Typ:  speciální bezpilotní modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-25M (Flashlight A) zastávající roli vzdušného terče

Určení:  imitování nepřátelského letounu při výcviku pilotů stíhacích letounů ve vzdušném boji a při výcviku obsluh pozemních systémů PVO ve střelbě na vzdušné cíle

Odlišnosti od letounu Jak-25M (Flashlight A):

- instalace jedné prutové antény na hřbetu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou

- instalace další prutové antény na břichu přídě trupu, přímo za šachtou příďového podvozku

- instalace hranatých krytů na koncových křídleních vřetenovitých krytech vyrovnávacího podvozku

- absence palubního radiolokátoru, obou kanónů a většiny avioniky

- instalace rádiového-povelového naváděcího systému typu MGPU-1

- instalace systému pro automatické vysouvání a zasouvání podvozku

- instalace autopilota typu AP-28MJa na místo autopilota typu AP-28

- instalace radiovýškoměru typu RV-2 na místo radiovýškoměru typu RV-3

- instalace radiomajáku typu SVB-5

- instalace systému zajišťujícího registraci zásahů

Historie:  V SSSR byly již od 50. let k výcviku pilotů stíhacích letounů ve vzdušném boji a obsluh pozemních systémů PVO ve střelbě na vzdušné cíle kromě specializovaných terčových bezpilotních letounků řady La-17 z dílny S.A. Lavočkina využívány též bezpilotní verze stíhacích a bombardovacích letounů. Ty přitom vznikaly úpravou letounů, které byly vyřazeny ze stavu PVO a VVS, a to buďto pro morální zastaralost nebo z důvodu prakticky plně vyčerpané technické životnosti. Nejinak tomu bylo i u vyřazených a opotřebených podzvukových dálkových přepadových stíhačů typu Jak-25M (Flashlight A) z dílny OKB A.S. Jakovleva. Bezpilotní terčová modifikace tohoto letounu vešla ve známost pod označením Jak-25MŠ a vyznačovala se instalací naváděcího systému na místo palubního radiolokátoru, kanónové výzbroje a většiny avioniky. Řízení tohoto stroje přitom obstarával, za pomoci rádia, operátor z kabiny doprovodného letounu. Tím se stal typ UTI MiG-15KP, který nebyl ničím jiným, než modifikací pokračovacího cvičného letounu typu UTI MiG-15 (Midget), který zase nebyl ničím jiným, než dvoumístnou modifikací jednomístného frontového stíhače typu MiG-15 (Fagot). Pro potřeby zkušebního programu byly vyhrazeny celkem tři bezpilotní Jaky-25MŠ a dva UTI MiGy-15KP. Zatímco první ze zmíněných UTI MiGů-15KP (rudá 16) vznikl, v prostorách prototypové dílny OKB-918, konverzí letounu typu UTI MiG-15 (Midget) s výrobním číslem 106216, základem toho druhého se stal letoun typu UTI MiG-15 (Midget) s výrobním číslem 106220. Ten zastával funkci záložního stroje a vznikl ve zkušebním institutu LII ze Žukovského. Zkouškami přitom bezpilotní terčový Jak-25MŠ prošel mezi 7. a 22. prosincem roku 1959 a 11. lednem a 2. únorem roku 1960. Protože tento bezpilotní stroj svými výkony překonával bezpilotní terče, které vycházely z frontových stíhacích letounů typu MiG-15 Fagot (M-15) a MiG-17 Fresco (M-17) i frontového bombardéru typu Il-28 Beagle (M-28), jeho zkoušky zakončilo kladné hodnocení. V průběhu 60. let byla na bezpilotní terče typu Jak-25MŠ upravena celá řada ze stavu PVO vyřazených Jaků-25M (Flashlight A). Bezpilotní Jaky-25MŠ přitom mimo jiné posloužily též potřebám zkoušek zbraňového systému přepadových stíhačů typu MiG-21PF (Fishbed D), Su-9 (Fishpot B) a Tu-128 (Fiddler B).

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Jaků-25M)

Uživatelé:  pouze SSSR

Navádění:   inerciální (autopilot) + rádiové povelové

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij RD-5A (Mikulin AM-5A) s max. tahem po 2 000 kp    

Radar:        žádný        

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 1.2.2015