Jakovlev Jak-7M

Typ:  frontová stíhací modifikace cvičného letounu typu Jak-7UTI

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu Jak-7UTI:

- absence veškerého vybavení v zadním kokpitu. Překryt dvoumístné pilotní kabiny přitom zůstal bez změn.

- absence 7,62 mm kulometu typu ŠKAS, instalovaného nad motorem

- instalace tří 20 mm kanónů typu ŠVAK. Jeden z nich má zásobník na 120 nábojů a je umístěn mezi motorovými válci alá Jak-1. Projektily přitom vystřeluje dutou hřídelí vrtule. Zbylé dva kanóny tohoto typu jsou vestavěny do křídla, vně šachet hlavních podvozků alá Jak-3 (I-30), a mají zásobníky na 110 nábojů. Zmíněné kanóny střílí vně otáčející se vrtuli. Osy střelby všech tří kanónů se přitom protínají ve vzdálenosti 400 m před letounem.

- instalace modifikovaného křídla s menším rozpětím (9,74 m vs 10,00 m) a více hranatými koncovými oblouky alá Jak-5 (I-28). Do náběžné hrany křídla tohoto modelu jsou vetknuty automatické sloty alá Jak-5 (I-28). Křídlo tohoto modelu má navíc zesílenou konstrukci. Vztlakové klapky tohoto modelu mají větší plochu.

- menší objem (o 23 l) vnějších křídelních palivových nádrží (kuli vestavbě kanónů a nábojových zásobníků do křídla)

- instalace dodatečné 80 l palivová nádrže v prostoru zrušeného zadního kokpitu, přímo za pancéřovým sedadlem pilota

- instalace přistávacího reflektoru typu FS-155 uvnitř náběžné hrany křídla, vně pravého křídelního kanónu

- instalace odpalovacích lišt typu RO-82 pro šest 82 mm neřízených raket typu RS-82 pod vnějšími částmi křídla

Historie:  Protože z výsledků státních zkoušek letounu typu Jak-3 (I-30), který vycházel z letounu typu Jak-1 (I-26), vyplynulo, že je instalace dodatečných dvou 20 mm kanónů typu ŠVAK uvnitř křídla životaschopná, v červenci roku 1941 se konstrukční tým Jakovlevovi OKB pustil do prací na projektu modifikace stíhacího Jaku-7 s instalací tří kanónů. Zmíněný model vešel ve známost jako Jak-7M a jeho základem se stal letoun Jak-7UTI (v.č. 0512) z produkce závodu č.301 z Chimek u Moskvy. Přestavba zmíněného stroje na prototyp Jaku-7M byla realizována v prostorách závodu č.292 ze Saratova, kam byla, na základě výnosu ze dne 6. července 1941, evakuována část Jakovlevovi OKB před rychle postupující německou armádou. Zmíněná filiálka OKB A.S. Jakovleva při závodu č.292 byla přitom zřízena dne 18. července toho samého roku. Při přestavbě zmíněného stroje na prototyp Jaku-7M našla uplatnění nejen některá konstrukční řešení letounu typu Jak-3 (I-30), ale i některá konstrukční řešení letounu typu Jak-5 (I-28). Zatímco od typu Jak-3 (I-30) letoun typu Jak-7M přebíral již zmíněnou kanónovou výzbroj, s typem Jak-5 (I-28) tento stroj sdílel řešení křídla. Letoun typu Jak-7M měl, stejně jako letoun typu Jak-7, zachovaný překryt dvoumístné kabiny. Byl však zbaven veškerého vybavení zadního kokpitu. Zmíněný stroj postrádal též 7,62 mm kulomet typu ŠKAS. Výzbroj letounu typu Jak-7M se sestávala pouze ze tří kanónů typu ŠVAK ráže 20 mm, z nichž jeden byl instalován mezi motorovými válci a dva uvnitř křídla. Křídelní kanóny byly přitom umístěny v takové vzdálenosti od sebe, aby nestřílely skrz otáčející se vrtuli. To konstruktérům umožnilo se vyhnout problémům s jejich synchronizací. Díky instalaci tří 20 mm kanónů typu ŠVAK letoun typu Jak-7M palebnou silou, která činila 3,84 kg/s, překonával nejen všechny sovětské, ale i všechny německé stíhací letouny té doby. Zatímco letoun typu LaGG-3 palebnou silou překonával 1,5 x, letoun typu MiG-3 3,2 x, letoun typu Bf109E 1,5 x, letoun typu Bf190F 4 x. Vestavba kanónů a jejich nábojových schránek do křídla si ale vyžádala zredukovat objem vnějších palivových nádrží. Kompenzací za to se stala vestavba dodatečné palivové nádrže do prostoru zrušeného zadního kokpitu. Součástí zbraňového systému stíhacího Jaku-7M se navíc staly 82 mm rakety typu RS-82. Zmíněný stroj měl, stejně jako letoun typu Jak-5 (I-28), křídlo s menším rozpětím, více hranatými koncovými oblouky a automatickými sloty na náběžné hraně. Křídlo Jaku-7M mělo nicméně zesílenou konstrukci a vztlakové klapky s větší plochou. Problémy spojené s evakuací kompletaci prototypu Jaku-7M zatáhly až do 2. října 1941. Závodní zkoušky tohoto stroje se omezily na jediný let. Zmíněný let byl přitom uskutečněn 3. dne toho samého měsíce. Poté byl prototyp Jaku-7M předán NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS), za účelem realizace státních zkoušek. Státními zkouškami tento stroj prošel na letecké základně Čkalovsk, kam byl přelétnut dne 5. října 1941. Státní zkoušky stíhacího Jaku-7M krátce nato přerušila evakuace institutu NII VVS do Sverdlovsku před rychle postupující německou armádou. Přelet zmíněného stroje do Sverdlovsku (přes Kazaň), který byl uskutečněn dne 16. října toho samého roku, se ale neobešel bez problémů. Při přistání totiž došlo, kuli nedostatku vzduchu v bombě, k selhání pravého hlavního podvozku. Následně proto prototyp stíhacího Jaku-7M musel jít do opravy. V rámci opravy, která se zatáhla až do 31. října 1941, tento stroj obdržel novou vrtuli a větší ostruhové kolečko z letounu typu LaGG-3 (300 x 125 mm vs 255 v 110 mm). Zbytek cesty do Sverdlovsku prototyp Jaku-7M z bezpečnostních důvodů absolvoval s vysunutým podvozkem. Z toho samého důvodu nebyly při přistání použity brzdy. Dne 13. prosince 1941 bylo navíc nezbytné vyměnit motor. Do přídě prototypu Jaku-7M byl přitom tehdy vestavěn motor, který byl předtím vyjmut z letounu Jak-1 (v.č. 2029). Současně byl u tohoto stroje modifikovaným chladič oleje pro zimní provoz. Letové zkoušky byly opět obnoveny dnem 23. prosince toho samého roku. Krátce nato, dne 27. prosince 1941, byly ale opět pozastaveny. Instalace nového motoru totiž sebou přinesla pokles rychlosti o 25 km/h (v přízemní výšce) a stoupavosti o 7 m/s. V průběhu státních zkoušek prototyp Jaku-7M vykonal celkem 39 letů s celkovou délkou trvání 20 h a 35 min. Do toho je přitom započten i přelet z Moskvy do Sverdlovsku. Přestože měl prototyp Jaku-7M přibližně stejnou hmotnost jako prototyp Jaku-3 (I-30), výkonnostními parametry za tímto strojem zaostával. Tak např. rychlost tohoto stroje byla o nějakých 12 až 16 km/h nižší. Výstup na výšku 5 000 m mu zabral o 30 sec více. K 360° výkrutu ve výšce 1 000 m potřeboval o 2 sec více. Naproti tomu měl v porovnání s cvičným Jakem-7UTI snazší ovladatelnost, a to i přesto, že jeho vzletová hmotnost byla vyšší (3 160 kg vs 2 800 kg). Instalace automatických slotů na náběžné hraně totiž prakticky eliminovala riziko pádu do vývrtky v důsledku chyby pilota. Díky slotům měl ale stíhací Jak-7M též lepší stabilitu, zejména pak stabilitu postranní. Instalace slotů navíc sebou přinesla pokles min. rychlosti o nějakých 30 až 40 km/h proti sériovým Jakům-1 a -7. Kladně byla hodnocena též kanónová výzbroj. Kanóny totiž fungovaly spolehlivě ve všech letových režimech. Rozptyl střelby byl shledán za vyhovující. Odchylka od záměru při střelbě na pozemní cíl činila 5 až 6 m v podélném směru, resp. 6 až 8 m v příčném směru. Z křídelních kanónů bylo přitom možné střílet buďto jednotlivě nebo najednou. Bylo však doporučeno střílet pouze v krátkých dávkách, protože by delší střelba, díky tomu, že oba zmíněné kanóny nebyly synchronizovány, činila problémy s mířením. Kanónová výzbroj Jaku-7M byla vhodná jak proti vzdušným, tak i proti pozemním cílům. Naproti tomu výkonnostními parametry prototyp Jaku-7M za sériovými Jaky-1 a -7 znatelně zaostával. To bylo ale zčásti důsledkem toho, že se jeho základem stal značně opotřebený exemplář cvičného Jaku-7UTI, který měl navíc za sebou drobnou nehodu. S kritikou se ale setkala též absence radiostanice. Součástí přestavby tohoto stroje na prototyp stíhacího Jaku-7M se proto stala též oprava trupu a křídla. Závěrečná zpráva ze státních zkoušek tohoto stroje byla podepsána dne 16. ledna 1942 a obsahovala doporučující stanovisko pro sériovou výrobu. Sériové výroby se ale tento model nakonec nedočkal. Ráže 20 mm, kterou měly kanóny typu ŠVAK, totiž byla již tehdy považována za nedostatečnou. Díky instalaci třech těchto zbraní byl navíc k obsluze Jaku-7M zapotřebí větší počet pozemního personálu. Z toho samého důvodu byla předletová příprava tohoto modelu příliš dlouhá. Proto byla doporučena záměna 20 mm kanónu typu ŠVAK kanónem větší ráže. Přímou reakcí na zmíněné doporučení se stal model Jak-7-37, který měl mezi řadami motorových válců instalován 37 mm kanón typu MPŠ-37.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-7UTI)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot (a popř. jeden pasažér)

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PA s max. výkonem 1 050 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač                               

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 120 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, dva kanóny toho samého typu se zásobou 110 nábojů na hlaveň, vestavěné do křídla, a šest 82 mm neřízených raket typu RS-82, přepravovaných na křídelních odpalovacích lištách typu RO-82