Jakovlev Jak-7D

Typ:  dálková průzkumná modifikace cvičného letounu typu Jak-7V (Mark)

Určení:  primárně provádění fotografického průzkumu za denních podmínek; sekundárně spojovací činnost

Odlišnosti od letounu Jak-7V (Mark):

- instalace zatahovatelného hlavního podvozku z letounu typu Jak-7B na místo pevného hlavního podvozku

- instalace částečně zatažitelného ostruhového podvozku na místo pevného ostruhového povozku

- instalace nového křídla. Křídlo tohoto modelu má smíšenou konstrukci, zatímco křídlo výchozího modelu je celodřevěné. Kostra křídla tohoto modelu se sestává ze dvou duralových nosníků, šesti duralových žeber a dvou dřevěných žeber. Potah křídla tohoto modelu je zhotoven z bakelizované překližky a dýhy. Křídlo tohoto modelu má navíc menší rozpětí (9,74 m vs 10,00 m) při shodné celkové ploše (17,15 m2) a více hranaté koncové oblouky. Kromě toho je řešeno jako dvoudílné (a nikoliv jako jednodílné). Posledně uvedené přitom sebou přineslo zjednodušení výroby, montáže a oprav.

- modifikované ovládání křidélek

- zvětšená zásoba paliva (na 925 l). Součástí palivového systému tohoto modelu je osm křídelních nádrží s celkovým objemem 833 l, z nichž dvě se nacházejí v náběžné hraně, přímo před předním nosníkem, a šest mezi oběma křídelními nosníky, a dvě trupové nádrže s celkovým objemem 92 l. Instalace posledně uvedených nádrží se přitom nachází pod pilotní kabinou, přímo mezi vnitřním párem křídelních nádrží. Zatímco křídelní nádrže jsou zhotoveny z laminátu, trupové nádrže mají duralovou konstrukci Uvnitř trupu tohoto modelu je ale umístěna též malá spotřební nádržka s objemem 6 l. Naproti tomu součástí palivového systému předchozího modelu byly jen čtyři nádrže s celkovým objemem 414 l, které byly vestavěny mezi křídelní nosníky.

- instalace olejové nádržky s větším objemem (55 l vs 38 l)

- instalace 7 l tlakové lahve se vzduchem v zadní kabině. U předchozího modelu byla zmíněná lahev umístěna v přední kabině. V zadní kabině tohoto modelu se kromě tlakové lahve se vzduchem nachází též tlaková lahev s kyslíkem. Díky tomu tento model může setrvat ve výšce 8 000 m po dobu až 2 h.

- instalace modifikovaného sedadla s pancéřovým opěradlem v přední kabině. Předchozí model pancéřování postrádal.

- instalace fotoaparátu typu AFA-B v zadním kokpitu. Zmíněný fotoaparát je obsluhován pilotem. Ovládací panel fotoaparátu typu AFA-B se přitom nachází na pravém postranním přístrojovém panelu. Průzor zmíněného fotoaparátu je opatřen okenicemi. K jejich otevírání a zavírání slouží páka, která se nachází po levici pilota. Fotoaparát typu AFA-B lze ze zadního kokpitu vyjmout a nahradit sedadlem pasažéra.

- instalace jednoho 20 mm kanónu typu ŠVAK (se zásobníkem na 60 nábojů) mezi řadami motorových válců alá Jak-7B. Zatímco články nábojových pásů jsou u tohoto modelu shromažďovány uvnitř plátěného pytle, který je umístěn vpravo od kanónu, vystřílené nábojnice jsou odváděny do zásobníku, který se nachází pod podlahou pilotní kabiny alá Jak-7B. Naproti tomu cvičný Jak-7V výzbroj postrádal.

Historie:  Součástí plánů výstavby experimentálních letounů na rok 1942 se mimo jiné stala též rychlostní průzkumná modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-7 s velkým doletem (1 300 km). Vývojem zmíněného modelu, který vešel ve známost jako Jak-7D, přitom A.S. Jakovlev pověřil N.K. Skržinského. Práce na projektu dálkového průzkumného Jaku-7D se rozeběhly v dubnu roku 1942. Zmíněný model vycházel z cvičného Jaku-7V (Mark) a některé konstrukční prvky přebíral od stíhacího Jaku-7B. To se týkalo zejména zatahovatelného podvozku. Cvičný Jak-7V (Mark) byl totiž opatřen podvozkem pevným. Kromě toho obdržel nové křídlo se smíšenou (a nikoliv celodřevěnou) konstrukcí. Oba dva nosníky spolu s šesti z osmi žeber křídla Jaku-7D byly totiž zhotoveny z duralu. Křídlo tohoto stroje mělo navíc menší rozpětí při shodné celkové ploše a více hranaté koncové oblouky. Výhledově se navíc počítalo s instalací automatických slotů na náběžné hraně. Křídlo pro prototyp dálkového Jaku-7D bylo vyprojektováno OKB A.S. Jakovleva a zhotoveno závodem č.153 z Novosibirsku. Zásoba paliva byla navíc u tohoto modelu zvýšena, proti modelu Jak-7V (Mark), z 271 kg na 690 kg, a to zvětšením počtu nádrží ze čtyř na deset. Součástí palivového systému dálkového Jaku-7D se ale stala též malá spotřební nádržka. Díky tomu tento stroj měl dle předběžných výpočtů mít dolet 1 600 km a vytrvalost 6,5 h, ovšem za cenu nižší rychlosti a stoupavosti. V zadním kokpitu tohoto stroje se nacházel fotoaparát typu AFA-B, který nebyl ničím jiným, než modifikací fotoaparátu typu AFA-IM s teleobjektivem F-3 s ohniskovou vzdáleností 400 mm a prodlouženou dobou expozice na 3 sec. Za jeho pomoci mohl pořídit 50 snímků zájmové oblasti z výšek do 8 000 m. Zásoba kyslíku pro pilota přitom dálkovému Jaku-7D umožňovala v této výšce setrvat po dobu 2 h. Zmíněný fotoaparát bylo možné vyjmout a nahradit jej sedadlem pasažéra. Díky tomu průzkumný Jak-7D mohl zastávat též poslání spojovacího stroje. Konverze zmíněného letounu z průzkumné konfigurace na spojovací (nebo naopak) přitom nezabrala více než 10 min. Stavba prototypu dálkového Jaku-7D byla zahájena v dubnu roku 1942 a byla završena dnem 3. června toho samého roku. Pozemní závodní zkoušky tohoto stroje byly završeny 16. dne téhož měsíce. Hlavní náplní pozemních zkoušek prototypu dálkového Jaku-7D se stalo prověření činnosti palivového systému. Po završení pozemních zkoušek tento stroj vykonal celkem 15 letů s celkovou délkou trvání 13 h a 15 min. Vývoj dálkového Jaku-7D ale nakonec nepřekročil prototypové stádium. Dne 20. června 1942 byl totiž Jakovlev pověřen vývojem dálkové stíhací modifikace frontového stíhacího Jaku-7, která měla umožňovat provádět bojovou činnost v hloubce území protivníka. Dle zadání měl zmíněný model být schopen i průzkumné činnosti. Výkonnostními parametry přitom neměl za stíhacím Jakem-7 nikterak zaostávat. Zmíněný stroj měl být vyzbrojen jedním 20 mm kanónem typu ŠVAK a jedním 12,7 mm kulometem typu UBS a měl mít dolet 1 500 km. To vedlo ke vzniku od typu Jak-7D odvozeného typu Jak-7DI, který se dočkal sériové výroby pod označením Jak-9.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot (a jeden pasažér ve spojovací konfiguraci)

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PA s max. výkonem 1 050 hp

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač

                  - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-B (v průzkumné konfiguraci)         

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 60 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,74 m
Délka:   8,50 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: 2 262 kg
Max. vzletová hmotnost: 3 135* kg
Max. rychlost: 595** km/h
Praktický dostup:   9 000** m
Max. dolet:    1 600 až 1 900** km



 

 

 

* s pasažérem v zadním kokpitu, resp. 3 210 kg s fotoaparátem v zadním kokpitu

** hodnoty naměřené v průběhu závodních zkoušek ve spojovací konfiguraci

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 14.1.2020