Jakovlev Jak-1 M-105PF s odlehčenou konstrukcí

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-1 M-105PF

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu Jak-1 M-105PF:

- absence obou 7,62 mm kulometů typu ŠKAS i s úchyty a nábojovými zásobníky. Výzbroj tohoto modelu se omezila na jeden 20 mm kanón typu ŠVAK.

- absence pneumatického systému pro dobíjení kanónu. Nabíjení kanónu typu ŠVAK je u tohoto modelu prováděno manuálně.

- absence radiopřijímače typu RSI-4 Maljutka i s drátovou anténou a stožárem drátové antény

- absence generátoru

- absence vybavení pro noční lety

- instalace kovových ocasních ploch, která mají nižší hmotnost, na místo ocasních ploch dřevěných. Ocasní plochy tohoto modelu mají shodnou konstrukci jako ocasní plochy letounu typu Jak-7.

Historie:  V zimě roku 1942 v Bitvě o Stalingrad se měly stíhací Jaky-1 tu čest poprvé střetnout s novou verzí německého Messerschmittu Bf109. Konkrétně se jednalo o model Bf109G-2, který měl, díky instalaci silnějšího motoru, v porovnání s předchozím modelem z řady Bf109 lepší výkonnostní parametry ve velkých výškách. Rychlostí letoun typu Bf109G-2 sice sovětský Jak-1 překonával jen nepatrně, měl však znatelně lepší stoupavost a vertikální obratnost. Z tohoto důvodu tehdy vystala naléhavá poptávka po dalším navýšení výkonnosti tohoto stroje. Jednou z možností, jak navýšit výkonnost stíhacího Jaku-1, bylo odlehčení jeho konstrukce. V odlehčené verzi bylo přitom dokončeno celkem 20-ti letounů typu Jak-1 M-105PF z 96. výrobní série z produkce závodu č.292 ze Saratova. U těchto strojů se přitom podařilo srazit hmotnost o 137 kg, a to jak demontáží některého vybavení, včetně obou dvou kulometů typu ŠKAS, pneumatického zařízení pro dobíjení kanónu, radiopřijímače, generátoru a vybavení pro noční lety, tak i vnesením některých změn do konstrukce draku. U zmíněných letounů tak byly mimo jiné dřevěné ocasní plochy záměny kovovými ocasními plochami z pokročilejšího Jaku-7. Takto odlehčené Jaky-1 M-105PF měly v porovnání se standardními Jaky-1 M-105PF nejen znatelně vyšší rychlost, ale i znatelně lepší vertikální manévrovatelnost. Všechny odlehčené Jaky-1 M-105PF byly vyhrazeny pro Stalingradskou frontu. Mezi 12. a 17. říjnem roku 1942 jeden z nich (v.č.4596) prošel zkouškami u institutu NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS). Provozovateli odlehčených Jaků-1 M-105PF se staly dva pluky 16. VA (vzdušná armáda), a to 512. IAP (stíhací letecký pluk) a 520. IAP. V malých a středních výškách byly odlehčené Jaky-1 M-105PF v rukou zkušených pilotů plnohodnotnými soupeři Messerschmittů Bf109G-2 a Bf109G-4. Dle sovětských materiálů k sestřelení jednoho německého Messerschmittu odlehčenému Jaku-1 M-105PF postačovalo podniknout v průměru 18 ztečí, zatímco standardní Jak-1 M-105PF k sestřelení jednoho letounu toho samého typu potřeboval vykonat v průměru 24 ztečí. Odlehčený Jak-1 M-105PF kromě toho vykazoval nižší ztráty. Odlehčený Jak-1 M-105PF navíc dokázal německý Bf109 dostihnout i při výstupu. Nejvíce navrch nad tímto svým německým protivníkem měl ale při zatáčce s náklonem. Absence kulometů přitom nebyla shledána za významné omezení palebné síly, neboť piloti Jaků-1 na německé letouny vesměs útočili výhradně za pomoci kanónu. I přesto se odlehčený Jak-1 M-105PF masové produkce nedočkal. Velení VVS totiž považovalo palebnou sílu tohoto modelu za nedostatečnou. Absence kulometů sice pro zkušené piloty nepředstavovala velký problém. To ale neplatilo pro průměrné piloty, kterých byla většina. 

 Verze:  -

Vyrobeno:  20 sériových strojů

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PF s max. výkonem 1 180 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 130 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců