Typ:  taktická průzkumná modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-7UTI

Určení:  provádění fotografického průzkumu za denních podmínek

Odlišnosti od letounu Jak-7UTI:

- instalace 20 mm kanónu typu ŠVAK se zásobníkem na 120 nábojů mezi motorovými válci alá Jak-7

- instalace dvou 7,62 mm synchronních kulometů typu ŠKAS se zásobou 750 nábojů na hlaveň nad motorem alá Jak-7. Model Jak-7UTI je vyzbrojen jen jedním (levým) kulometem tohoto typu.

- instalace pancéřového skla za sedadlem pilota (přímo mezi předním a zadním kokpitem)

- instalace modifikovaného sedadla v zadní kabině s pancéřovým opěradlem

- instalace fotoaparátu typu AFA-I (s filmem na 50 snímků) před zadním sedadlem, vlevo od podélné osy trupu. V této souvislosti na břichu zadní části trupu přibyl průzor, který byl opatřen dvoudílnými „okenicemi“.

- instalace ovládacího panelu fotoaparátu a páky, která slouží k otevírání a zavírání dvířek průzoru fotoaparátu, v zadní kabině

- instalace bombardovacího zaměřovače typu OPB-1 v zadní kabině. Zmíněný zaměřovač řeší nedostatečný výhled ze zadní kabiny a umisťuje se do otvoru v ose podlahy kabiny. Jinak je přepravován po pravoboku kabiny.

- instalace radiostanice

- instalace automatických slotů na náběžné hraně křídla

Historie:  Na počátku Velké vlastenecké války, která byla zahájena dne 22. června 1941 nečekaným vpádem německých vojsk na sovětské území, VVS disponovalo jen velmi omezeným počtem průzkumných letounů. Aby toho nebylo málo, tak se vesměs jednalo o již morálně zastaralé stroje. Protože díky nepřipravenosti Rudé armády první měsíce zmíněného konfliktu provázely značné ztráty letecké techniky ve vzduchu i na zemi, dne 1. srpna toho samého roku se u průzkumných pluků VVS nacházelo jen 14 moderních průzkumných letounů, čtyři letouny typu SB, osm letounů typu Jak-4 a dva letouny typu Pe-2 (Buck). Z tohoto důvodu byly tehdy k průzkumu využívány vesměs standardní frontové stíhací letouny. Zmíněné stroje sice mohly operovat i v oblastech se silnou PVO protivníka, vzhledem k absenci fotoaparátu bylo ale za jejich pomoci možné provádět pouze visuální pozorování. Protože z hlediska přesnosti a objektivnosti nebylo výsledky takového průzkumu rozhodně možné považovat za vyhovující, krátce nato padlo rozhodnutí, aby byly všechny frontové stíhací letouny typu Jak-1, LaGG-3 a MiG-3, nejmodernější frontové stíhací letouny VVS té doby, v co nejkratším termínu vybaveny fotoaparátem typu AFA-I. Instalací fotoaparátu typu AFA-I měly přitom být opatřeny nejen všechny nově vyrobené letouny, ale i všechny letouny tohoto typu, které se již nacházely u bojových útvarů VVS. Tento záměr ale rozhodně nebylo možné považovat za ideální. K průzkumným misím totiž stíhací letouny vyrážely jen občasně. Většina misí těchto strojů měla bojový charakter. Při takových misích byl naproti tomu fotoaparát typu AFA-I na obtíž, neboť něco vážil, a tedy měl negativní vliv na letové výkony. V srpnu roku 1941 byly, v prostorách závodu č.301 z Chimek u Moskvy, na průzkumné stroje přestavěny dva dvoumístné cvičné letouny typu Jak-7UTI. V rámci přestavby na průzkumný stroj, který vešel ve známost jako Jak-7R, zmíněné letouny obdržely výzbroj z bojového Jaku-7 v podobě jednoho 20 mm kanónu typu ŠVAK a dvou 7,62 mm kulometů typu ŠKAS a pancéřovou ochranu kabiny posádky. Požadovaný fotoaparát typu AFA-I byl u těchto strojů instalován v zadním kokpitu. Zde se nyní nacházelo pracoviště operátora fotoaparátu. Z předního kokpitu nebylo možné zmíněný fotoaparát obsluhovat. Protože byl výhled ze zadní kabiny směrem dopředu velmi omezený, součástí vybavení pracoviště operátora se stal též bombardovací zaměřovač typu OPB-1. Aby mohla posádka těchto strojů předávat výsledky visuálního pozorování v reálném čase, součástí jejich vybavení se stala též radiostanice. Protože zástavba zmíněného vybavení sebou přinesla vzrůst hmotnosti, což mělo negativní vliv na obratnost, konstrukční tým Jakovlevovi OKB prototypy průzkumného Jaku-7R opatřil automatickými sloty. Ty přitom zlepšovaly nejen obratnost, ale i provozní bezpečnost. Mezi 15. a 23. zářím roku 1941 jeden z prototypů průzkumného Jaku-7R (v.č. 0620) prošel zkouškami u NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS). Hodnocení zmíněného stroje bylo kladné. Neobešlo se však bez výtek. Protože se ovládání fotoaparátu nacházelo v zadním kokpitu, průzkumný Jak-7R nemohl zastávat roli průzkumného a jednomístného stíhacího stroje současně. Montáž a demontáž fotoaparátu typu AFA-I byla příliš zdlouhavá. Zatímco u typu LaGG-3 tento proces zabral 4 až 5 min, u typu Jak-7R tomu bylo 7 až 8 min. Sériové výroby se průzkumný Jak-7R nedočkal. Důvodem toho byla skutečnost, že si tehdejší situace na frontě žádala masové dodávky stíhacích Jaků-7.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototyp (oba vznikly konverzí sériových Jaků-7UTI)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a operátor fotoaparátu

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PA s max. výkonem 1 050 hp

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač a jeden bombardovací zaměřovač typu OPB-1

                  - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-I   

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 120 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 7,62 mm synchronní kulomety typu ŠKAS se zásobou 750 nábojů na hlaveň, instalované nad motorem