Typ:  pokročilá modifikace dálkového stíhacího letounu typu Jak-9D (Frank)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a doprovod bombardovacích letounů, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu typu Jak-9D (Frank):

- umístění kokpitu o 400 mm dále od přídě trupu alá Jak-9T (Frank)

- zesílená konstrukce křídla zvětšením tloušťky potahu, zhotovením potahu z bakelizované překližky (a nikoliv ze standardní překližky) a zvětšením plochy lepených spojů potahu s kostrou

- modifikovaný systém chlazení pohonné jednotky automatizací regulace teploty chladícího média

- instalace 1 290 hp motoru typu VK-105PF2 na místo 1 180 hp motoru typu VK-105PF (M-105PF). Silnějším motorem typu VK-105PF2 byly opatřeny letouny z pozdějších výrobních sérií.

Historie:  V roce 1944 padlo rozhodnutí, aby byla konstrukce dálkového stíhacího letounu typu Jak-9D (Frank) unifikována s konstrukcí paralelně vyráběného „protitankového“ Jaku-9T (Frank). Výsledkem tohoto procesu se přitom stal model Jak-9M (Frank). Zatímco od modelu Jak-9D (Frank) se tento model odlišoval umístěním kokpitu o 400 mm dále od přídě trupu alá Jak-9T (Frank), od modelu Jak-9T (Frank) si lišil instalací „standardního“ 20 mm kanónu typu ŠVAK mezi motorovými válci (a nikoliv 37 mm kanónu typu NS-37). Unifikace draku obou zmíněných strojů výrobnímu závodu usnadnila výrobu a zároveň umožnila pružněji reagovat na aktuální poptávku na frontě. Posunutí kokpitu směrem dozadu navíc sebou přineslo zlepšení výhledu směrem dozadu (za cenu mírného zhoršení výhledu směrem dopředu) a redukci rizika překlopení přes „čumák“ při brzdění při dojezdu při přistání. Konstrukce Jaku-9M (Frank) byla navíc zbavena nedostatků, které se podařilo odhalit v průběhu provozu a zkoušek předchozích verzí tohoto stroje, včetně problémů s nedostatečnou pevností křídla. Označení Jak-9M nesly všechny letouny z produkce závodu č.153 z Novosibirsku počínaje 1. letounem z 25. výrobní série. Produkce tohoto modelu byla zahájena v květnu roku 1944. Do června roku 1945 přitom brány novosibirského závodu č.153 opustilo celkem 4 239 sériových Jaků-9M (Frank). Poté výrobní program zmíněného podniku přešel na model Jak-9U VK-107A (Frank). Letouny typu Jak-9M (Frank) z prvních výrobních sérií byly opatřeny, stejně jako letouny typu Jak-9D (Frank) a Jak-9T (Frank), 1 180 hp motorem typu VK-105PF (M-105PF). Od října roku 1944 se nicméně do draků těchto strojů začal montovat silnější 1 290 hp motor typu VK-105PF2. Zmíněný motor byl sice k dispozici dříve. Předtím ale byla celá produkce motoru typu VK-105PF2 vyhrazena pro výrobní linku letounů typu Jak-3. Mezitím, v prosinci roku 1944, jeden ze sériových Jaků-9M (Frank) (v.č. 3038) prošel kontrolními zkouškami u NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS). Zmíněný stroj měl max. vzletovou hmotnost 3 095 kg a dosahoval rychlosti 573 km/h ve výšce 3 750 m, resp. 528 km/h v přízemní výšce. Takové hodnoty rychlosti ale v roce 1944 již byly považovány za nedostatečné. Rychlostí přitom letoun Jak-9M (v.č. 3038) zaostával nejen za letounem typu Jak-3, a to hned o nějakých 50 km/h, ale i za svými předchůdci v podobě letounů typu Jak-9D (Frank) a Jak-9T (Frank) a svými protivníky v podobě německých letounů značky Messerschmitt a Focke-Wulf. Naproti z hlediska stoupavosti a manévrovatelnosti byl na tom se svými předchůdci v podobě letounů typu Jak-9D (Frank) a Jak-9T (Frank) prakticky stejně.

Verze:  -

Vyrobeno:  4 239 sériových strojů

Uživatelé:  Bulharsko, Jugoslávie, Polsko, SSSR a Velká Británie

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov VK-105PF (M-105PF) s max. výkonem 1 180 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 120 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a jeden 12,7 mm synchronní kulomet typu UBS se zásobou 200 nábojů, instalovaný nad motorem

* hodnoty naměřené v prosinci roku 1944 v průběhu státních zkoušek letounu Jak-9M (v.č. 3038)