Typ:  speciální modifikace letounu typu Jak-25 [Type 13] zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti systému typu Burlaki, který slouží k vlekání stíhacích letounů za bombardovacími letouny, za reálných podmínek

Odlišnosti od letounu Jak-25-3 [Type 13]:

- instalace pneumaticky ovládané teleskopické záchytné „harpuny“, která je kompatibilní se záchytným systémem modifikovaného pístového bombardovacího letounu typu B-25J, v ose horní části náběžné hrany kruhového příďového vstupu vzduchu pohonné jednotky

- instalace přistávacího reflektoru typu FS-155, který se nachází uvnitř vertikální dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu, pod mírným sklonem směrem nahoru (zmíněný reflektor nyní slouží též k osvěcování záchytného lana vlečného letounu při nočních operacích)

Historie: 

Po ukončení státních zkoušek, které měly spíše formální charakter, byly dva ze tří prototypu stíhacího letounu typu Jak-25 [Type 13], Jak-25-2 (žlutá 15 / žlutá 2) a Jak-25-3 (žlutá 55 / žlutá 2), upraveny na vzdušné zkušebny. Zatímco prototyp Jak-25-2 (žlutá 15 / žlutá 2) se stal vzdušnou zkušebnou systému typu Burlaki, prototyp Jak-25-3 (žlutá 55 / žlutá 2) byl přestavěn na vzdušnou zkušebnu tandemového podvozku. Systém typu Burlaki přitom představoval přímou reakci ze strany A.S. Jakovleva na nedostatečnou délku doletu proudového stíhacího letounu typu MiG-15bis (Fagot) pro doprovázení čtyřmotorového pístového dálkového bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull), prvního strategického bombardéru Sovětského VVS. Za jeho pomoci mělo být možné připojit za letu mírně upravený frontový MiG-15bis (Fagot) do závěsu za bombardér typu Tu-4 (Bull), obdobně jako bezmotorový kluzák. Součástí zmíněného systému se stala hydraulicky ovládaná teleskopická „harpuna“. Její instalace se přitom nacházela v ose hřbetu „špice“ stíhacího MiGu-15bis (Fagot). Bombardovací Tu-4 (Bull) byl zase opatřen navijákem s vlečným lanem s koncovým záchytným zařízením s tvarem kužele. Jeho vývod se přitom nacházel na levoboku ocasní části trupu. Poté, co „ocasní“ střelec letounu typu Tu-4 (Bull) odvinul 80 až 100 m vlečného lana, pilot doprovodného MiGu-15bis (Fagot) se přiblížil k jeho konci, namířil příďovou teleskopickou „harpunu“ do kuželovitého záchytného zařízení a následně ji odpálil. V okamžiku uzamknutí vlečného zařízení  vypnul pohonnou jednotku a nechal se vléci, obdobně jako bezmotorový kluzák. Před zahájením zteče se stíhacím letounem protivníka pilot MiGu-15bis (Fagot) nejprve nahodil motor a poté se odpoutal od vlečného zařízení. Cestu zpět ale opět absolvoval v závěsu. Toto řešení přitom mělo výhodu v tom, že nemělo vliv ani na bojovou nosnost bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull) ani na letové výkony a obratnost stíhacího MiGu-15bis (Fagot). Ten totiž mohl zastávat roli doprovodného stíhače i bez objemných přídavných palivových nádrží, které jsou vždy původcem aerodynamického odporu, v podvěsu. Upravený prototyp Jak-25-2 (žlutá 15 / žlutá 2) byl vyhrazen pouze pro první etapu zkoušek systému Burlaki.  Na vlečný stroj byl speciálně pro tyto potřeby upraven americký dvoumotorový pístový bombardovací letoun typu B-25J Mitchell (Bank). V rámci zkoušek systému Burlaki druhý prototyp Jaku-25 [Type 13] vykonal, mezi 1. červnem 1949 a 30. zářím 1950, celkem 11 letů. V jejich průběhu se přitom pilotovi tohoto stroje podařilo celkem 8 x úspěšně napojit na koncové záchytné zařízení 150 m dlouhého vlečného lana letounu typu B-25J Mitchell (Bank), z toho 2 x za nočních podmínek. Zkoušky systému Burlaki na druhém Jaku-25 [Type 13] potvrdily životaschopnost tohoto zařízení. Po završení zmíněných zkoušek proto mohlo být přikročeno ke zkouškám plně operační verze na speciálně upravených letounech typu Tu-4 (Bull) a MiG-15bis (Fagot).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí třetího prototypu letounu typu Jak-25)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Jakovlev RD-500 (bezlicenční kopie britského typu Rolls-Royce Derwent V) s max. tahem 1 590 kp

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-1N (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: žádné

Výzbroj:     tři 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 75 nábojů na hlaveň, vestavěné do břicha přední části trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 6.1.2015