Jakovlev Jak-52M

Typ:  pokročilá modifikace základového cvičného letounu typu Jak-52 uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci; tento model vzešel z nerealizovaného modernizačního programu letounů typu Jak-52 ze stavu Ruského VVS

Určení:  seznamování posluchačů leteckých škol se základy obsluhy letecké techniky, výuka startu a přistání, výuka pomalého letu, výuka základních manévrů a výuka pojíždění a pozemních operací

Odlišnosti od letounu Jak-52:

- instalace motoru typu M-14Ch uvnitř špice trupu na místo motoru typu M-14P

- instalace třílisté vrtule typu MTV-9B/C/L251C značky Mühlbauer, která je opatřena vřetenovitým krytem hřídele, na místo dvoulisté vrtule s nekrytou hřídelí

- instalace nových palivových nádrží s větším objemem (230 l vs 130 l) v kořenech křídla (to vedlo ke vzrůstu doletu z 510 km na 900 km)

- instalace nového překrytu dvoumístné pilotní kabiny a výrazně vystouplým profilem a zaoblenými tvary, který se sestává z pevného čelního štítku (s neděleným zasklením), výklopné (směrem doprava) střední části (s rozděleným zasklením jednou příčnou výztuhou) a zadního štítku (s neděleným zasklením), na místo úzkého hranatého pětidílného překrytu sestávajícího se z pevného čelního štítku (s rozděleným zasklením na čtyři okénka), dvou odsuvných (směrem dozadu) krytů, pevné střední části a pevného zadního štítku

- instalace vystřelovacích sedaček typu SKS-94MJa z dílny NPO Zvezda, které jsou schopny zabezpečit bezpečné nouzové opuštění kokpitu i přes uzavřený překryt, uvnitř pilotní kabiny na místo standardních sedaček (zadní vystřelovací sedačka je navíc, kuli výhledu směrem dopředu, umístěna v mírně větší výšce než ta přední)

- instalace nového přístrojového vybavení (cca 40% avioniky a palubních systémů je zcela nová)

- modifikované křídlo instalací generátorů vzdušných vírů majících podobu jednoho páru krátkých aerodynamických hřebenů na spodní ploše, přímo před hlavním podvozkem (tato úprava zamezuje odtržení proudnic vzduchu směrem od kořenů při prudkém manévrování)

- modifikovaná svislá ocasní plocha (SOP) instalací nového směrového kormidla s větší plochou

- instalace osvětlení nezbytného pro činnost za nočních a za ztížených meteorologických podmínek (to si vyžádalo na palubu tohoto modelu umístit akumulátorovou baterii typu 12SAM-18A)

Historie:  V roce 1999 se JSC A.S. Jakovleva z vlastní iniciativy pustila do prací na projektu nového pístového letounu pro základní výcvik pilotů. Zmíněný stroj byl zpočátku znám jako Jak-54M a měl se stát, spolu s proudovým cvičným letounem typu Jak-130 (Mitten) a pozemními simulátory, jednou z komponent výcvikového komplexu typu Jak-UTK. Protože ale letoun typu Jak-54M neměl z konstrukčního hlediska s dvoumístným akrobatickým letounem typu Jak-54 prakticky nic společného, krátce nato, v roce 2000, obdržel nové typové označení Jak-152. V následujícím roce JSC A.S. Jakovleva projekt tohoto stroje přihlásila do výběrového řízení Ministerstva obrany Ruska na pokročilý základový cvičný letoun. Přímým konkurentem Jaku-152 v rámci zmíněného konkurzu se přitom stal typ Su-49 z dílny JSC P.O. Suchoje. Ten byl nakonec, na konci roku 2001, vyhlášen za vítěze. Protože ale Suchoj nedostal na vývoj typu Su-49 žádné státní finance, ještě v roce 2002 veškeré práce na toto téma zastavil. Do hry se proto opět dostal Jakovlevův typ Jak-152. Protože se ale zavedení tohoto stroje do sériové výroby tehdy nacházelo v nedohlednu, JSC A.S. Jakovleva mezitím oslovila Ruské VVS s modernizačním projektem neúprosně stárnoucích cvičných letounů typu Jak-52. Zmíněný modernizační projekt byl vystavěn na výměně pohonného systému a okolo 40-ti % avioniky a palubních systémů, rozšíření zásoby paliva a instalaci vystřelovacích sedaček a nového překrytu pilotní kabiny a dal za vznik modelu Jak-52M. Za jeho pomoci přitom mělo být možné provádět pilotní výcvik i v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Kromě toho měl mít před standardním Jakem-52 přednost v doletu a v provozní bezpečnosti.  S modernizovaným Jakem-52M se ale počítalo pouze jako s přechodovým řešením do doby, než bude k dispozici pokročilejší typ Jak-152. Jediný prototyp Jaku-52M (bílá 01) vznikl přestavbou sériového Jaku-52. Konkrétně přitom šlo o letoun s výrobním číslem 866910, žlutým trupovým číslem 106 (?) a rokem výroby 1986. Do oblak se jediný prototyp Jaku-52M poprvé vydal dne 16. dubna 2004. Ještě předtím, v srpnu roku 2003, byl prezentován široké veřejnosti na statické ukázce moskevské airshow MAKS 2003. Závodní a státní zkoušky jediného prototypu letounu typu Jak-52M probíhaly na letišti Ivanovo. Ty závodní se podařilo úspěšně završit dnem 29. září 2004. V jejich průběhu přitom tento stroj vykonal celkem 21 letů. V rámci státních zkoušek, které byly završeny v březnu roku 2005, si jediný prototyp Jaku-52M na své konto připsal dalších 30 zkušebních letů (z toho 15 s piloty Ruského VVS za kniplem), včetně několika nočních letů a několika letů za ztížených meteorologických podmínek. Modernizační program Jak-52M měl být realizován ve dvou fázích. První fáze se přitom měla omezit pouze na zástavbu nového přístrojového vybavení umožňujícího provádět pilotní výcvik v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Plány z roku 2002 počítaly s dopracováním cca 70-ti z cca 600-ti Jaků-52 Ruského VVS na 1. úroveň. „Upgrade“ na tento standard měly přitom zmíněné stroje projít v prostorách 308. leteckého opravárenského závodu (ARZ) z Ivanova. Nic z toho ale nakonec nebylo realizováno. Vývoj letounu typu Jak-52M tak nakonec nepřekročil prototypové stádium.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-52)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden pístový motor typu Ivčenko M-14Ch s max. výkonem 360 hp

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 28.3.2015