Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-3

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a ničení pozemních cílů, včetně obrněné techniky, v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu typu Jak-3:

- instalace 37 mm kanónu typu N-37 se zásobou 25 nábojů mezi motorovými válci na místo 20 mm kanónu typu ŠVAK se zásobou 120 nábojů. Hlaveň kanónu typu N-37 více vyčnívá ze špice vrtulového kužele než hlaveň kanónu typu ŠVAK a navíc je opatřena úsťovou brzdou, která je schopna absorbovat 75 % zpětného rázu.

- instalace dvou synchronních 20 mm kanónů typu B-20S se zásobou 100 nábojů na hlaveň nad motorem na místo dvou synchronních 12,7 mm kulometů typu UBS se zásobou 150 nábojů na hlaveň

- instalace experimentálního chladiče vody typu OP-662, který má menší plochu a zároveň vyšší účinnost, na místo chladiče vody typu OP-554

- umístění kokpitu o 400 mm dále od přídě trupu alá Jak-9T (kuli větší délce kanónu typu NS-37 a udržení polohy těžiště na přijatelné pozici)

- instalace odlišně tvarovaného polokapkovitého překrytu pilotní kabiny. Překryt pilotní kabiny tohoto modelu má identickou konstrukci jako překryt pilotní kabiny letounu typu Jak-9U VK-107A (Frank).

- zlepšená ventilace kokpitu

- menší kapacita palivových nádrží (355 kg vs 372 kg). Palivové nádrže tohoto modelu navíc postrádají samosvorný potah.

- absence systému pro přeplňování palivových nádrží inertním plynem

- absence pancéřové opěrky levé ruky pilota a pancéřového záhlavníku

- instalace experimentální vrtule typu VIŠ-105L-28, která má listy s odlišným aerodynamickým profilem, na místo vrtule typu VIŠ-105SV-01

- instalace tlakové lahve se vzduchem pod motorovou kapotou. U předchozího modelu se instalace tlakových lahví nacházela v ocasní části trupu.

- instalace zámků, které drží vnitřní části trojdílných dvířek hlavního podvozku a vztlakové klapky v zasunuté pozici

- zlepšená povrchová úprava náběžné hrany křídla a VOP. Povrch náběžné hrany křídla a VOP je u tohoto modelu dokonale vyleštěn.

Historie:  Stíhací letoun typu Jak-3 vznikl, obdobně jako předchozí stíhací letouny značky „Jak“, též v modifikaci s instalací 37 mm kanónu mezi motorovými válci (na místo 20 mm kanónu). Zmíněný model vešel ve známost jako Jak-3T a mezi motorové válce měl vestavěn 37 mm kanón typu N-37 z dílny A.E. Nudelmana. Zmíněný kanón nebyl ničím jiným, než zjednodušenou modifikací kanónu typu NS-37, kterým byl vyzbrojen např. letoun typu Jak-9T (Frank). V porovnání s kanónem typu NS-37 měl přitom tento kanón znatelně nižší hmotnost (103 kg vs 171 kg) a znatelně vyšší kadenci (400 ran/min vs 260 ran/min). Kromě toho letoun typu Jak-3T obdržel instalaci dvou synchronních 20 mm kanónů typu B-20S nad motorem alá Jak-3P na místo shodného počtu synchronních 12,7 mm kulometů typu UBS. Záměna kanónu typu ŠVAK kanónem typu N-37 se ale neobešla bez posunutí kokpitu o 400 mm směrem dozadu alá Jak-9T (Frank). Posunutí kokpitu směrem dozadu bylo přitom nezbytné provést nejen kuli značné délce kanónu typu NS-37, ale též kuli udržení polohy těžiště na přijatelné pozici. Kokpit Jaku-3T ale obdržel též nový polokapkovitý překryt, který měl identický tvar jako překryt kokpitu letounu typu Jak-9U VK-107A (Frank). Vzhledem k tomu, že zástavba silné kanónové výzbroje sebou přinesla vzrůst hmotnosti, konstrukce draku tohoto stroje byla odlehčena, a to redukcí zásoby paliva o 17 kg a vyjmutím samosvorného potahu palivových nádrží, systému pro přeplňování palivových nádrží inertním plynem, pancéřové opěrky levé ruky pilota a pancéřového záhlavníku. I přesto měl prototyp Jaku-3T v porovnání se standardním Jakem-3 o něco vyšší hmotnost (2 756 kg vs 2 675 kg). Letoun typu Jak-3T vzešel z výnosu ze dne 29. prosince 1944. Prototyp tohoto modelu vznikl v prostorách prototypové dílny Jakovlevovi OKB konverzí letounu Jak-3 (v.č. 3620) z produkce závodu č.292 ze Saratova. Kompletace prototypu Jaku-3T byla zahájena dne 10. prosince 1944 a završena dnem 8. ledna 1945. Závodními zkouškami zmíněný stroj prošel na letišti Moskva-Chodynka, kam byl přepraven dne 9. ledna toho samého roku. Závodní zkoušky prototypu Jaku-3T se rozeběhly dnem 19. ledna 1945. Do oblak se přitom tento stroj napoprvé vydal 24. dne toho samého měsíce. V průběhu závodních zkoušek prototyp Jaku-3T vykonal, ke dni 31. ledna 1945, pouhé 3 lety s celkovou délkou trvání 1 h a 12 min. Poté byl předán NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS), za účelem realizace státních zkoušek. V průběhu státních zkoušek tento stroj vykonal, mezi 17. únorem a 27. dubnem roku 1945, celkem 44 letů s celkovou délkou trvání 26 h a 5 min. Přestože měl v porovnání se standardním Jakem-3 vyšší hmotnost, po výkonnostní stránce za ním příliš nezaostával. Prototyp Jaku-3T dosahoval rychlosti 629 km/h ve výšce 3 000 m, resp. 560 km/h v přízemní výšce. Na výšku 5 000 m byl schopen vystoupat za 4,7 min. Zmíněný stroj měl navíc stejně dobrou ovladatelnost a nenáročnou pilotáž jako standardní Jak-3. Pouze ovládání křidélek a výškovek bylo namáhavější. Z hlediska palebné síly prototyp Jaku-3T překonával všechny stíhací letouny té doby domácí i zahraniční konstrukce, a to jak stíhací letouny protivníka, tak i spojenecké stíhací letouny. Tak např. letoun typu Bf109G-2 v provedení se třemi kanóny a dvěma kulomety palebnou silou překonával 1,32 x, letoun typu Bf110 2,03 x, letoun typu Fw190A-4 1,15 x. Výzbroj prototypu Jaku-3T byla přitom efektivní nejen proti vzdušným, ale i proti pozemním cílům. Kanón typu N-37 umožňoval přesnou střelbu při rychlostech nad 350 km/h dávkami o třech až čtyřech projektilech. S kanóny typu B-20S pak bylo možné vést přesnou střelbu dávkami o pěti až deseti projektilech. Pilot letounu typu Jak-3T tedy mohl, na rozdíl od pilota letounu typu Jak-9T (Frank), postřelovat cíle dlouhými dávkami aniž by jej ztratil ze zaměřovače. Prototyp Jaku-3T se nicméně neobešel bez nedostatků. Asi největším zdrojem problémů byl motor. Jeho chod totiž provázely vibrace, značná kouřivost, problémy s poklesem tlaku v palivovém systému a selhávání zapalovacích svíček. Letové zkoušky tohoto stroje navíc sužovaly potíže s přehříváním vody a oleje a abnormálními úniky oleje přes odvzdušňovací trubici. Posledně uvedené přitom prakticky omezovalo dobu jednoho letu 15-ti min. Zásoba paliva prototypu Jaku-3T byla shledána za nedostatečnou. Kritizována byla ale též demontáž části pancéřové ochrany pilotní kabiny a systému pro přeplňování palivových nádrží inertním plynem. Zasklení čelního štítku překrytu pilotní kabiny zkreslovalo výhled směrem dopředu. Úchyty kanónů typu B-20S byly nedostatečně pevné a neumožňovaly jejich přesnou instalaci. Po završení státních zkoušek byl prototyp Jaku-3T navrácen OKB A.S. Jakovleva, za účelem odstranění zjištěných nedostatků. Zde tento stroj obdržel úchyty kanónů typu B-20S z letounu typu Jak-3 VK-107A, standardní vrtuli typu VIS-105SV-01, nový vrtulový kužel, větší olejovou nádržku z letounu typu Jak-3 VK-107A, nové motorové výfuky a nová podvozková dvířka se zesílenou konstrukcí. Současně byla opravena kapota motoru, křídlo a VOP. Trup byl lépe hermeticky utěsněn. Utěsněna byla ale též mezera mezi křídlem a náběžnou hranou křidélek. Zlepšení doznala v neposlední řadě též povrchová úprava. Všechny tyto práce byly završeny dnem 21. května 1945, tedy již po pádu Třetí říše. Zkouškami takto modifikovaný prototyp Jaku-3T prošel mezi 24. květnem a 2. červencem roku 1945. V jejich průběhu tento stroj vykonal 12 letů s celkovou délkou trvání 4 h a 45 min. Zkoušky prototypu Jaku-3T nicméně nadále provázely potíže s přehříváním vody a oleje i chodem pohonné jednotky. Při výstupu max. rychlostí stoupání docházelo k přehřátí vody a oleje již ve výšce okolo 3 600-ti m. Protože byl mezitím navíc do výroby zaveden letoun typu Jak-9UT (Frank), který měl při prakticky identické palebné síle před letounem typu Jak-3T některé přednosti, v dalším vývoji tohoto modelu se již nepokračovalo. K ukončení vývoje Jaku-3T ale nemalou mírou přispěl též konec války.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-3)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov VK-105PF2 (M-105PF2) s max. výkonem 1 240 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač typu PBP-1A

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 25 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 20 mm synchronní kanóny typu B-20S se zásobou 100 nábojů na hlaveň, instalované nad motorem

poslední úpravy provedeny dne: 19.2.2020