Jakovlev Jak-40E

Typ:  speciální modifikace regionálního dopravního letounu typu Jak-40 (Codling) pro vedení ELINT a REB

Určení:  poskytování podpory útočným letounům rušením radiolokátorů a spojovacích prostředků PVO protivníka a provádění odposlechů nepřátelské rádiové komunikace

Odlišnosti od letounu Jak-40 (Codling):

- instalace stanice typu Smart Guard italské značky Elettronica – tento systém využívá dvojici antén nacházející se na břichu přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku (přímo za ní je umístěna anténa navigačního systému, kterou bylo nezbytné, kuli zástavbě dodatečného elektronického vybavení, posunout směrem dozadu)

- instalace stanice typu Aries-A italské značky Elettronica – tento systém využívá jednu otočnou anténu, která je umístěna pod rozměrným polokapkovitým dielektrickým krytem nacházejícím se na břichu střední části trupu (přímo před křídlem), a soustavu pěti drobných přijímacích antén, instalovanou pod centroplánem

- instalace pracovišť operátorů v prostoru kabiny cestujících

Historie:  Protože Jugoslávie neměla plnou důvěru ani ze strany států NATO ani ze strany SSSR, její ozbrojené síly se po celou dobu své existence potýkaly s nedostupností moderního vybavení pro radiotechnický průzkum (ELINT) a radioelektronický boj (REB). Vzdušné síly a PVO tohoto státu se proto v polovině 80. let musely stále plně spoléhat na sovětské průzkumné letouny typu MiG-21R (Fishbed H), součástí jejichž vybavení byl podvěsný kontejner s ELINT aparaturou, a pozemní stacionární a mobilní prostředky pro ELINT a REB. V roce 1986 bylo proto schváleno pořízení stanic typu Smart Guard a Aries. Zmíněné stanice pocházely z dílny italské společnosti Elettronica a využívaly prostředky pro zpracování dat švédské provenience. Jejich nosičem se kromě čtyř speciálně upravených středně těžkých transportních vrtulníků typu Mi-8T (Hip C), které vešly ve známost jako HT-40E, stal též jeden třímotorový proudový regionální dopravní letoun typu Jak-40 (Codling). Pro specializovanou ELINT/REB verzi tohoto stroje bylo zase vyhrazeno označení Jak-40E. Podmínkou prodeje stanic typu Smart Guard a Aries ze strany zmíněného italského výrobce se stalo přísné utajení jejich vzdušných nosičů. Společnost Elettronica totiž neměla zájem, aby se o tom, že prodala Jugoslávcům tak pokročilé systémy, jakými byly stanice typu Smart Guard a Aries, někdo dozvěděl. Z tohoto důvodu byla vestavba zmíněných stanic do draku všech čtyř vrtulníků typu Mi-8T (Hip C) a letounu typu Jak-40 (Codling) provedena, v letech 1989 až 1990, přímo na území Jugoslávie, resp. v prostorách opravárenského závodu Moma Stanojlovič, který se nachází na letecké základně Batajnice. Z toho samého důvodu bylo zakázáno fotografování těchto strojů, zejména pak krytů antén a konzol operátorů (ty nebyly nafoceny ani pro potřeby operačních manuálů). Základem jediného exempláře speciálu typu Jak-40E se konkrétně stal letoun s výrobním číslem 9731255 a černým trupovým číslem 71506. Jediný exemplář speciálu typu Jak-40E byl v červnu roku 1990 zařazen, spolu se všemi čtyřmi vrtulníky typu HT-40E, do stavu 678. mae (smíšená letka) 138. trabr (dopravní letecká brigáda). Zkoušky letounu typu Jak-40E byly realizovány mezi 10. a 21. únorem roku 1991 ve zkušebním středisku VOC. V jejich průběhu byl studován vliv instalace systémů typu Smart Guard a Aries-A a jejich antén na letové výkony a charakteristiky. Přitom se podařilo zjistit, že zástavba zmíněných systémů sebou přinesla pouze vzrůst min. rychlosti o nějakých 10 km/h. Z hlediska ovladatelnosti, stability a stoupavosti se speciál typu Jak-40E od standardního dopravního Jaku-40 (Codling) nikterak nelišil. Svůj bojový křest si jediný exemplář tohoto speciálu odbyl v občanské válce, která se rozpoutala v roce 1992 a ve svém konečném důsledku vedla k rozpadu Jugoslávie. Ve zmíněném konfliktu byl letoun typu Jak-40E zpočátku využíván k rušení nepřátelské komunikace. Většinu bojových letů podnikl z Batajnice. Občasně ale působil též z letiště Željava u Bihače. Od léta roku 1992 byl jediný exemplář speciálu typu Jak-40E využíván též k odposlechům komunikace mezi torpédoborci a fregatami států NATO, které se plavily ve vodách Jaderského moře. V průběhu jugoslávské občanské války tento stroj uskutečnil 128 operačních letů s celkovou délkou trvání 276 hodin a 45 minut. Dne 1. září 1992 byla 678. mae 138. trabr zrušena a jediný exemplář speciálu typu Jak-40E přidělen oddělení pro ELINT a REB spadající pod tu samou dopravní leteckou brigádu. V roce 1997 byla ale zrušena též 138. trabr. Ještě ten samý rok se proto tento stroj ocitl u 677. trae (dopravní letka). Krátce nato, v roce 1998, ale byl, kuli úplnému vyčerpání meziopravního resursu, uzemněn v areálu letecké základny Batajnice. Zde přitom postával zcela bez využití až do jara roku 2004, kdy bylo rozhodnuto o jeho vyřazení. Následně byl proto prodán, za 48 650 dolarů, jednomu podnikateli z černohorské Podgorice.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Jaku-40)

Uživatelé:  pouze Jugoslávie

Posádka:    ?

Pohon:       tři proudové motory typu Ivčenko Al-25 s max. tahem po 1 470 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-40, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:   stanice pro ELINT a REB typu Elettronica Smart Guard a Elettronica Aries-A

Poslední úpravy provedeny dne: 12.3.2015