Typ:  experimentální modifikace přepadového stíhacího letounu typu Jak-25K

Určení:  prověření efektivity protilatedlové řízené střely krátkého dosahu typu K-7L

Odlišnosti od letounu Jak-25K:

- instalace makety dvouanténního radiolokátoru typu Almaz-3 uvnitř zaoblené špice trupu na místo dvouanténního radiolokátoru typu RP-1U Izumrud-2

- instalace dvou fotokulometů typu AKS-2 uvnitř hranatých krytů nacházejících se po stranách břicha zadní části trupu, přímo za aerodynamickými brzdami, a dvou fotokulometů typu S-13 (?) pod náběžnou hranou vnějších částí křídla alá Jak-25K-75 (za jejich pomoci je pořizován záznam průběhu zkušebních střeleb)

- instalace krátkých pylonů s drobnými válcovitými kryty po stranách zakončení trupu alá Jak-25K-75 (ty s největší pravděpodobností ukrývají výmetnice světlic, které zajišťují vizualizaci tohoto stroje na noční obloze pro potřeby doprovodného letounu s kamerou)

Historie:  Dne 1. června 1956 byla OKB A.S. Jakovleva pověřena úpravou jednoho exempláře raketonosného Jaku-25K na experimentální nosič protiletadlové řízené střely krátkého dosahu s navedením po paprsku palubního radiolokátoru typu K-7L z dílny OKB-134 I.I.Toropova. Zmíněná střela byla zamýšlena pro nadzvukový přepadový stíhač typu T-3 (Fishpot A) z dílny OKB P.O. Suchoje a její naváděcí systém spolupracoval s dvouanténním radiolokátorem typu Almaz-3. Požadovaný speciál vešel ve známost jako Jak-25K-75 a jeho základem se stal letoun typu Jak-25K s výrobním číslem 0109. Konverze zmíněného exempláře Jaku-25K na experimentální Jak-25K-7L přitom spočívala v instalaci makety radiolokátoru typu Almaz-3 na místo radiolokátoru typu Izumrud-2 a čtyř fotokulometů. Za jejich pomoci byl pořizován záznam průběhu zkušebních střeleb. Jediný exemplář Jaku-25K-7L vykonal, v roce 1957, celkem 99 letů. V jejich průběhu přitom vypustil celkem 41 zkušebních exemplářů střely typu K-7L. Zatímco let 14-ti z nich probíhal po předem naprogramované dráze, dalších 21 těchto střel bylo postaveno v telemetrické verzi. Zbylých 6 exemplářů střely typu K-7L bylo ze závěsníků Jaku-25K-7L pouze shozeno. Další zkoušky střely typu K-7L byly realizovány na jediném prototypu přepadového stíhače typu PT-7, který nebyl ničím jiným, než vývojovým derivátem přepadového stíhače typu T-3 (Fishpot A).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí Jaku-25K)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    pilot a navigátor/operátor radaru

Pohon:       dva proudové motory typu RD-5A (Mikulin AM-5A) s max. tahem po 2 000 kp

Radar:        žádný

Výzbroj:     čtyři PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku RL typu K-7L, přepravované na dvou párech křídelních závěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 1.2.2015