Jakovlev Jak-7GK

Typ:  speciální modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-7B M-105PF zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  ověření činnosti přetlakové pilotní kabiny navržené A.J. Ščerbakovem pro přepadový výškový stíhací letoun typu Jak-9PD (Frank)

Odlišnosti od letounu Jak-7B M-105PF:

- modifikovaná pilotní kabina. Pilotní kabina tohoto modelu je řešena jako přetlaková a je opatřena nestandardním překrytem. Překryt pilotní kabiny tohoto modelu se sestává z pevného čelního štítku (s neděleným zasklením) se zaobleným profilem, poměrně krátkého vypouklého odsuvného odsuvného krytu (s neděleným zasklením) a pevného zadního dílu (s rozděleným zasklením, jednou příčnou výztuhou, na dvě okénka), který plynule přechází v hřbetní nástavbu. Naproti tomu překryt pilotní kabiny Jaku-7B má pevný čelní štítek s hranatým profilem a rozdělené zasklení na čtyři okénka, více protáhlý odsuvný kryt a zadní pevný díl s neděleným zasklením.

Historie:  Dne 12. listopadu 1942 byla OKB A.S. Jakovleva pověřena vývojem výškové přepadové stíhací modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-9 (Frank) s výškovým motorem typu M-105PD a přetlakovou pilotní kabinou kyslíkového typu z dílny A.J. Ščerbakova. Součástí zmíněného zadání se ale stal též požadavek na odevzdání pěti těchto strojů PVO ke dni 15. ledna 1943, za účelem realizace armádních zkoušek. Na vzdušnou zkušebnu zmíněné přetlakové kabiny, která vešla ve známost jako Jak-7GK, byl upraven letoun Jak-7B M-105PF (v.č. 0805). Ke zkouškám, které byly realizovány u zkušebního institutu LII, byl zmíněný stroj předán dne 16. května 1943. Závodní zkoušky prototypu Jak-7GK byly završeny v červnu toho samého roku záporným hodnocením. Hlavním důvodem toho bylo zvýšené požární riziko (v důsledku vysoké koncentrace kyslíku v kabině), což je u bojového letounu nepřípustné. Okénka kabiny prototypu Jak-7GK, která byla zhotovena z lisovaného organického skla, navíc poskytovala zkreslený výhled. Kuli slabé ventilaci byla uvnitř kabiny tohoto stroje značná vzdušná vlhkost. Interiér kabiny Jaku-7GK byl příliš stísněný. Odsuvnou část překrytu kabiny navíc nebylo u tohoto modelu možné otevírat za letu. Následně byl proto zmíněný stroj odevzdán závodu č.482. Zde byly do konstrukce přetlakové kabiny Jaku-7GK vneseny změny. Změn přitom doznal mimo jiné tvar pevného čelního štítku překrytu pilotní kabiny a odsuvného krytu. Odsuvný kryt měl nyní větší délku a méně vypouklý profil. Větší rozměry měl i pevný čelní štítek. Opakovacími zkouškami takto modifikovaný Jak-7GK prošel v srpnu roku 1943. Přestože přetlaková pilotní kabina zmíněného stroje nebyla stále prosta nedostatků, byla doporučena k zavedení na letounech řady Jak-7 a Jak-9 (Frank), tedy po odstranění zjištěných nedostatků. K tomu ale nakonec nedošlo. Výškový stíhač typu Jak-9PD (Frank) se tedy musel obejít bez přetlakové kabiny. V listopadu roku 1943 se do prací na dolaďování a testování přetlakové pilotní kabiny na letounu typu Jak-7B (a La-5) zapojila též OKB V.M. Mjasiščeva. Jedním z nedostatků přetlakové kabiny, která prošla zkouškami na prototypu Jak-7GK, bylo zamlžování okének. Odborníci 16. laboratoře institutu VIAM (Všesvazový institut leteckých motorů) proto navrhli okénka kabiny tohoto stroje opatřit zdvojeným zasklením. Zatímco vnějšího sklo mělo tloušťku 6 mm, tloušťka vnitřního skla činila 4 mm. Mezera mezi jednotlivými skly měla šířku 5 mm. Jednotlivá okénka byla po obvodu utěsněna pružnou vrstvou polybutylmethakrylátu. Jak prostor mezi jednotlivými skly, tak i prostor kabiny byl odvodňován za pomoci silikagelu. Zkouškami na experimentálním Jaku-7GK takto pojaté okénko přetlakové pilotní kabiny prošlo v dubnu roku 1944, a to u institutu NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS). Protože bylo zmíněné zkoušky možné považovat za úspěšné, následně bylo doporučeno osadit zdvojenými skly všechna okénka pilotní kabiny a takto modifikovaný Jak-7GK předat k opakovacím státním zkouškám. K opakovacím státním zkouškám, které opět proběhly u institutu NII VVS, byl takto modifikovaný experimentální Jak-7GK předán dne 1. května 1944. Díky absenci regulace ventilace a nedořešené automatizaci regulace tlaku ale zmíněný stroj opakovacími státními zkouškami neprošel. Vzhledem k rychlým pokrokům ve vývoji proudových motorů byly následně další testy přetlakových kabin na stíhacích letounech s pístovým pohonem zastaveny.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-7B M-105PF)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PF s max. výkonem 1 180 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 130 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 12,7 mm synchronní kulomety typu UBS s celkovou zásobou 400 nábojů (260 pro levý a 140 pro pravý), instalované nad motorem

 

¨

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,00 m
Délka:   8,50 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?



 

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 14.1.2020