Jakovlev R-12

Typ:  taktická průzkumná modifikace víceúčelového letounu typu Samoljot 22

Určení:  zjišťování pozice vojsk nepřítele, inženýrsko-technických konstrukcí (mosty, komunikace, komunikační uzle …) a hladinových cílů na moři, hrubé vzdušné mapování a vyhledávaní ploch vhodných pro shoz výsadku

Odlišnosti od letounu Samoljot 22:

- instalace 1 050 hp motorů typu M-105 na místo 960 hp motorů typu M-103

- instalace 7,62 mm kulometu typu ŠKAS uvnitř špice trupu

- instalace pohyblivého 7,62 mm kulometu typu ŠKAS, který slouží k obraně zadní polosféry, v zadní kabině s pracovištěm navigátora

- přítomnost pumovnice, která pojme osm 20-ti kg osvětlovacích pum, uvnitř střední části trupu, přímo za pilotní kabinou, resp. přímo pod trupovými palivovými nádržemi

- instalace fotoaparátu pro denní snímkování typu AFA-1 nebo fotoaparátu pro noční snímkování typu NAFA-19 uvnitř střední části trupu, přímo mezi trupovými palivovými nádržemi a kabinou navigátora-střelce

- instalace radiostanice

Historie:  V roce 1937 se konstrukční tým OKB A.S. Jakovleva z vlastní iniciativy pustil do prací na dvoumístném dvoumotorovém víceúčelovém jednoplošníku typu Samoljot 22. Zmíněný stroj byl poháněn 960 hp kapalinou chlazenými motory typu M-103 z dílny V.J. Klimova a byl vyprojektován hned ve třech verzích, a to bombardovací, průzkumné a stíhací. Neozbrojený a nevybavený prototyp Samoljotu 22 byl dokončen v závěru roku 1938 a v průběhu závodních zkoušek dosáhl rychlosti 572 km/h. Protože se tímto výkonem zařadil mezi nejrychlejší letouny světa té doby, Jakovlevovi zajistil nemalou přízeň ze strany samotného J.V. Stalina. Ve všech tří výše uvedených navrhovaných verzí Samoljotu 22 měla zpočátku nejvyšší prioritu verze průzkumná. Letadlový park průzkumných pluků VVS byl totiž tehdy značně zastaralý. Mnohé průzkumné letouny VVS byly navíc ve velmi špatném technickém stavu. Vývoj průzkumné modifikace Samoljotu 22, která vešla ve známost pod označením R-12, byl schválen výnosem ze dne 28. dubna 1939. Tím samým výnosem byl přitom oficiálně posvěcen též vývoj verze bombardovací. Průzkumný model měl být vybaven fotoaparátem typu AFA-19 a radiostanicí typu Dvina. Trupová pumovnice průzkumného letounu typu R-12 měla pojmout osm 20-ti kg osvětlovacích pum. Obranná výzbroj tohoto modelu se měla sestávat ze dvou 7,62 mm kulometů. Zatímco jeden z nich měl být vestavěn napevno do špice trupu, ten druhý měl být pohyblivě lafetován ve hřbetním střelišti, které mělo sloužit k obraně zadní polosféry. Informace o prototypu průzkumného letounu typu R-12, který byl postaven prototypovou dílnou Jakovlevovi OKB, z různých zdrojů se ale značně rozcházejí. Zatímco dle jednoho zdroje byl tento stroj dokončen dne 27. října 1939, dle jiných zdrojů se na konci toho samého roku teprve nacházel ve stádiu 95-ti % technické připravenosti. Průzkumný speciál typu R-12 již od počátku počítal s 1 050 hp motory typu M-105, a to i přesto, že bylo použití těchto pohonných jednotek na místo 960 hp motorů typu M-103 na paralelně vyvíjeném bombardovacím modelu BB-22 (Jak-2) oficiálně schváleno až v březnu roku 1940. Dle jednoho zdroje byly státní zkoušky prototypu letounu typu R-12 završeny dnem 11. prosince 1939. Dle shodného zdroje měl zmíněný stroj rychlost 590 km/h (výšce 5 000 m) a dolet 1 000 km. Jeho výzbroj se měla sestávat ze dvou kulometů a 120-ti kg nákladu pum. Dle jiných zdrojů byl prototyp letounu typu R-12 ke státním zkouškám předán až v červenci roku 1940. Každopádně dne 19. července toho samého roku byla podepsána závěrečná zpráva z přezkumu speciálního vybavení tohoto stroje. Jeho součástí přitom měla být radiostanice typu RSR-3, fotoaparáty typu NAFA-19 a AFA-1 (s ohniskovou vzdáleností 300 mm) a dva kyslíkové přístroje typu KPA-3. Výzbroj prototypu letounu typu R-12 se dle té samé zprávy měla sestávat z jednoho 7,62 mm pohyblivého kulometu typu UltraŠKAS (UŠA), který měl být instalován ve hřbetním střelišti, a nákladu pum o celkové hmotnosti 400 kg. Tak velký náklad pum byl ale pro průzkumný letoun poněkud nadbytečný. Díky nevhodně navržené anténě byla navíc radiostanice tohoto stroje schopna pracovat jen v polovičním rozsahu pracovních frekvencí. Z prostorových a hmotnostních důvodů prototyp letounu typu R-12 postrádal některé požadované vybavení. Mimo jiné se jednalo o pancéřovou ochranu posádky, mechanické zařízení pro uvolňování pum typu MSŠ-8, které se mělo nacházet v pilotní kabině, fotoaparát typu AFA-B, signální pistoli s náboji, dvě padákové rakety, sextant, dalekohled, analyzátor plynů a gyromagnetický kompas. Zmíněná redukce vybavení přitom vedla k poklesu hmotnosti o 153 kg. Protože mezitím obdržel vyšší prioritu bombardovací model BB-22 (Jak-2), který po předchozí instalaci fotoaparátu mohl zastávat též roli průzkumného stroje, vývoj ryze průzkumného modelu R-12 nakonec nepřekročil prototypové stádium, a to i přesto, že rychlostí překonával všechny tuzemské stíhací letouny té doby.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a navigátor/střelec

Pohon:       dva pístové motory typu Klimov M-105 s max. výkonem po 1 050 hp

Vybavení:   jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-1 nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování typu NAFA-19

Výzbroj:     jeden 7,62 mm kulomet typu ŠKAS, vestavěný do špice trupu, jeden pohyblivý kulomet toho samého typu, instalovaný ve hřbetním střelišti, které se nachází za úrovní odtokové hranou křídla a slouží k obraně zadní polosféry, a osm 20 kg osvětlovacích pum, přepravovaných uvnitř trupové pumovnice