Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-1 M-105PF

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu Jak-1 M-105PF:

- vestavba utěsněných přepážek do útrob trupu

- instalace zatahovatelného (po směru letu) ostruhového podvozku na místo podvozku pevného. Šachtu ostruhového podvozku přitom uzavírají dvoudílná podélně dělená dvířka.

- instalace modifikované motorové kapoty s vylepšenou aerodynamikou

- instalace modifikovaných krytů kořenů křídla s vylepšenou aerodynamikou

- instalace nového vrtulového kužele s robustnějším profilem a více zaoblenou špicí

- instalace modifikovaných motorových výfuků. Motorové výfuky tohoto modelu poskytují dodatečný tah a navíc jsou opatřeny aerodynamickými kryty.

 - instalace odlišně tvarovaných chladičů oleje a vody

- modifikovaný lapač vzduchu olejového chladiče vyjmutím filtru prachových částic

- vylepšená povrchová úprava draku

Historie:  V zimě roku 1942 v Bitvě o Stalingrad se měly stíhací Jaky-1 tu čest poprvé střetnout s novou verzí německého Messerschmittu Bf109. Konkrétně se jednalo o model Bf109G-2, který měl, díky instalaci silnějšího motoru, v porovnání s předchozím modelem z řady Bf109 lepší výkonnostní parametry ve velkých výškách. Rychlostí letoun typu Bf109G-2 sice sovětský Jak-1 překonával jen nepatrně, měl však znatelně lepší stoupavost a vertikální obratnost. Z tohoto důvodu tehdy vystala naléhavá poptávka po dalším navýšení výkonnosti tohoto stroje. Toho přitom mělo být docíleno zlepšením aerodynamiky draku a záměnou 1 180 hp motoru typu M-105PF s dvourychlostním turbokompresorem 1 350 hp motorem typu M-106P s jednorychlostním turbokompresorem. Jako první přišly na řadu zásahy do aerodynamiky. Ty přitom dle zadání z prosince roku 1942 měly letounu typu Jak-1 M-105PF navýšit rychlost na 590 km/h ve výšce 3 750 m, resp. na 525 km/h v přízemní výšce. V obou dvou uvedených případech se přitom mělo jednat o nárůst o 20 km/h. A.S. Jakovlev na zmíněné zadání odpověděl vestavbou utěsněných přepážek do trupu, znovuzavedením zatahovatelného ostruhového podvozku, instalací odlišně tvarovaného vrtulového kužele, vnesením změn do tvaru motorové kapoty a krytů kořenů křídla, úpravami motorových výfuků, vyjmutím filtru z lapače vzduchu olejového chladiče a zlepšením povrchové úpravy draku. Zkoušky prvních takto modifikovaných Jaků-1 M-105PF byly realizovány na přelomu let 1942 a 1943 u letového zkušebního institutu LII, institutu NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS) a závodu č.292 a byly završeny kladným hodnocením. Z hlediska výkonnostních parametrů totiž zmíněné stroje splňovaly požadavky technického zadání. Všechny výše uvedené úpravy byly do výroby zavedeny v prosinci roku 1942 a staly se standardem pro všechny sériové Jaky-1 od 111. výrobní série. Protože byl mezitím do výrobního programu závodu č.292 ze Saratova zaveden model Jak-1b, který se vyznačoval zejména instalací polokapkovitého překrytu pilotní kabiny, nakonec bylo vyrobeno jen 273 takto modifikovaných Jaků-1 M-105PF.

Verze:  -

Vyrobeno:  273 sériových strojů

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PF s max. výkonem 1 180 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač typu PAN-23 nebo PBP-1A. Za pomoci druhého uvedeného zaměřovače lze zaměřovat též pozemní cíle při střemhlavém bombardování.

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 130 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 7,62 mm synchronní kulomety typu ŠKAS se zásobou 750 nábojů na hlaveň, instalované nad motorem