Jakovlev Jak-32 (‘Mantis’) / Jak-104PS

Typ:  jednomístná sportovní akrobatická a pokračovací cvičná modifikace dvoumístného pokračovacího cvičného letounu typu Jak-30 (Magnum)

Určení:  předvádění letecké akrobacie na leteckých přehlídkách, účast na soutěžích v letecké akrobacii, výcvik pilotů v letecké akrobacii, výcvik stíhacích pilotů v navigaci, výcvik stíhacích pilotů v pilotáži za špatných meteorologických podmínek ve dne i v noci a výcvik bojových manévrů

Odlišnosti letounu typu Jak-32 (ve vojenském cvičném provedení) od letounu Jak-30 (Magnum):

- absence zadního pilotního prostoru (v této souvislosti odsuvný zadní díl překrytu pilotní kabiny doznal výrazně menší délky)

- instalací větší spotřební nádržky, která zásobuje motor v průběhu letu na zádech, pro 45 kg paliva

- instalace modifikovaného motoru, který je schopen podávat max. tah v průběhu letu na zádech ve výškách do 3 000 m

Historie: 

Dne 31. července 1958 byl A.S. Jakovlev oficiálně pověřen vývojem dvoumístného jedním 900 kp motorem typu RU-19-300 poháněného cvičného letounu typu Jak-104. Tento stroj se přitom měl stát nástupcem pístových letounů pro pokračovací výcvik pilotů typu Jak-11 (Moose), který tvořil přechod mezi letouny pro základní pilotní výcvik řady Jak-18 (Max) a cvičnými verzemi bojových letounů. Zmíněné zadání ale obsahovalo též specifikace na jeho jednomístnou modifikaci. Jednomístný Jak-104 vešel ve známost pod označením Jak-104PS a měl zastávat roli sportovního akrobatického speciálu DOSAAFu (dobrovolná organizace pro spolupráci s letectvem, armádou a námořnictvem). Kromě toho měl sloužit k výcviku pilotů stíhacích letounů v pokročilé pilotáži. První prototyp Jaku-104PS (žlutá 32) byl dokončen v úpravě pro výcvik vojenských pilotů. Brány prototypové dílny tento stroj opustil dne 13. října 1960, tj. s 4,5 měsíčním předstihem proti požadavku zadání. Mezitím bylo označení jednomístného Jaku-104PS změněno na Jak-32. Prakticky ve stejnou dobu se pro dvoumístný Jak-104 začalo používat označení Jak-30. Od jednomístného Jaku-30 (Magnum) se dvoumístný Jak-32 (Mantis) odlišoval nejen absencí zadního pilotního prostoru, ale i upraveným palivovým systémem. Ten umožňoval provádět delší let na zádech. Dne 4. ledna 1961 byl Jakovlev pověřen stavbou dalších dvou prototypů Jaku-32 (Mantis) (žlutá 60 a 70). Ty se do zkušebního programu zapojily v červenci téhož roku a byly dokončeny ve sportovním akrobatickém provedení. Od prototypu prvního (žlutá 32), který vznikl ve vojenské cvičné verzi, se tyto dva stroje odlišovaly odlehčenou konstrukcí draku (o 555 kg) a modifikovanou mechanizací. Mechanizace křídla druhého a třetího Jaku-32 (Mantis) se sestávala pouze z křidélek, které však měly větší rozpětí. Naproti tomu na odtokové hraně křídla prvního Jaku-32 (Mantis) (žlutá 32) se kromě křidélek nacházely též vztlakové klapky. V průběhu závodních zkoušek, které se rozeběhly dne 17. ledna 1961 a byly završeny dnem 27. červencem téhož roku, první dva prototypy tohoto stroje, jediný prototyp vojenského cvičného modelu (žlutá 32) a první prototyp sportovního akrobatického modelu (žlutá 60), dohromady vykonaly 49 letů s celkovou délkou trvání 23 hodin a 22 minut. Dalších 55 letů s celkovou délkou trvání 23 hodin a 14 minut si prototypy jednomístného Jaku-32 (Mantis) na své konto připsaly mezi 8. červnem a 9. červencem roku 1961, a to rámci příprav na účast a v rámci vlastní účasti na tradiční letecké přehlídce v Tušinu. Zde si jednomístný Jak-32 (Mantis), spolu s dvoumístným Jakem-30 (Magnum), odbyl svůj veřejný debut. Výsledky závodních zkoušek jednomístného Jaku-32 (Mantis) byly více než povzbudivé, neboť disponoval vynikající obratností, ovladatelností, stabilitou a výkonností. Jeho max. rychlost činila 663 km/h (ve výšce 3 000 m). Při střemhlavém letu jej však bylo možné rozehnat až na 765 km/h (ve výšce 2 200 m). Mezitím, dne 22. února 1961, se s  prototypem Jak-32 (Mantis) (žlutá 32) podařilo ustanovit mezinárodní organizací FAI (Féderation Aéronautique Internationale) uznaný světový výškový rekord 14 283 m v kategorii C-1-d (proudové letouny s hmotností 1 750 až 3 000 kg). Další dva světové rekordy si tento stroj na své konto připsal v roce 1965, tentokrát v kategorii C-1-c (proudové letouny s hmotností 1 000 až 1 750 kg). Konkrétně přitom šlo o rychlostní rekord 724,430 km/h na 100 km trati ze dne 14. ledna a rychlostní rekord 755 km/h na 15 a 25 km trati ze dne 19. února. Státní zkoušky jednomístného Jaku-32 (Mantis) byly naplánovány na druhé čtvrtletí roku 1961. Nakonec se ale nekonaly. Nehledě na výsledky porovnávacích zkoušek Jaku-30 (Magnum) s československým typem L-29 Delfín (Maya) a polským typem TS-11 Iskra bylo totiž mezitím na vyšších místech rozhodnuto, že se výhradním dodavatelem cvičných letounů pro všechny státy Varšavské smlouvy stane ČSSR. To samozřejmě znamenalo konec nejen pro dvoumístný Jak-30 (Magnum), který v průběhu porovnávacích zkoušek prokázal jasnou převahu nad oběma konkurenty, ale i pro jednomístný Jak-32 (Mantis). Zcela naprázdno přitom vyzněl i pokus o oživení vývoje Jaku-32 (Mantis), který byl učiněn na počátku 70. let. Tehdy byl, na základě výnosu MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) ze dne 5. srpna 1971, jeden z uskladněných prototypů tohoto stroje opatřen vylepšeným motorem a palubním vybavením a následně, v roce 1972, podroben kontrolním závodním zkouškám. Takto modifikovaný Jak-32 (Mantis) přitom vešel ve známost pod označením Jak-32P a v srpnu roku 1972 se zúčastnil tradiční letecké přehlídky v Tušinu. V roce 2008 byl poslední, třetí, prototyp Jaku-32 (žlutá 70) uveden skupinou leteckých nadšenců „Sovremennye aviacionnye technologii“ znovu do letuschopného stavu. Ke svému prvnímu letu se zrenovovaný Jak-32 (žlutá 70), který nyní nese rudé trupové číslo „32“ a registraci RA-0225G, vydal dne 20. února 2009, po celých 40-ti letech stání. V současnosti je tento stroj provozován, spolu se zrenovovaným třetím exemplářem dvoumístného Jaku-30 (Magnum) (žlutá 80), z letiště Bykovo. Do budoucna „Sovremennye aviacionnye technologii“ plánuje zprovoznit ještě první prototyp jednomístného Jaku-32 (Mantis) (žlutá 32).

Verze:

Jak-32 (Mantis) (cvičný) – výše popsaná základní modifikace letounu typu Jak-32 (Mantis) určená k výcviku stíhacích pilotů. Kompletaci jediného exempláře tohoto modelu (žlutá 32) se podařilo završit dnem 13. října 1960.

1. prototyp

Jak-32 (Mantis) (akrobatický) – sportovní akrobatická verze vojenského cvičného letounu typu Jak-32 (Mantis B). Od vojenského Jaku-32 (Mantis) se tento model odlišoval odlehčenou konstrukcí draku a modifikovanou mechanizací křídla. Hmotnost tohoto modelu se přitom konstrukčnímu týmu Jakovlevovi OKB podařilo srazit o celých 555 kg, a to snížením zásoby paliva (o 225 kg) a demontáží některého vybavení (o 130 kg). Mechanizace křídla tohoto modelu se sestávala pouze z křidélek, které však měly větší rozpětí. Naproti tomu na odtokové hraně křídla vojenského Jaku-32 (Mantis) se kromě křidélek nacházely též vztlakové klapky. Oba dva exempláře tohoto modelu (žlutá 60 a 70) byly dokončeny v červenci roku 1961.

2. prototyp

3. prototyp

Jak-32Š – taktická útočná modifikace letounu typu Jak-32 (Mantis) určená k ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk. Demonstrační prototyp tohoto modelu vznikl konverzí prototypu Jak-32 (žlutá 32), která spočívala v instalaci jednoho páru zbraňových závěsníků pod náběžnou hranu křídla, vně šachet hlavního podvozku. Na ty bylo možné umístit PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll), 240 mm neřízené rakety typu S-24, 210 mm neřízené rakety typu S-21, raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), šestinásobné raketnice se 160 mm neřízenými raketami typu S-3K, 250 kg neřízené pumy typu FAB-250M62, kanónové kontejnery nebo zápalné nádrže typu ZB-360. Takto modifikovaný prototyp Jak-32 (žlutá 32) zastával pouze funkci jakési 1:1 makety bitevního Jaku-32Š. Poté, v roce 1961, byl představen, na letišti Chodynka, tehdejšímu ministru obrany R.J. Malinovskému. Protože byl mezitím vývoj letounu typu Jak-32 (Mantis) s definitivní platností zastaven, vývoj bitevního speciálu typu Jak-32Š nakonec nepřekročil stádium projektu.

Jak-32P – pokročilá sportovní akrobatická modifikace letounu typu Jak-32 (Mantis). Od svého vývojového předchůdce v podobě typu Jak-32 (Mantis) se tento model odlišoval zejména instalací 900 kp motoru typu RU-19P-300. Ten sice podával identický tah, jako motor typu RU-19-300, pohonná jednotka Jaku-32 (Mantis), díky modifikovanému olejovému systému však dokázal běžet delší dobu při letu na zádech. Pilotní kabina Jaku-32P navíc nebyla řešena jako přetlaková. Byla však opatřena ventilací. Změnami ale prošlo též přístrojové vybavení. Součástí palubního vybavení akrobatického Jaku-32P se přitom stala radiostanice typu Landyš-5, radiokompas typu ARK-15 a magnetický kompas typu GMK-1. Poslední dva uvedené systémy byly navíc pojaty jako demontovatelné a používaly se pouze při přeletech a při činnosti za ztížených meteorologických podmínek. Jejich demontáž přitom vedla k redukci hmotnosti o 40 kg. Akrobatický Jak-32P vzešel ze zadání MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) ze dne 5. srpna 1971. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí jednoho z uskladněných prototypů Jaku-32 (Mantis). Kontrolními závodními zkouškami tento stroj prošel v průběhu roku 1972. V srpnu toho samého roku se zúčastnil tradiční letecké přehlídky v Tušinu. Přestože „vylepšený“ Jak-32P disponoval stejně dobrými charakteristikami jako „původní“ Jak-32 (Mantis), sériové výroby se nedočkal.

Vyrobeno:  tři prototypy

Uživatelé:  žádní

Jak-32

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij RU-19-300 s max. tahem 900 kp

Výzbroj:     žádná

Jak-32P

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij RU-19P-300 s max. tahem 900 kp

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 2.3.2015