun Jak-7B M-105PF (v.č.3101), který měl anténu radiostanice pod potahem zadní části trupu, motorové výfuky s ejektory, plně zatažitelný ostruhový podvozek, vyleštěné náběžné hrany křídla a ocasních ploch, důkladně utěsněné všechny mezery mezi panely potahu a zlepšené pasování servisních krytek a dvířek podvozkových šachet. Díky tomu všemu zmíněný stroj dosahoval rychlosti 615 km/h ve výšce 4 000 m, resp. 547 km/h v přízemní výšce. Žádný jiný pístový stíhací letoun značky „Jak“ nedosahoval takových výkonů, tedy vyjma pozdějšího modelu Jak-3 (2. s tímto označením). Ve středních a malých výškách přitom nebyly schopny tak vysokou rychlost vyvinout ani německé letouny typu Bf109 a Fw190. Asi nejvíce viditelnou změnou, která byla do konstrukce Jaku-7B M-105PF zavedena v průběhu výroby, se stala instalace polokapkovitého překrytu pilotní kabiny alá Jak-1b. To si ale vyžádalo snížit výšku trupu v oblasti mezi překrytem pilotní kabiny a SOP na úroveň hřbetu přední části trupu. Takto modifikovaný překryt pilotní kabiny poskytoval výborný výhled i do zadní polosféry a stal se standardem pro všechny sériové stroje počínaje 40. výrobní sérií v případě letounů z produkce závodu č.153, resp. počínaje 12. výrobní série v případě letounů z produkce závodu č.82. Provozními zkouškami stíhací Jaky-7B M-105PF v provedení s polokapkovitým překrytem prošly na Kaliniské frontě u 42. IAP (stíhací letecký pluk) 260. IAD (stíhací letecká divize) 6. VA (vzdušná armáda). V rámci provozních zkoušek tyto stroje vykonaly, mezi 17. listopadem a 13. prosincem roku 1942, celkem 242 bojových vzletů. V jejich průběhu sestřelili, při šesti vzdušných soubojích, čtyři nepřátelské letouny, dva letouny typu Bf109F, jeden letoun typu Fw189 a jeden letoun typu Hs129, při vlastní ztrátě čtyř strojů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-7A) a 5 120 sériových strojů

Uživatelé:  Polsko a SSSR

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PF s max. výkonem 1 180 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 130 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 12,7 mm synchronní kulomety typu UBS s celkovou zásobou 400 nábojů (260 pro levý a 140 pro pravý), instalované nad motorem

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,00 m
Délka:   8,50 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: 2 490* kg
Max. vzletová hmotnost: 3 010* kg
Max. rychlost: 570* km/h
Praktický dostup:   9 900* m
Max. dolet:    645* km



 

 

* hodnoty naměřené v průběhu společných závodních a státních zkoušek letounu Jak-7B (v.č. 2241)

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 14.1.2020