Typ:  modifikace základového cvičného letounu typu Jak-18 (Max) uzpůsobená pro činnost ze zasněžených VPD

Určení:  seznamování posluchačů leteckých škol se základy obsluhy letecké techniky, výuka startu a přistání, pomalého letu, základních manévrů, pojíždění a pozemních operací

Odlišnosti od letounu Jak-18 (Max):

- instalace nezatahovatelného lyžového podvozku na místo sklápěcího kolového podvozku

Historie:  Skutečnost, že byla sovětská letiště poměrně dlouhou dobu pokryta souvislou vrstvou sněhu, jejíž pravidelné odstraňování stojí vždy nemálo času a prostředků, dala za vznik modifikaci základového cvičného letounu typu Jak-18 (Max) s pevným (nezatahovatelným) lyžovým podvozkem. Jako první byl přitom lyžovým podvozkem opatřen první sériový exemplář tohoto stroje z linky závodu č.135 z Charkova (v.č. 01135001). Zmíněné lyže byly zhotoveny ze dřeva a jejich skluznice byly pobyty plechem. Zatímco hlavní lyže vážily 19,75 kg, hmotnost ostruhové lyže činila 2,0 kg. Záměna sklápěcího kolového podvozku výše popsaným pevným lyžovým podvozkem přitom vedla ke vzrůstu hmotnosti o pouhých 13,7 kg, na 1084,7 kg. Pozemními a letovými závodními zkouškami lyžemi opatřený Jak-18 (v.č. 01135001) prošel mezi 26. a 31. prosincem roku 1947. V jejich průběhu bylo přitom zjištěno, že lyžový podvozek nemá vliv na ovladatelnost a stabilitu. Průchodnost sněhem byla při chodu motoru na vyšší otáčky hodnocena jako dostatečná. Kontrolní zkoušky „lyžového“ Jaku-18 (Max) u GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva) se konaly v březnu roku 1949. Na kontrolních zkouškách se ale podílel jiný exemplář tohoto cvičného stroje. V jejich průběhu se podařilo zjistit, že záměna zatahovatelného kolového podvozku pevným lyžovým sebou přináší pokles max. rychlosti o 31 km/h a doletu o 220 km. Vertikální akrobatické figury byl „lyžový“ Jak-18 (Max) schopen vykonávat při vyšších rychlostech (o 10 až 15 km/h). Naproti tomu na pilotáž měl lyžový podvozek jen minimální vliv. Pohyblivost při rolování „lyžového“ Jaku-18 (Max) byla nicméně shledána jako horší než u standardního Jaku-18 (Max). Vzhledem k tomu, že ostruhová lyže nebyla stavitelná, rolování s tímto strojem nebylo možné při bočním větru vyšším než 4 m/s. I přesto byl „lyžový“ Jak-18 (Max) shledán jako způsobilý pro řadovou službu. V závěrečné zprávě z kontrolních zkoušek ale stálo též doporučující stanovisko k instalaci sklápěcího hlavního podvozku a stavitelného ostruhového podvozku.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov M-11FR s max. výkonem 160 hp

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 18.6.2015