Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-9U VK-107A (Frank)

Určení:  primárně doprovod bombardovacích letounů a vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu typu Jak-9UT (Frank):

- instalace 37 mm kanónu typu N-37 se zásobníkem na 30 nábojů mezi motorovými válci na místo 20 mm kanónu typu ŠVAK se zásobníkem na 120 nábojů. Zmíněný kanón lze zaměnit 20 mm kanónem typu ŠVAK, 23 mm kanónem typu NS-23 nebo 45 mm kanónem typu NS-45.

- instalace dvou synchronních 20 mm kanónů typu B-20S se zásobníkem na 120 nábojů na hlaveň nad motorem alá Jak-9S na místo dvou synchronních 12,7 mm kulometů typu UBS se zásobou 170 nábojů na hlaveň

Historie:  Jako první z řady frontových stíhacích letounů typu Jak-9 (Frank) instalaci různých typů kanónů mezi motorové válce bez vnášení dodatečných změn do konstrukce umožňoval model Jak-9TK, který vynikl v roce 1943 a vycházel z modelu Jak-9T (Frank). Vývoj zmíněného modelu ale nakonec nepřekročil prototypové stádium. K myšlence možnosti vestavby různých typů kanónů mezi motorové válce dle momentálního přání VVS se Jakovlev opět vrátil v roce 1945, a to u výkonnějšího modelu Jak-9U VK-107A (Frank). To vedlo ke vzniku modelu Jak-9UT (Frank). Mezi motorové válce zmíněného modelu bylo přitom možné alternativně vestavět buďto 20 mm kanón typu ŠVAK nebo 23 mm kanón typu NS-23 nebo 37 mm kanón typu N-37 nebo 47 mm kanón typu NS-45. Kromě toho se Jak-9UT (Frank) od standardního Jaku-9U (Frank) odlišoval instalací dvou (nebo jednoho v konfiguraci s kanónem typu NS-45) synchronních 20 mm kanónů typu B-20S nad motorem alá Jak-9S na místo dvou synchronních 12,7 mm kulometů typu UBS. V každé z těchto zbraňových konfigurací měl samozřejmě letoun typu Jak-9UT (Frank) rozdílnou hmotnost, polohu těžiště a výkonnostní parametry, vyjma max. rychlosti. Max. rychlost tohoto modelu byla prakticky identická jako u standardního Jaku-9U (Frank). Stavba prototypu Jaku-9UT (Frank) byla objednána výnosem ze dne 29. prosince 1944. Zmíněný stroj vznikl v únoru roku 1945 konverzí sériového Jaku-9U (Frank) z produkce závodu č.166 z Omsku. Zatímco dle některých zdrojů se jednalo o letoun s v.č. 39083, dle jiných zdrojů prototyp tohoto modelu vznikl konverzí letounu s v.č. 40022. Mezi motorové válce prototypu Jaku-9UT (Frank) byl konkrétně vestavěn 37 mm kanón typu N-37. Od standardního Jaku-9U (Frank) bylo tento stroj možné rozpoznat zejména díky tomu, že ze špice jeho vrtulového kužele vyčnívala dlouhá hlaveň s úsťovou brzdou. Zkouškami u NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS) tento stroj prošel mezi 8. a 29. březnem roku 1945. Prototyp Jaku-9UT (Frank) měl vzletovou hmotnost 3 260 kg a dosahoval rychlosti 671 km/h ve výšce 4 900 m, resp. 508 km/h v přízemní výšce. Na výšku 5 000 m byl schopen vystoupat za 5,2 min. Jeho dostup činil 10 700 m. Z hlediska ovladatelnosti byl na tom stejně jako standardní Jak-9U (Frank). Pouze ovládání křidélek a (zejména) výškovek bylo namáhavější. Při manévrování byl však více stabilní než předchozí výrobní verze Jaku-9 (Frank) s 37 mm kanónem v podobě modelu Jak-9T (Frank). Důvodem toho byl větší rychlostní rozsah a menší zpětný ráz kanónu typu N-37 v porovnání s kanónem typu NS-37, kterým byl vyzbrojen model Jak-9T (Frank). Díky tomu s ním bylo možné provádět mířenou střelbu ve větších dávkách než s kanónem typu NS-37 (4 až 5 projektilů vs 2 až 3 projektilů). Palebná síla prototypu Jak-9UT (Frank) navíc činila celých 6,0 kg/sec, zatímco standardní Jak-9U (Frank) měl palebnou sílu pouhých 2,81 kg/sec. Z tohoto důvodu byly státní zkoušky tohoto modelu završeny doporučujícím stanoviskem pro sériovou výrobu. Od února roku 1945 do května toho samého roku brány závodu č.166 z Omsku opustilo celkem 282 sériových Jaků-9UT (Frank). Sériové stroje se od prototypu mírně odlišovaly, a to instalací slabšího 23 mm kanónů typu NS-23 mezi motorovými válci. Letouny typu Jak-9UT (Frank) se ještě stihly zapojit do posledních týdnů bojů druhé světové války. Přitom v celkem 19-ti leteckých bitvách poslaly k zemi 28 letounů nepřítele, 27 letounů typu Fw190A a 1 letoun typu Bf109G-6, při vlastních ztrátách dvou strojů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-9U) a 282 sériových strojů

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov VK-107A s max. výkonem 1 500 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač typu     

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37** se zásobou 30 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 20 mm synchronní kanóny typu B-20S se zásobou 120 nábojů na hlaveň, instalované nad motorem

* parametry prototypu naměřené v průběhu státních zkoušek

** platí pro prototyp; sériové stroje měly mezi motorovými válci instalován slabší 23 mm kanón typu NS-23