Jakovlev Jak-3P

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-3

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu Jak-3:

- instalace 20 mm kanónu typu B-20M se zásobou 120 nábojů mezi motorovými válci na místo 20 mm kanónu typu ŠVAK se zásobou 120 nábojů

- instalace dvou synchronních 20 mm kanónů typu B-20S se zásobou 130 nábojů na hlaveň nad motorem na místo dvou synchronních 12,7 mm kulometů typu UBS se zásobou 150 nábojů na hlaveň

Historie:  Na podzim roku 1944 byly úspěšně završeny státní zkoušky 20 mm kanónu typu B-20 z dílny M.J. Berenzina. Zmíněný kanón byl výzbroje VVS zařazen výnosem ze dne 10. října toho samého roku. Vzhledem k tomu, že měl kanón typu B-20 v porovnání s kanónem typu ŠVAK té samé ráže, který se stal standardní zbraní stíhacích letounů řady „Jak“, o nějakých 17 kg nižší hmotnost, dne 29. prosince 1944 byl A.S. Jakovlev pověřen vývojem modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-3 s instalací tří těchto kanónů, jednoho ve verzi B-20M a dvou v synchronizované verzi B-20S, na místo původní výzbroje v podobě jednoho 20 mm kanónu typu ŠVAK a dvou 12,7 mm kulometů typu UBS. Požadovaný model vešel ve známost jako Jak-3P a dle zmíněného výnosu měl být postaven ve dvou exemplářích. Jeden z nich měl být přitom nejpozději ke dni 15. ledna 1945 odevzdán NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS), za účelem realizace státních zkoušek. Oba dva prototypy stíhacího Jaku-3P vznikly konverzí sériových Jaků-3. Pro potřeby státních zkoušek byl konkrétně vyhrazen letoun Jak-3P, jehož základem se stal letoun Jak-3 (v.č. 1630), který byl postaven v lednu roku 1945 závodem č.292 ze Saratova. V průběhu státních zkoušek tento stroj vykonal, mezi 23. březnem a 9. dubnem roku 1945, celkem 37 letů s celkovou délkou trvání 17 h a 39 min. Zatímco synchronní kanón typu B-20S byl otestován za letu již předtím, kanón typu B-20M, který byl vestavěn mezi motorové válce, nikoliv. Jeho zkoušky proto probíhaly paralelně se zkouškami letounu typu Jak-3P. Letoun Jak-3P (v.č. 1630) měl vzletovou hmotnost 2 708 kg a dosahoval rychlosti 635 km/h ve výšce 3 950 m, resp. 545 km/h v přízemní výšce. Na výšku 5 000 m byl schopen vystoupat za 4,5 min. Rychlostí tedy za standardním Jakem-3 zaostával jen mírně. Díky tomu, že měl těžiště umístěno více vpředu, brzdění při dojezdu při přistání s ním bylo nutné provádět velmi opatrně (jinak mohlo dojít k překlopení přes „čumák“). Zkoušky kanónové výzbroje Jaku-3P se nicméně neobešly bez problémů. Kanón typu B-20S totiž tehdy ještě nebyl prost „dětských nemocí“. Hned tři ze čtyř těchto zbraní, které byly vyhrazeny pro testování na Jaku-3P, se tak v průběhu zkoušek porouchaly. Jednalo se přitom o kanóny, které byly vyrobeny ještě v roce 1944. Z tohoto důvodu byly následně nahrazeny kanóny vyrobenými v březnu roku 1945. Na druhou stranu záměna původní výzbroje trojicí 20 mm kanónů typu B-20 sebou přinesla nejen vzrůst palebné síly (z 2,72 kg/s na 3,52 kg/s), ale též pokles hmotnosti o 11 kg. Palebnou silou přitom stíhací Jak-3P překonával nejen nepřátelské stíhací letouny typu Bf109G-6 (2,74 kg/s), Bf110 (2,85 kg/s) a Fw190A-8 (3,44 kg/s), ale i spojenecké stíhací letouny typu Spitfire Mk.IX (3,10 kg/s) a P-39Q-10 Airacobra (3,18 kg/s). Při střelbě z kanónů typu B-20 byl navíc tento stroj stabilní v celé rychlostní obálce a ve všech výškách. Zpětný ráz měl na přesnost střelby jen zanedbatelný vliv. Státní zkoušky Jaku-3P byly proto završeny doporučujícím stanoviskem pro sériovou výrobu. Zmíněný model se stal součástí výrobního programu obou dvou závodů, které se zabývaly produkcí letounů řady Jak-3, tedy závodu č.292 ze Saratova a závodu č.31 z Tbilisi. Produkce Jaku-3P se rozeběhla v dubnu roku 1945, tedy ještě před završením státních zkoušek, a byla završena v polovině roku 1946. Celkem bylo oběma závody postaveno 596 těchto strojů. Ve verzi Jak-3P byly přitom dokončeny všechny Jaky-3, které brány závodu č.292 opustily po 1. dubnu 1945. Podle všeho se jednalo o všechny letouny od 51. výrobní série. Vzhledem k tomu, že byla sériová výroba Jaku-3P zahájena krátce před pádem Třetí říše, tento model se do bojů druhé světové války již nestihl zapojit. Mezi říjnem a listopadem roku 1945 byl jeden sériový Jak-3P (v.č. 0251) z produkce závodu č.292 otestován NII VVS. Zmíněný stroj dosahoval lepších výkonů než prototyp. Rychlost letounu Jak-3P (v.č. 0251) totiž činila 646 km/h ve výšce 3 900 m, resp. 572 km/h v přízemní výšce. Na výšku 5 000 m byl schopen vystoupat za 4,8 min. I přesto byly kontrolní přejímací zkoušky tohoto stroje završeny záporným hodnocením. Důvodem toho byly přetrvávající potíže s úchyty kanónů. V květnu roku 1946 se konaly kontrolní přejímací zkoušky dalšího Jaku-3 (v.č. 7453) z produkce závodu č.292. Zmíněný stroj sice dosahoval rychlosti 646 km/h ve výšce 3 800 m, resp. 571 km/h v přízemní výšce, měl však opět celou řadu nedostatků. S kritikou se mimo jiné setkalo příliš namáhavé ovládání křidélek, absence neprůstřelného skla před pilotní sedačkou či malý dosah radiostanice.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (oba vznikly konverzí sériových Jaků-3) a 596 sériových strojů

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov VK-105PF2 (M-105PF2) s max. výkonem 1 240 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač typu PBP-1A

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu B-20M se zásobou 120 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 20 mm synchronní kanóny typu B-20S se zásobou 130 nábojů na hlaveň, instalované nad motorem

poslední úpravy provedeny dne: 19.2.2020