Typ:  pokročilá modifikace přepadového stíhacího letounu typu Jak-28P (Firebar A)

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka

Odlišnosti od letounu Jak-28P (Firebar A):

- instalace nového příďového dielektrického krytu radiolokátoru s větší délkou, kónickým profilem (na místo ogiválního) a kratší PVD na špici

- instalace radiolokátoru typu Orjol-DM (Skip Spin), který spolupracuje s naváděcím systémem výkonnějších PLŘS středního dosahu typu R-98R/T (AA-3 Anab), v přídi trupu na místo radiolokátoru typu Orjol-D (Skip Spin), spolupracujícího s naváděcím systémem PLŘS středního dosahu typu R-8MR/MT (AA-3 Anab)

- rozšířená škála raketové výzbroje o PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll) – ty se umisťují na dodatečný pár zbraňových závěsníků, který se nachází pod vnějšími částmi křídla, vně závěsníků pro PLŘS středního dosahu

Historie:  Protože přepadový stíhací letoun typu Jak-28P (Firebar A) příliš nevynikal akcelerací při rychlostech vyšších než M=1, konstrukční tým Jakovlevovi OKB se rozhodl tento stroj opatřit novým příďovým dielektrickým krytem antény radiolokátoru s větší délkou a kónickým profilem (na místo ogiválního). Na vzdušnou zkušebnu takto pojatého příďového krytu antény radiolokátoru byl přitom upraven jeden ze sériových Jaků-28P (žlutá 51). Protože panovaly obavy, že bude mít prodloužený příďový kryt radiolokátoru negativní vliv na výhled z pilotní kabiny směrem dolů, součastně zmíněný exemplář Jaku-28P (Firebar A) obdržel nový čelní štítek překrytu pilotní kabiny s dvojicí plochých čelních okének s oválným tvarem, která byla uspořádána do tvaru písmene „V“, a dvojicí nevelkých zaoblených postranních okének s trojúhelníkovitým tvarem. Šlo tedy o identické řešení jako u průzkumného Jaku-28R (Brewer D). Protože se ale ukázalo, že má takto pojatý čelní štítek překrytu pilotní kabiny na výhled naopak špatný vliv, v průběhu letových zkoušek byl zaměněn standardním štítkem s jedním plochým čelním okénkem s oválným tvarem a dvěma postranními zaoblenými okénky s tvarem trojúhelníku. Kromě výše uvedeného experimentální Jak-28P (žlutá 51) obdržel též instalaci dalšího páru zbraňových závěsníků pod křídlem. Ten byl vyhrazen pro PLŘS krátkého dosahu typu R-3S (AA-2 Atoll) a nacházel se přímo mezi trupem a motorovými gondolami. Jeho instalace byla ale součastně zkoušena též na letounu Jak-28P (rudá 01). Protože starty střel typu R-3S (AA-2 Atoll) provázely potíže pumpováním, neboť horké plyny z jejich raketových motorů pronikaly do lapačů vzduchu pohonných jednotek, za chodu zkoušek byly u obou dvou zmíněných exemplářů Jaku-28P (žlutá 51 a rudá 01) přesunuty pod vnější panely křídla, vně závěsníků PLŘS středního dosahu. Zkoušky letounu typu Jak-28P (žlutá 51) potvrdily, že má kónický příďový kryt radaru pozitivní vliv na akceleraci. Protože zároveň vyvrátily obavy z toho, že bude jeho vnitřní plocha odrážet elektromagnetické záření a tím degradovat výkonnost radiolokátoru, stal se, spolu s druhým (vnějším) párem křídelních závěsníků, standardem pro všechny letouny typu Jak-28P vyrobené od roku 1966. Takto vylepšené Jaky-28P (Firebar B) ale obdržely též modifikovaný střelecký radiolokátor typu Orjol-DM (Skip Spin), který spolupracoval s naváděcím systémem výkonnějších PLŘS středního dosahu typu R-98R/T (AA-3 Anab). Tato střela přitom nebyla ničím jiným, než modifikací střely typu R-8MR/MT (AA-3 Anab), jediné zbraně letounů typu Jak-28P (Firebar A) z raných výrobních sérií. Celý raketový systém PVO sestávající se z letounu typu Jak-28P (Firebar B), radaru typu Orjol-DM (Skip Spin) a dvou střel typu R-98R/T (AA-3 Anab) vešel ve známost jako Jak-28P-98 a byl schopen ničit vzdušné cíle pohybující se rychlostí do 1 400 km/h ve výškách mezi 500 a 19 000 m ve vzdálenosti 600 km od základny. Státní zkoušky raketového systému typu Jak-28P-98 byly přitom úspěšně završeny v roce 1965. Produkce letounu typu Jak-28P (Firebar B) se zastavila v roce 1967. Svůj veřejný debut si tento model odbyl v červenci roku 1967, na letecké přehlídce v Domodedově. Na zmíněné přehlídce ale debutovaly též bombardovací modely Jak-28L (Brewer B) a Jak-28I (Brewer C). PVO vylepšené Jaky-28P (Firebar B) provozovalo prakticky výhradně u regimentů, které operovaly v severních regiónech SSSR. Poslední letouny tohoto typu přitom dolétaly ve druhé polovině 80. let.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    pilot a navigátor/operátor radaru/druhý pilot

Pohon:        dva proudové motory typu Tumanskij R-11AF2-300 s max. tahem po 3 900 kp / 6 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:         střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu Orjol-DM (‘Skip Spin’), instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (Odd Rods) (toto zařízení využívá sestavu tří drobných nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén nacházející se na hřbetu přídě trupu, přímo před vstupem do kabiny navigátora, a antény umístěné na koncovém trupovém krytu)

Výzbroj:       dvě PLŘS středního dosahu typu R-98R/T (AA-3 Anab), jedna ve verzi R-89R s poloaktivním RL navedením a jedna ve verzi R-98T s pasivním IČ navedením, přepravované na vnitřním páru křídelních závěsníků, a dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll), přepravované na vnějším páru křídelních závěsníků

* se čtyřmi PLŘS v podvěsu

Poslední úpravy provedeny dne: 20.2.2015