Jakovlev Jak-7B M-105PA

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-7A

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu Jak-7A:

- instalace silnějších 12,7 mm kulometů typu UBS s celkovou zásobou 400 nábojů (260 pro levý a 140 pro pravý) nad motorem na místo 7,62 mm kulometů typu ŠKAS se zásobou 500 nábojů na hlaveň

- instalace modifikovaného motoru typu M-105PA se zvýšeným počtem otáček

- vestavba modifikovaných lapačů vzduchu turbokompresoru do kořenů náběžné hrany křídla. Lapače turbokompresoru tohoto modelu lépe využívají náporu vzduchu k zvýšení stlačení, což sebou přináší lepší výškové charakteristiky. Navazující přívodní vzduchové kanály jsou navíc u tohoto modelu hermeticky utěsněny.

- zlepšené lícování potahových panelů, aerodynamických přechodů a servisních krytek

- zlepšená povrchová úprava draku

- instalace odlišně tvarovaného vanovitého krytu chladiče oleje na břichu motorové kapoty. To sebou přineslo vyšší účinnost chlazení oleje.

- instalace odlišně tvarovaného vanovitého krytu chladiče vody na břichu trupu, přímo za šachtami hlavních podvozků. To sebou přineslo vyšší účinnost chlazení vody.

- instalace plně zatažitelného ostruhového podvozku na místo částečně zatažitelného ostruhového podvozku. Šachtu ostruhového podvozku tohoto modelu přitom kompletně uzavírají dvoudílná podélně dělená dvířka. U předchozího modelu se po zasunutí ostruhového podvozku uzavírala pouze přední část šachty, a to jednodílnými dvířky, která byla uchycena přímo k podvozkové noze.

- instalace nového kniplu v pilotní kabině. Knipl tohoto modelu má obdobnou konstrukci jako knipl německého letounu typu Bf109. Knipl tohoto modelu má podobu páky s tlačítky pro obsluhu zbraní nahoře a umožňuje ovládat zbraně bez nutnosti sejmutí levé ruky z plynové páky. Naproti tomu knipl předchozího modelu toto neumožňuje, přičemž jeho horní část má tvar prstence s tlačítky pro střelbu z kulometů a kanónu po stranách střední partie.

- instalace dodatečné snímatelné palivové nádrže s objemem 80 l (60 kg) v nákladovém prostoru, který se nachází za kokpitem

Historie:  Dne 12. července 1942 Major I.S. Morozov, velitel 283. IAP (stíhací letecký pluk), zaslal A.S. Jakovlevevi dopis s výčtem nedostatků frontového stíhacího letounu typu Jak-7A. Major Morozov u tohoto stroje konkrétně požadoval zesílení výzbroje, zvýšení rychlosti a zvětšení výkonu pohonné jednotky. Letoun typu Jak-7A totiž za svým úhlavním protivníkem v podobě německého Messerschmittu Bf109F zaostával rychlostí a stoupavostí, a tedy i vertikální manévrovatelností. Toho si byli němečtí piloti plně vědomi, a tak se snažili piloty Jaků-7A při vzdušných soubojích vtahovat do manévrů ve vertikální rovině. S kritikou se ale setkala též špatná viditelnost do zadní polosféry. A.S. Jakovlev nicméně začal na zdokonalování stíhacího Jaku-7A pracovat ještě předtím. Následující výrobní model tohoto stroje vešel ve známost jako Jak-7B M-105PA a obdržel instalaci 12,7 mm kulometů typu UBS nad motorem na místo 7,62 mm kulometů typu ŠKAS a některé aerodynamické úpravy. Zmíněné úpravy přitom vycházely z doporučení odborníků institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky). Změny se přitom dotkly lapačů vzduchu turbokompresoru, krytů chladičů oleje a vody a povrchové úpravy. Uvnitř kokpitu Jaku-7B M-105PA se navíc objevil konvenčně pojatý knipl nápadně se podobající kniplu německého typu Bf109. Přestože všechny výše uvedené úpravy vedly ke vzrůstu hmotnosti proti modelu Jak-7A téměř o 100 kg, letovými výkony letoun typu Jak-7B M-105PA tohoto svého předchůdce překonával. Díky instalaci silnějších kulometů navíc jako první z řady Jak-1/-7 splňoval požadavky VVS na palebnou sílu. Jeho palebná síla činila 2,72 kg/s a byla 1,57 x vyšší než u typu Jak-1 a Jak-7A, 1,36 x vyšší než u typu LaGG-3, 1,55 x vyšší než u typu La-5, 2,26 x vyšší než u typu MiG-3, 2,87 x vyšší než u typu Bf109F, resp. 1,62 x vyšší než u typu Bf109G-2. Prototyp letounu typu Jak-7B M-105PA (v.č. 1413) společnými závodními a státními zkouškami úspěšně prošel mezi 28. lednem a 5. únorem 1942 na letišti Novosibirsk-Jelcovka, podnikovém letišti závodu č.153. Součástí zkoušek zmíněného stroje se stalo též porovnání ovladatelnosti s dalšími typy stíhacích letounů, včetně letounu typu La-5 z dílny S.A. Lavočkina a trofejního německého letounu typu Bf109E. Dle názorů zkušebních pilotů institutu LII, kteří se podíleli na zmíněných zkouškách, letoun typu Jak-7B M-105PA z hlediska ovladatelnosti svého konkurenta v podobě letounu typu La-5 překonával. Poměrně kladně byl z hlediska ovladatelnosti hodnocen i typ Bf109E. Dle názoru pilotů byla však jeho křidélka méně účinná než u Jaku-7B M-105PA, stejně jako ocasní ovládací plochy. Ovladatelnost letounu typu Jak-7B byla ale porovnávána též se stíhači britské a americké stíhací letouny, které byly dodány VVS v rámci válečné smlouvy o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Agreement). Z výsledků zmíněných zkoušek vyplynulo, že je letoun typu Jak-7B M-105PA jedním z nejlepších stíhačů na frontě Velké vlastenecké války co se stability a ovladatelnosti týká. Po završení státních zkoušek byl proto závod č.153 z Novosibirsku pověřen úplným přechodem výrobního programu z typu Jak-7A na typ Jak-7B M-105PA. První sériový exemplář Jaku-7B M-105PA byl dokončen v květnu roku 1942. Do července toho samého roku brány novosibirského závodu č.153 opustilo celkem 261 těchto strojů. Poté výrobní program zmíněného podniku přešel na model Jak-7B M-105PF. Mezitím, v květnu roku 1942, byl letoun typu Jak-7B M-105PA zaveden též do výrobního programu závodu č.82 z Tušina. První tři tyto stroje zde byly zkompletovány z konstrukčních podsestav dodaných závodem č.153. Do července toho samého roku bylo v Tušinu zkompletováno celkem 27 Jaků-7B M-105PA. Letouny typu Jak-7B M-105PA z produkce závodu č.82 měly ale znatelně horší výrobní kvalitu než letouny toho samého typu, které byly vyrobeny závodem č.153. Největší počet stížností ze strany provozovatele se přitom týkal výzbroje. Sériové stroje se nicméně neobešly bez nedostatků. Krátce po zavedení Jaků-7B M-105PA k řadovým útvarům totiž vyšlo najevo, že u těchto strojů při používání brzd při dojezdu při přistání hrozí překlopení přes „čumák“. Toto bylo přitom důsledkem posunu aerodynamického těžiště směrem dopředu vlivem vyšší hmotnosti kulometů typu UBS. Od konce května roku 1942 proto začala být do nákladového prostoru těchto strojů, který se nacházel za kokpitem, umisťována dodatečná 80 l palivová nádrž (jako protizávaží). Piloti ale z tohoto nebyli příliš nadšeni, neboť zmíněná palivová nádrž neměla samosvorný potah, a představovala nemalé požární riziko. Kromě toho něco vážila, a tak se její instalace negativně projevila na letových výkonech, zejména pak na vertikální manévrovatelnosti. Z tohoto důvodu byly tyto nádrže často silami pozemního personálu jednotlivých útvarů snímány bez oficiálního povolení.

Verze:  -

Vyrobeno:  288 sériových strojů

Uživatelé:  SSSR

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PA s max. výkonem 1 050 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač       

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 130 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 12,7 mm synchronní kulomety typu UBS s celkovou zásobou 400 nábojů (260 pro levý a 140 pro pravý), instalované nad motorem
 
 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,00 m
Délka:   8,50 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: 2 520* kg
Max. vzletová hmotnost: 3 042* kg
Max. rychlost: 580* km/h
Praktický dostup:   10 000* m
Max. dolet:    700* km



 

 

* hodnoty naměřené v průběhu společných závodních a státních zkoušek letounu Jak-7B (v.č. 1413)

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 14.1.2020