Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-7

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu Jak-7:

- instalace plovákových palivoměrů na místo palivoměrů elektrických. Ukazatele zmíněných palivoměrů jsou instalovány na horní ploše křídla, na úrovni vnitřního páru palivových nádrží, a jsou zakryty tabulemi z organického skla. To pilotovi umožňuje sledovat stav paliva v průběhu letu přes překryt kabiny. Tato úprava byla zavedena do vybavení všech sériových strojů počínaje 16. výrobní sérií.

- instalace radiostanice. Zmíněná radiostanice se sestává z přijímače typu RSI-4 Maljutka a vysílače typu RSI-3 Orel a využívá dvě drátové antény, které jsou nataženy mezi stožárem uchyceným k hřbetu trupu, přímo za překrytem pilotní kabiny, a vrcholem SOP. Ovládací panel zmíněné radiostanice se přitom nachází nad pravým postranním přístrojovým panelem. Zatímco vysílač je umístěn za opěradlem pilotní sedačky, instalace přijímače se nachází na pravém panelu přístrojové desky. Tato úprava byla zavedena do vybavení všech sériových strojů počínaje 31. letounem z 16. výrobní série.

- instalace palubní desky v pilotní kabině s modifikovaným osvětlením a překomponovaným uspořádáním přístrojů. Tato úprava byla zavedena do vybavení všech sériových strojů počínaje 31. letounem z 16. výrobní série.

- modifikovaný systém pro přeplňování palivových nádrží inertním plynem. Palivové nádrže tohoto modelu jsou přeplňovány motorovými spalinami, zatímco u předchozího modelu byly přeplňovány CO₂, který byl skladován v tlakových lahvích. Tato úprava byla zavedena do vybavení všech sériových strojů počínaje 33. letounem z 16. výrobní série.

- instalace výklopného (směrem doprava) překližkového krytu na místo průzračného odsuvného (směrem dozadu) krytu zrušeného zadního kokpitu (který zastává funkci nákladového prostoru). Tato úprava byla zavedena do konstrukce všech sériových strojů počínaje 17. výrobní sérií.

- modifikovaná konstrukce odvodu povýstřelových plynů kulometů. Otvory pro odvádění povýstřelových plynů kulometů, které jsou vetknuty do motorové kapoty, jsou navíc u tohoto modelu opatřeny snímatelnými uzávěry. Tato úprava byla zavedena do konstrukce všech sériových strojů počínaje 17. výrobní sérií.

- instalace částečně zatažitelného ostruhového podvozku na místo pevného ostruhového povozku. Po zatažení je přední část šachty ostruhového podvozku tohoto modelu zakryta jednodílnými dvířky, která jsou uchycena k podvozkové noze. Tato úprava byla zavedena do konstrukce všech sériových strojů počínaje 19. výrobní sérií.

- modifikovaná dvířka šachet hlavních podvozků přidáním vnitřních segmentů. Ty uzavírají vnitřní části podvozkových šachet, v oblasti spodní třetiny kol (které jsou u předchozího modelu po zatažení podvozku nekryté). Tato úprava byla zavedena do konstrukce všech sériových strojů počínaje 19. výrobní sérií.

- menší poloměr otvorů pro hlavně kulometů, které jsou vetknuty do hřbetu motorové kapoty

- instalace schránky na články nábojového pásu. U předchozího modelu byly články nábojového pásu vyhazovány ven. To umožnilo opětovné použití článků nábojového pásu. V této souvislosti z motorové kapoty zmizel otvor pro odhoz článků nábojového pásu.

- instalace páky, která slouží k aktivaci max. výkonu motoru při rozjezdu při vzletu, na levém postranním přístrojovém panelu

- modifikované ovládání vztlakových klapek. Vztlakové klapky tohoto modelu mají jen dvě polohy (0° a 55°), zatímco vztlakové klapky předchozího modelu měly tři polohy (0°, 15° a 55°). Vypuštěná 15° poloha měla sloužit ke zkracování délky a doby dojezdu při přistání a ke zkracování poloměru zatáček při manévrování a nebyla příliš využívána.

- instalace modifikovaného úchytu, který drží odsuvný překryt pilotní kabiny v krajní zadní pozici. Zmíněný úchyt zamezuje samovolnému pohybu překrytu pilotní kabiny v průběhu letu směrem dopředu.

Historie:  Na přelomu let 1941 až 1942 byla do konstrukce frontového stíhacího letounu typu Jak-7, který nebyl ničím jiným, než modifikací cvičného letounu typu Jak-7UTI s výzbrojí z frontového stíhacího letounu typu Jak-1, vnesena celá řada změn. Výsledkem tohoto procesu se stal model Jak-7A. Zatímco letoun typu Jak-7 měl s cvičným Jakem-7UTI maximálně unifikovanou konstrukci draku, letoun typu Jak-7A již vzezření cvičného letounu pozbýval. Projekt tohoto modelu přitom zpracovala, na základně zadání A.S. Jakovleva, dvojice projektantů ze dvou různých institucí. Konkrétně se jednalo o A.T. Stepance z institutu NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS) a K.V. Tarotina ze závodu č.153 z Novosibirsku. Změny se přitom dotkly jak konstrukce, tak i vybavení. Naproti tomu výzbroj zůstala bez změn. První exemplář letounu typu Jak-7A vznikl na konci roku 1941 konverzí sériového Jaku-7 (v.č. 1411) z produkce závodu č.153 z Novosibirsku. Společnými závodními a státními zkouškami zmíněný stroj prošel mezi 16. lednem a 22. únorem roku 1942 hned ve dvou konfiguracích, a to v konfiguraci s kolovým podvozkem a konfiguraci s lyžovým podvozkem dřevěné konstrukce. V průběhu zmíněných zkoušek prototyp Jak-7A (v.č. 1411) vykonal celkem 30 letů s celkovou délkou trvání 27 h a 4 min. S kolovým podvozkem tento stroj dosahoval rychlosti 571 km/h ve výšce 5 000 m, resp. 495 km/h v přízemní výšce. Na výšku 5 000 m byl v této konfiguraci schopen vystoupat za 6,42 min. S lyžovým podvozkem měl letoun Jak-7A (v.č. 1411) rychlost 555 km/h ve výšce 4 950 m, resp. 451 km/h v přízemní výšce. Doba výstupu zmíněného stroje v této konfiguraci na výšku 5 000 m činila 6,8 min. Letoun Jak-7A (v.č. 1411) měl tedy v porovnání se svým předchůdcem v podobě letounu typu Jak-7 mírně vyšší rychlost (o 20 km/h s kolovým, resp. o 10 km/h s lyžovým podvozkem) a stoupavost. Prototyp Jak-7A (v.č. 1411) se stal výrobním etalonem pro rok 1942. Letoun typu Jak-7A byl vyráběn závodem č.153 z Novosibirsku. Produkce tohoto modelu se rozeběhla v lednu roku 1942. Do května toho samého roku brány novosibirského závodu č.153 opustilo celkem 277 Jaků-7A. Poté výrobní program zmíněného podniku přešel na model Jak-7B M-105PA. Letouny typu Jak-7A z jednotlivých výrobních sérií se od sebe navzájem lišily. Jednotlivé úpravy byly totiž do draku a vybavení těchto strojů zaváděny postupně. Hodnocení Jaků-7A ze strany pilotů bylo vesměs kladné. Zmíněný stroj se ale neobešel též bez nedostatků. Asi největším terčem kritiky byl špatný výhled z pilotní kabiny směrem dozadu. Kromě toho Jaky-7A za nejnovějšími verzemi německého stíhače typu Bf109 zaostávaly rychlostí, stoupavostí, a tedy i vertikální manévrovatelností. V zimním období stíhací Jaky-7A operovaly s lyžovým podvozkem. V této konfiguraci ale měly o nějakých 30 až 40 km/h nižší rychlost. Doba výstupu těchto strojů v konfiguraci s lyžovým podvozkem na výšku 5 000 m byla o nějakých 0,7 až 0,9 min delší. Dolet Jaků-7A s lyžovým podvozkem při letu ve výšce 5 000 m rychlostí odpovídající 0,9 násobku rychlosti maximální byl o nějakých 50 až 60 km kratší. Délka rozjezdu při vzletu „zimních“ Jaků-7 byla o nějakých 100 m delší. Naproti tomu dojezd při přistání těchto strojů byl o nějakých 130 až 150 m kratší. Toto byl přitom důsledek značného tření povrchu lyží o sníh. Nižší výkonnost byla zase přičtena vyšší hmotnosti (o 73 kg) a nedostatečné těsnosti mezi lyžemi a spodní plochou křídla. Na letové výkony měl ale negativní vliv též smyvatelný zimní nátěr. Jeho aplikace např. snižovala rychlost o nějakých 7 až 10 km/h. Z hlediska techniky pilotáže ale nebyly mezi Jakem-7A v zimní a letní konfiguraci prakticky žádné rozdíly. Přistání s lyžovým podvozkem bylo nicméně snazší. Lyžový podvozek totiž dokázal pilotům odpustit i některé chyby, včetně dosednutí s náklonem.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-7) a 277 sériových strojů

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PA s max. výkonem 1 050 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač       

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 120 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 7,62 mm synchronní kulomety typu ŠKAS se zásobou 500 nábojů na hlaveň, instalované nad motorem

* platí pro letoun Jak-7A (v.č. 1411) v konfiguraci s kolovým podvozkem. Ten samý letoun v konfiguraci s lyžovým podvozkem měl prázdnou hmotnost 2 523 kg, max. vzletovou hmotnost 3 008 kg, max. rychlost 555 km/h, praktický dostup 9 250 m a dolet 590 km.