Jakovlev Jak-42M / Jak-42-01

Typ:  alternativní přímým křídlem opatřená modifikace šípovým křídlem opatřeného středně těžkého dopravního letounu typu Jak-42 (Clobber A)

Určení:  porovnání provozních charakteristik s letounem typu Jak-42 (Clobber A) a prověření činnosti pohonných jednotek a palubních systému a agregátů letounu typu Jak-42 (Clobber A)

Odlišnosti od prototypu Jak-42-02:

- instalace přímého křídla s úhlem šípu náběžné hrany 11° na místo šípového křídla s úhlem šípu náběžné hrany 23°

- menší počet sedadel uvnitř kabiny cestujících (102 vs 120)

- menší počet postranních kulatých okének (17 párů vs 19 párů)

- odlišné rozmístění nouzových výstupů

Historie:  A.S. Jakovlev již od počátku plánoval svůj první „velký“ proudový dopravní letoun v podobě třímotorového typu Jak-42 (Clobber A), který disponoval přepravní kapacitou 102 až 120 osob, opatřit křídlem s přímou náběžnou hranou. Přímé křídlo totiž mělo tomuto stroji umožňovat operovat i z letišť s relativně krátkou VPD. S použitím přímého křídla ale nesouhlasilo vedení Ministerstva civilního letectví (MGA), neboť omezovalo cestovní rychlost pouhými 750 až 800 km/h. Jakovlev byl proto nucen letoun typu Jak-42 (Clobber A) opatřit šípovým křídlem. Vzhledem k tomu, že s použitím šípového křídla nesouhlasil, projekt letounu typu Jak-42 (Clobber A) nakonec zpracoval hned ve dvou verzích, z nichž jedna počítala s přímým a ta druhá s šípovým křídlem. Přestože se státní komise jednohlasně vyjádřila pro použití šípového křídla, dne 13. července 1974 padlo oficiální rozhodnutí, aby byl první ze tří prototypů Jaku-42 (Clobber A), objednaných dne 23. října 1973, dokončen ve verzi s přímým křídlem. Zmíněný stroj vešel ve známost pod označením Jak-42M a měl zastávat pouze roli vzdušné zkušebny pohonných jednotek a palubních systémů a agregátů šípovým křídlem opatřeného Jaku-42 (Clobber A). Kromě toho měly jeho zkoušky vyvrátit nebo potvrdit přednosti přímého křídla prosazovaného Jakovlevem před křídlem šípovým, pro které se zase klanělo MGA. Jediný exemplář modelu Jak-42M (CCCP-1974), známý též jako Jak-42-01, byl opatřen kabinou se sedadly pro 102 osob a brány prototypové dílny Jakovlevovi OKB opustil dne 7. listopadu 1974, jako vůbec první letoun z řady Jak-42 (Clobber). Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 6. března 1975 a v rámci závodních zkoušek vykonal, ke dni 15. srpna téhož roku, celkem 27 letů. Tomu, mezi 16. a 17. zářím roku 1975, následovaly ještě 4 lety na trase Moskva – Leningrad. Jejich posláním se stalo prověření provozní ekonomiky. V průběhu zkoušek byly přední vstupní dveře prototypu Jak-42M (CCCP-1974), které se nacházely na levoboku, přímo za pilotní kabinou, upraveny na nouzový výstup, který mohla letová posádka využít k opuštění paluby za letu. Zmíněná úprava přitom spočívala v instalaci vnějšího hydraulického akčního členu, za jehož pomoci je bylo možné otevřít za letu dopředu ven. V otevřené pozici tedy zmíněné dveře zastávaly roli deflektoru proudu vzduchu. V průběhu provozních zkoušek prototyp Jak-42M (CCCP-1974) létal na trase Moskva (Šeremetjevo) – Simferopol (výška letu 8 400 m) a Simferopol – Moskva (výška letu 7 800 m). Max. cestovní rychlost tohoto stroje přitom činila 775 km/h (ve výšce 8 090 m). Jeho praktický dostup byl stanoven na 8 750 m. V případě doletu tomu bylo 925 km s 8 500 kg zatížením (100 cestujících + 1 000 kg zavazadel), resp. 2 300 km s plnými nádržemi a 2 480 kg zatížením. Zatímco délka rozjezdu z betonové VPD prototypu Jak-42M (CCCP-1974) činila 496 m při vzletové hmotnosti 42 t, resp. 540 m při vzletové hmotnosti 43,6 t, dojezd tohoto stroje při přistání při přistávací hmotnosti 37 t nepřesahoval 552 m. Protože z výsledků závodních zkoušek vyplynulo, že prototyp Jak-42M (CCCP-1974) z hlediska provozní ekonomiky předčí jak turbovrtulové letouny řady Il-18 (Coot), tak i proudové letouny řady Tu-134 (Crusty A), tedy letouny, které měl na linkách Aeroflotu nahradit, v příslušené závěrečné zprávě stálo doporučující stanovisko pro předání ke státním zkouškám. Ke státním zkouškám ale tento stroj nakonec nebyl nikdy předán.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti

Pohon:        tři dvouproudové motory typu Lotarev D-36 s max. tahem po 6 500 kp

Radar:         povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-42, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:    102 osob

* s 2 480 kg zatížením, resp. 925 km s 8 500 kg zatížením (100 cestujících + 1 000 kg zavazadel)

Poslední úpravy provedeny dne: 27.3.2015