Jakovlev Jak-42D (vzdušné velitelské stanoviště)
Typ: speciální modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Jak-42D zastávající roli vzdušného řídícího a koordinačního centra pozemních bezpečnostních a záchranných složek
Určení: řízení a koordinace pozemních bezpečnostních a záchranných složek, přeprava záchranných týmů a přeprava vládních úředníků
Odlišnosti od letounu Jak-42D:
- instalace speciálního komunikačního vybavení
- modifikovaný interiér kabiny cestujících
Historie: Ve druhé polovině 90. let byly dva exempláře středně těžkého třímotorového proudového dopravního letounu typu Jak-42D upraveny na speciál, který zastával roli vzdušného řídícího a koordinačního centra pozemních bezpečnostních a záchranných složek. Zmíněný model vzešel ze zadání Ministerstva pro mimořádné situace Ruské federace (MČS) a kromě výše uvedeného sloužil též k přepravě záchranných týmů a, ve VIP provedení, vládních úředníků. Zatímco v dopravním se uvnitř kabiny cestujících takto modifikovaného Jaku-42D nacházela sedadla pro 48 osob, ve VIP provedení byl jeho interiér rozdělen na několik pohodlně zařízených jednacích salónků s křesly, pohovkami, stolky. Opomenut přitom nezůstal ani prostor pro odpočinek s palubním barem. Zatímco základem prvního „velitelského“ Jaku-42D se stal letoun s výrobním číslem 4520421402018, registrací RA-42441 a rokem výroby 1994, ten druhý vznikl konverzí letounu s výrobním číslem 4520423308017, registrací RA-42446 a rokem výroby 1993. Letoun Jak-42D (RA-42441) obdržel pojmenování „Valerij Čkalov“ a MČS jej převzalo v únoru roku 1997. Naproti tomu letoun Jak-42D (RA-42446) byl, v září toho samého roku, předán dopravci Vnukovo Airlines. Ten jej ale provozoval pro potřeby Federální agentury pro vládní komunikaci a informace (FAPSI). Zmíněný stroj byl opatřen speciálním komunikačním vybavením s utajeným přenosem a od letounu Jak-42D (RA-42441) jej bylo možné snadno rozpoznat díky instalaci nestandardní přímé břitové antény na vrcholu SOP. Vnukovo Airlines letoun Jak-42D (RA-42446) provozovalo až do svého zániku, k němuž došlo v roce 2000. Poté, v květnu roku 2001, tento stroj rozšířil, pod názvem „Vladimir Kokkinaki“, letadlový park MČS. Ruské MČS oba dva Jaky-42D provozovalo až do roku 2014.
Verze: -
Vyrobeno: dva exempláře (oba vznikly konverzí sériových Jaků-42D)
Uživatelé: pouze Rusko (MČS a Vnukovo Airlines)
Posádka: dva piloti
Pohon: tři dvouproudové motory typu Lotarev D-36 s max. tahem po 6 500 kp
Radar: povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-42, instalovaný uvnitř špice trupu
Kapacita: 48 osob
TTD: | |
Rozpětí křídla: | 34,88 m |
Délka: | 36,38 m |
Výška: | 9,83 m |
Prázdná hmotnost: | 34 580 kg |
Max. vzletová hmotnost: | 57 500 kg |
Cestovní rychlost: | 700 km/h |
Praktický dostup: | 9 600 m |
Max. dolet: | 3 170 km |
Poslední úpravy provedeny dne: 20.3.2015