Typ:  lehký dopravní letoun; vývojový derivát vojenského transportního letounu typu Jak-6M

Určení:  přeprava osob na místních linkách

Odlišnosti od letounu Jak-6M:

- nová konstrukce střední části trupu. Střední část trupu tohoto modelu kromě dvoumístné pilotní kabiny ukrývá též zvětšenou osobní kabinu. Uvnitř osobní kabiny tohoto modelu se nachází šest pohodlných sedadel cestujících, zatímco osobní kabina předchozího modelu ukrývala jen čtyři jednoduchá sklopitelná sedadla. Kostra střední části trupu tohoto modelu je navíc potažena překližkou nejen z venku, ale i zevnitř. Zasklení kabiny cestujících tohoto modelu se sestává ze sedmi obdélníkových okének, z nichž čtyři se nacházejí na pravoboku a tři na levoboku. Naproti tomu zasklení kabiny cestujících předchozího modelu se omezovalo na jeden pár okének. Kromě toho je kabina cestujících tohoto modelu opatřena většími vstupními dveřmi. Ty se navíc nenacházejí nad křídlem, ale až za odtokovou hranou křídla, přímo za třetím levým okénkem, resp. naproti čtvrtému pravému okénku.

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s větší hloubkou a plochou a méně zaoblenou špicí a odtokovou hranou

- instalace 145 hp motorů typu M-11FM uvnitř křídelních gondol na místo 140 hp motorů typu M-11F

- instalace nových vrtulí. Tento model je opatřen vrtulemi typu VIŠ-327.

- instalace modifikovaného zatahovatelného hlavního podvozku. Kola hlavního podvozku tohoto modelu po zatažení nevystupují z obrysu břicha křídelních gondol.

Historie:  V roce 1944 A.S. Jakovlev v očekávání brzkého konce války z vlastní iniciativy pověřil svého zaměstnance O.K. Antonova zpracováním projektu lehkého dopravního letounu pro místní linky. Zmíněný dopravní stroj vešel ve známost jako Jak-8 a byl pojat jako derivát dvoumotorového vojenského transportního letounu typu Jak-6M. Od toho přitom přebíral křídlo, podvozek a (s určitými úpravami) ocasní plochy. Naproti tomu trup Jaku-8 byl nový. Trup civilního Jaku-8 měl obdobnou konstrukci jako trup vojenského Jaku-6M. Byl však o něco větší, neboť ukýval objemnější kabinu cestujících s pohodlnými sedadly pro šest osob, a měl vytříbenější aerodynamiku. Naproti tomu uvnitř kabiny vojenského Jaku-6M se nacházely jen čtyři jednoduché sklopitelné lavice. Původně letoun typu Jak-8 počítal se 190-ti hp motory typu M-12. Protože se ale zmíněný motor nedočkal sériové výroby, nakonec se tento stroj musel spokojit s méně výkonnými 145 hp motory typu M-11FM. Prototyp Jaku-8 byl postaven prototypovou dílnou Jakovlevovi OKB a po završení statických a dynamických testů byl předán institutu NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS), za účelem realizace státních zkoušek. Státními zkouškami tento stroj prošel mezi 14. a 21. červencem roku 1944. Přestože měl prototyp Jaku-8 některé nedostatky, celkové hodnocení tohoto stroje bylo kladné. Výrobním etalonem se ale měl stát až prototyp druhý. Do konstrukce a vybavení tohoto stroje měly být přitom vneseny změny požadované závěrečnou zprávou ze státních zkoušek prototypu prvního. Požadována byla přitom mimo jiné úprava palivového systému, adaptace pohonného systému pro činnost v zimních podmínkách a instalace radiostanice. Kompletace druhého prototypu dopravního Jaku-8 byla završena za velmi krátkou dobu. U tohoto stroje se přitom podařilo srazit hmotnost draku na 1 750 kg. To umožnilo navýšit zásobu paliva o 275 kg (na 540 l). Druhý prototyp Jaku-8 navíc obdržel radiopolokompas typu RPK-10, rádiovysílač typu RSI-3M-1 a rádiopřijímač americké výroby. Závodními zkouškami tento stroj prošel mezi 26. červencem a 9. srpnem toho samého roku. Měsíc nato byl předán NII VVS, za účelem realizace státních zkoušek. Státní zkoušky druhého prototypu dopravního Jaku-8 se rozeběhly dnem 9. září 1944. Den nato byly ale letové zkoušky tohoto stroje na celých pět dní zastaveny, a to kuli výměně levého motoru. Státní zkoušky druhého prototypu letounu typu Jak-8 se proto nakonec zatáhly až do 18. září toho samého roku. Závěrečný verdikt k druhému prototypu tohoto stroje byl vysloven až po završení kontrolního letu, který byl uskutečněn dne 21. září 1944, a byl kladný. Produkcí dopravního Jaku-8 byl pověřen závod č.135 z Charkova. Sériová výroba tohoto stroje se zde rozeběhla v červenci roku 1945. Vzhledem k tomu, že se zmíněný závod nacházel na ještě nedávno okupovaném území, a nebyl ještě plně zrekonstruován, kompletace letounů typu Jak-8 zde probíhala ve velmi provizorních a tvrdých podmínkách. V některých dílnách přitom teplota v zimním období nepřekračovala bod mrazu. Do jara roku 1946 byly v Charkově dokončeny čtyři sériové Jaky-8. Poté byla produkce tohoto stroje dočasně pozastavena. Nakonec se ale nejednalo jen o dočasné pozastavení. Krátce nato, v červnu roku 1946, byla totiž produkce dopravního Jaku-8 výnosem MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) s definitivní platností zrušena.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy a čtyři sériové stroje

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a pilot/navigátor

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov M-11FM s max. výkonem po 145 h