Jakovlev Jak-11 jednomístný (F-AZZN)

Typ:  jednomístná sportovní modifikace dvoumístného pokračovacího cvičného letounu typu Jak-11 (Moose)

Určení:  létání pro zábavu a předvádění letecké akrobacie na leteckých přehlídkách

Odlišnosti od letounu Jak-11 (Moose):

- absence předního kokpitu

- instalace znatelně kratšího třídílného polokapkovitého překrytu pilotní kabiny, který se sestává z pevného čelního štítku, odsuvného (směrem dozadu) krytu a pevné zadní části, na místo pětidílného překrytu

- instalace kompresoru značky Cornelius z amerického druhoválečného bombardovacího letounu typu B-29 Superfortress, který je nouzovým zdrojem vzduchu, v prostoru bývalého předního kokpitu

- instalace modifikovaných regulačních klapek uvnitř příďového vstupu vzduchu

- instalace protáhlých obdélníkových panelů z nerezavějící oceli na bocích motorové kapoty, přímo za výstupy ohřátého vzduchu

- instalace protáhlých polokapkovitých krytů kanónů na hřbetu přední části trupu, přímo před kokpitem (kanóny ale tento stroj ve skutečnosti nebyl opatřen)

- instalace zatahovatelného ostruhového podvozku na místo pevného (nezatahovatelného)

- instalace nových rozvodů elektrického systému

- instalace rychloměru a PVD z amerického druhoválečného bitevního letounu typu A4D Skyraider

- instalace radiostanice, regulátoru napětí a navigačních reflektorů z dvoumístného letounu značky Beechcraft

Historie:  V roce 1982 se francouzské asociaci Amicale Jean-Baptiste Salis podařilo získat, po dvou letech usilovného vyjednávání, celkem 41 cvičných letounů typu Jak-11 (Moose), které postávaly zcela bez využití na jedné egyptské poušti. Egypťanům zmíněné letouny dodala ČSSR. Na území Egypta ale údajně nevykonaly jediný let. Do Francie byly egyptské Jaky-11 (Moose) přepraveny v rozloženém stavu v 22-ti bednách. Zatímco některé z nich se staly exponáty leteckých museí, jiné byly prodány leteckým nadšencům nejen z Francie. Ti je pak zrestaurovali a znovu uvedli do letuschopného stavu. Letouny typu Jak-11 (Moose) si u svých provozovatelů velmi brzy vydobyly značnou oblibu, ale to nejen díky vynikajícím letových charakteristikám, ale též i díky tomu, že se značně podobaly slavnému druhoválečnému stíhači typu Jak-3. Někteří z nich proto své Jaky-11 (Moose) opatřili zbarvením Sovětského VVS z období druhé světové války. Jiní provozovatelé Jaků-11 (Moose) šli ještě dál a své stroje zbavili jednoho kokpitu, aby se Jaku-3 podobaly ještě více. Přestavbou na jednomístný „warbird“ prošel mimo jiné i letoun s výrobním číslem 25111/05. Zmíněná přestavba zabrala celé tři roky a zajistil ji Gerry Marchandier spolu s akrobatickým pilotem Pierrem Daguem. V rámci přestavby na „warbird“ byl Jak-11 (v.č. 25111/05) zbaven předního kokpitu. To si přitom vyžádalo vnést změny do konstrukce překrytu a přiléhajícího potahu trup. Bez změn ale nezůstala ani motorová kapota. Kromě výše uvedeného letoun Jak-11 (v.č. 25111/05) obdržel zatahovatelný ostruhový podvozek a nové palubní vybavení. Takto modifikovaný Jak-11 (v.č. 25111/05) byl opatřen francouzskou registrací F-AZNN a zbarvením Jaku-3 francouzského regimentu Normandy-Nieman bojujícího na východní frontě a ke svému prvnímu letu se vydal dne 16. května 1987 z letiště Cerny La Ferté-Alais. Na konci 90. let, po smrti Pierra Dagua, který se dne 8. srpna 1991 na airshow konající se v St. Rambert d‘Albon srazil se svým letounem typu T-28 s jiným letounem toho samého typu, byl letoun Jak-11 (F-AZNN) prodán Georgu Perezovi. V roce 2012 se domovinou tohoto stroje stalo letiště Melun Villaroche.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Jaku-11)

Uživatelé:  Francie (soukromá osoba)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov AŠ-21 s max. výkonem 700 hp   

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 31.8.2015