Jakovlev Jak-21 (Jak-21V)

Typ:  neozbrojená dvoumístná cvičná modifikace lehkého jednomístného frontového stíhacího letounu typu Jak-15

Určení:  přeškolování pilotů a pozemního personálu pístových stíhacích letounů na proudovou techniku

Odlišnosti od letounu Jak-15:

- instalace dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny opatřené společným třídílným polokapkovitým překrytem sestávajícím se z pevného čelního štítku, výklopného (směrem doprava) středního dílu a pevného zadního dílu uvnitř modifikované střední části trupu na místo jednomístné kabiny opatřené dvoudílným překrytem sestávajícím se z pevného čelního štítku a odsuvného (směrem dozadu) zadního dílu (zatímco sedadlo instruktora se nachází na pozici sedadla pilota výchozího jednomístného modelu, sedadlo žáka zaujalo pozici přímo před sedadlem pilota)

- instalace plně zdvojeného řízení

- absence obou 23 mm kanónů typu NS-23 a zadní (hlavní) 90 l trupové palivové nádrže (zde se nyní nachází pracoviště instruktora)

Historie: 

Přestože první proudový stíhač z dílny OKB A.S. Jakovleva v podobě jednomotorového letounu typu Jak-15 za svým hlavním konkurentem v podobě dvoumotorového letounu typu MiG-9 (Fargo) z dílny OKB MiG znatelně zaostával jak letovými výkony, tak i palebnou silou, dočkal se též sériové výroby. S jednomotorovým Jakem-15 se ale, na rozdíl od dvoumotorového MiGu-9 (Fargo), nepočítalo jako s plnohodnotným bojovým strojem. Jediným posláním tohoto průkopnického letounu se mělo stát přeškolování stíhacích pilotů z pístové techniky na proudovou. Pro plnění úkolů cvičného stroje se totiž letoun typu Jak-15 jevil ze všech proudových stíhacích letounů té doby jako zdaleka nejvhodnější. Důvodem toho přitom byla nejen snadná pilotáž a výborná ovladatelnost, ale i obdobné pilotní charakteristiky s pístovým stíhacím Jakem-3, z něhož přímo vycházel. V této souvislosti vyvstala naléhavá potřeba po dvoumístné verzi tohoto proudového stroje s plně zdvojeným řízením. Vývojem dvoumístné cvičné verze jednomístného Jaku-15, která vešla ve známost pod označením Jak-21 či Jak-21V, byla přitom Jakovlevova OKB pověřena již dne 9. července 1946, tedy ještě před završením závodních zkoušek tohoto stroje. Dle zadání měl dvoumístný Jak-21 (Jak-21V), pro který se zpočátku používalo též označení Jak-JUMO „vyvoznoj“, Jak-15V či UTI Jak-15, vykazovat identickými vzletovými a přistávacími charakteristikami jako jednomístný Jak-15. Zmíněné zadání však připouštělo nižší rychlost a slabší výzbroj. Datum předání prototypu tohoto stroje ke stáním zkouškám byl tím samým výnosem stanoven na 1. listopad 1946. Protože se Jakovlev chtěl vyhnout radikálním zásahům do původní konstrukce trupu, druhý kokpit, který byl vyhrazen pro žáka, umístil přímo před původní kokpit, jenž nyní ukrýval pracoviště instruktora. Zástavba pracoviště žáka si ale vyžádala se zcela vzdát kanónové výzbroje a zadní trupové palivové nádrže. Obešla se však bez prodlužování trupu. Prototyp dvoumístného Jaku-21 (v.č. 31001 / žlutá 101) byl zároveň prvním letounem z řady Jak-15 postaveným na lince výrobního závodu č.31 z Tbilisi. Přestože se jeho stavba rozeběhla ještě na podzim roku 1946, do oblak se nakonec poprvé vydal až dne 5. dubna 1947. Mezitím, dne 16. prosince 1946, byl závod č.31 pověřen stavbou 25-ti sériových Jaků-21 (a 25-ti sériových Jaků-15). Zatímco prvních 15 z nich mělo být předáno v březnu roku 1947, datum předání zbylých 10-ti těchto strojů byl stanoven na duben toho samého roku (jednomístné Jaky-15 měly brány závodu č.29 opustit mezi lednem a březnem roku 1947). Dle zadání se přitom 50 zmíněných Jaků-15/-21 mělo, spolu s letkou 50-ti MiGů-9 (Fargo), zúčastnit vojenské přehlídky, která se měla konat dne 1. května 1947 na Rudém náměstí. Vedení SSSR takto chtělo demonstrovat celému světu, že je sovětský průmysl schopen masové produkce proudových stíhacích letounů. Nakonec bylo ale všech 50 objednaných Jaků-15 dokončeno v jednomístné verzi. Přestože dvoumístný Jak-21 vykazoval dobrými letovými charakteristikami, nakonec nepřekročil prototypové stádium. Důvodem toho se staly rychlé pokroky ve vývoji dvoumístné verze stíhacího letounu typu Jak-17 (Feather), který nebyl ničím jiným, než modifikací Jaku-15 s podvozkem příďového typu na místo podvozku ostruhového. Právě díky instalací příďového podvozku se dvoumístný Jak-17 (Feather), který vešel ve známost jako UTI Jak-17 (Magnet), jevil jako daleko perspektivnější než typ Jak-21. Letouny řady Jak-15 totiž měly sloužit, jak již bylo řečeno, k přípravě pilotů proudových stíhačů nové generace v podobě letounů typu MiG-15 (Fagot) a La-15 (Fantail) a ty již byly opatřeny podvozkem příďového typu standardně. Prototyp dvoumístného UTI Jaku-17 (Magnet) se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil již v květnu roku 1947, tedy pouhý měsíc po jediném prototypu letounu typu Jak-21.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov RD-10 (kopie německého typu Junkers JUMO 004B) s max. tahem 900 kp

Radar:        žádný

Výzbroj:     žádná

*

pravděpodobně pouze vypočtený odhad

Poslední úpravy provedeny dne: 29.12.2014