Jakovlev Jak-9S

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-9M (Frank)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a doprovod bombardovacích letounů, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu typu Jak-9M (Frank):

- instalace 1 240 hp motoru typu VK-105PF2 na místo 1 180 hp motoru typu VK-105PF

- instalace nové vrtule typu VIŠ-105SV-01

- instalace 23 mm kanónu typu NS-23 se zásobníkem na 60 nábojů mezi motorovými válci na místo 20 mm kanónu typu ŠVAK se zásobníkem na 120 nábojů

- instalace dvou synchronních 20 mm kanónů typu B-20S se zásobníkem na 120 nábojů na hlaveň nad motorem na místo jednoho synchronního 12,7 mm kulometu typu UBS

- modifikované spojovací vybavení záměnou radiopřijímače typu RSI-4A radiopřijímačem typu RSI-4D a radiovysílače typu RSI-3M radiovysílačem typu RSI-3M-1

Historie:  Poslední modifikací frontového stíhacího letounu typu Jak-9 (Frank) poháněnou motorem typu VK-105 (M-105) se stal model Jak-9S. Zmíněný model vycházel z modelu Jak-9M (Frank). Od něho se přitom odlišoval zejména instalací výrazně silnější výzbroje. Zatímco model Jak-9M (Frank) byl vyzbrojen jedním 20 mm kanónem typu ŠVAK a jedním synchronním 12,7 mm kulometem typu UBS, výzbroj Jaku-9S se sestávala z jednoho 23 mm kanónu typu NS-23 a dvou synchronních 20 mm kanónů typu B-20S. Kromě toho tento obdržel výkonnější modifikaci motoru typu  VK-105 (M-105) a novou vrtuli. Letoun typu Jak-9S vzešel ze zadání ze dne 10. října 1944. Dle zmíněného výnosu mělo být 75 prvních Jaků-9S VVS odevzdáno ještě před koncem toho samého roku. Oba dva prototypy tohoto modelu (v.č. 0101 a 0102) byly ale nakonec dokončeny až v roce 1945, krátce před porážkou Třetí říše. Jejich kompletaci přitom zajistil závod č.153 z Novosibirsku. Oba dva prototypy Jaku-9S se od sebe mírně odlišovaly. Zatímco první z nich byl vybaven elektrickým nabíjecím systémem kanónů typu B-20S, kanóny typu B-20S toho druhého byly opatřeny pneumatickým nabíjecím systém. Závodními zkouškami zmíněné letouny prošly mezi 10. a 28. květnem toho samého roku. Tomu mezi 18. srpnem a 14. zářím roku 1945 následovaly zkoušky státní. Celkové hodnocení výzbroje Jaku-9S bylo kladné. Palebná síla tohoto stroje činila 4,53 kg/s, což z něho činilo účinný prostředek pro ničení vzdušných i pozemních cílů. Při střemhlavém sestupu pod úhlem 45° bylo za pomoci projektilu z 23 mm kanónu typu NS-23 možné probít, z výšky 500 m, pancíř o tloušťce až 20 mm. Činnost kanónů typu B-20S se nicméně neobešla bez problémů. S kritikou se ale setkala též nedostatečná pevnost úchytů těchto zbraní. Rychlost Jaku-9S činila 567 km/h ve výšce 5 000 m, resp. 513 km/h v přízemní výšce. Zatímco u země tento model za standardním Jakem-9M (Frank) o nějakých 5 km/h zaostával, ve výškách měl naopak před ním o nějakých 3 až 10 km/h navrch. Na výšku 5 000 m byl Jak-9S schopen vystoupat za 6,6 min. Z hlediska techniky pilotáže se tento model od standardního Jaku-9M (Frank) prakticky nelišil. Rychlostí a stoupavostí nicméně za nejmodernějšími stíhači, které se tehdy nacházely ve výzbroji VVS, v podobě letounů typu Jak-3, Jak-9U (Frank) a La-7 (Fin) znatelně zaostával. Zatímco ve výšce měly zmíněné stroje před Jakem-9S rychlostí navrch o nějakých 67 až 89 km/h, v přízemní výšce jej překonávaly o nějakých 59 až 62 km/h. Výstup na výšku 5 000 m Jaku-3, resp. Jaku-9U (Frank), zabral o 1,9 min, resp. o 1,6 min, méně než Jaku-9S. Z tohoto důvodu vývoj tohoto modelu nakonec nepřekročil prototypové stádium.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov VK-105PF2 s max. výkonem 1 240 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač typu

Výzbroj:     jeden 23 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 60 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 20 mm synchronní kanóny typu B-20S se zásobou 120 nábojů na hlaveň, instalované nad motorem