Typ:  speciální modifikace lehkého bombardovacího letounu krátkého doletu typu Jak-2 (BB-22) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti zbraňového systému útočného letounu typu BŠ-MV

Odlišnosti od letounu Jak-2 (BB-22):

- instalace systému KABB MV přímo za pracovištěm pilota, na místo pracoviště navigátora s obranným střelištěm s pohyblivým 7,62 mm kulometem typu ŠKAS. V této souvislosti břišní okénko s bombardovacím zaměřovačem nahradila střelecká věž s baterií dvou pohyblivých 20 mm kanónů typu ŠVAK se zásobou 150 nábojů na hlaveň a dvou pohyblivých 7,62 mm kulometů typu ŠKAS se zásobou 500 nábojů na hlaveň. Hlavně všech čtyř zbraní lze přitom sklopit pod úhlem 30° směrem dolů. Vystřílené nábojnice a články nábojových pásů jsou vyhazovány ven otvory, které jsou vetknuty do břišní střelecké věže.

- absence pevného příďového 7,62 mm kulometu typu ŠKAS

- nová konstrukce příďové sekce trupu s pracovištěm pilota. Špice trupu tohoto modelu je výrazně „seříznuta“ a kompletně zasklena.

- instalace pohyblivého (ve vertikální rovině) rámu se speciálním střeleckým zaměřovačem v pilotním prostoru

- instalace spouště kanónů a kulometů, tlačítka pro aktivaci shozu pum a tlačítka pro zapínání elektromotoru systému typu KABB MV na kniplu

- instalace elektrického systému pro shoz pum typu ESBR-3PA v pilotním prostoru. U předchozího modelu se instalace zmíněného systému nacházela v kabině navigátora.

- instalace dodatečné 4 l lahve se stlačeným vzduchem. Pohyb hlavní kanónů a kulometů a jejich přebíjení totiž obstarává pneumatický systém.

Historie:  V roce 1940 konstruktéři G.M. Možarovskyj a V.I. Venevidov, zaměstnanci konstrukční kanceláře (OKB) závodu č.32 zabývajícího se produkcí letecké výzbroje, přišli s ideou vzdušného útoku na pozemní cíl za současného použití kanónů, kulometů a pum. Zmíněná idea dala za vznik systému, který vešel ve známost jako KABB MV (Kombinovaná dělostřelecko-bombardovací baterie Možarovského a Venevidova) a umožňoval provádět útok na pozemní cíl za pomoci baterie dvou pohyblivých 20 mm kanónů typu ŠVAK, dvou až čtyř pohyblivých 7,62 mm kulometů typu ŠKAS a pum z horizontálního i střemhlavého letu. Systém typu KABB MV byl plně automatizován. Pilot přitom nejprve zaměřil cíl za pomoci zaměřovače typu K-8T, který byl instalován na pohyblivém (ve vertikální rovině) rámu. Poté do systému ručně zadal hodnoty letové výšky a letové rychlosti, které musel nadále udržovat. Následně zmáčkl tlačítko k zahájení útoku. Poté baterie kanónů a kulometů začala sama sledovat cíl. Jakmile se cíl dostal na dostřel, automatika spustila palbu. V okamžiku, kdy se nosič systému typu KABB MV dostal do místa, které bylo vhodné k shozu pum, automatika provedla shoz pum. Automatika systému typu KABB MV byla přitom vystavěna na elektromotorech, mechanických válečkových kalkulátorech a koncových spínačích. Systém typu KABB MV měl navíc dva režimy palby z hlavňových zbraní. Jeden z nich sloužil k postřelování plošných cílů. V tomto případě byly oba kanóny a kulomety po celou dobu sklopeny pod neměnným úhlem. Ten druhý byl určen k postřelování bodových cílů. V tomto případě hlavně všech čtyř zbraní nepřetržitě sledovaly zaměřený cíl. Dle typu cíle bylo možné nastavit odlišný režim střelby pro kanóny a kulomety. V režimu střelby proti plošným cílům měly jednotlivé projektily z kanónů typu ŠVAK při letu rychlostí 150 m/s dle výpočtů dopadat na zem ve vzdálenosti 5 až 6 m od sebe. Maketa systému typu KABB MV byla postavena a ministru leteckého průmyslu A.I. Šachurinovi prezentována v prosinci roku 1940. Ministrovi leteckého průmyslu se zmíněný zbraňový systém zalíbil. S kladnou odezvou se systém KABB MV setkal též ze strany náměstka ministra leteckého průmyslu A.S. Jakovleva, který zároveň zastával post šéfkonstruktéra letecké konstrukční kanceláře. Speciálně pro zmíněný zbraňový systém G.M. Možarovskyj a V.I. Venevidov navrhl kvalitativně nový útočný letoun. Zmíněný stroj byl znám jako BŠ-MV a byl koncipován jako jednomístný jednomotorový dolnoplošník se zdvojenými ocasními plochami, které byly instalovány na koncích dvou nosníků vybíhajících z odtokové hrany křídla, a tříbodovým podvozkem příďového typu. Pohon tohoto stroje měl obstarávat 1 660 hp kapalinou chlazený 12-ti válec typu AM-38 z dílny A.A. Mikulina. Zmíněný motor měl být vestavěn do zádě trupu a měl roztáčet jednu třílistou vrtuli v tlačném uspořádání. Instalace systému typu KABB MV se měla nacházet mezi pilotní kabinou a motorem. K přepravě pum byly určeny křídelní zbraňové šachty a dva vnější křídelní závěsníky. Zatímco křídelní zbraňové šachty měly umožňovat přepravu čtyř 100 kg pum typu FAB-100 (nebo většího počtu lehčích pum), na vnější závěsníky mělo být možné umístit dvojici 250 kg pum typu FAB-250. Do nosníků ocasních ploch mělo být navíc možné vestavět dvojici pevných (nepohyblivých) 20 mm kanónů typu ŠVAK. Dne 17. března 1941 byl projekt letounu typu BŠ-MV prezentován samotnému Stalinovi. Stalinovi se projekt tohoto stroje zalíbil. Požadoval pouze zesílení pancéřové ochrany. V konečné projektové podobě přitom celková hmotnost pancéřové ochrany tohoto letounu činila 845,6 kg. Další práce na projektu letounu typu BŠ-MV proto obdržely oficiální zelenou. 1:1 maketa tohoto stroje byla dokončena a odborníkům NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS) prezentována v závěru března toho samého roku. Letoun typu BŠ-MV se přitom měl stát alternativou k letounu typu Il-2 (Bark), jehož produkce právě tehdy nabíhala. Vzhledem k tomu, že v době přezkumu makety, byl projekt letounu typu BŠ-MV ještě nedořešený a ani Možarovskyj ani Venevidov nebyl leteckým konstruktérem, další práce na tomto typu byly svěřeny A.A. Archangelskému, jednomu z nejbližších spolupracovníků A.N. Tupoleva. Vývoj letounu typu BŠ-MV ale nakonec nepřekročil projektové stádium. Mezitím se totiž rozeběhla masová produkce bojových letounů nové generace všech kategorii, včetně útočného letounu typu Il-2 (Bark) a střemhlavého bombardéru typu Pe-2 (Buck). Dne 22. června 1941 navíc na SSSR nečekaně zaútočilo Německo. Protože Rudá armáda nebyla na zmíněný útok připravena, postup německých vojsk do nitra SSSR byl velmi rychlý. V této souvislosti vyvstala na frontě naléhavá poptávka po velkých počtech bojových letounů všech kategorií. To přitom vedlo k neochotě narušovat produkci již zavedených typů letouny kvalitativně nové konstrukce. Proti typu BŠ-MV ale tehdy hovořila též skutečnost, že jeho konstrukce sebou přinášela příliš mnoho nového, což samozřejmě vylučovalo brzké zavedení do výroby. Mezitím ale padlo rozhodnutí, aby byl systém typu KABB MV otestován na některém z již dostupných letounů. V případě, že by byly tyto zkoušky úspěšné, baterie typu KABB MV by se mohla stát součástí jeho zbraňového systému. Zatímco S.V. Iljušin se k testování zmíněného systému stavěl odmítavě, u A.S. Jakovlev systém typu KABB MV vzbudil zájem a pro jeho odzkoušení vyčlenil blíže nespecifikovaný exemplář lehkého dvoumotorového bombardovacího letounu krátkého doletu typu Jak-2 (BB-22). Součástí varianty systému typu KABB MV pro letoun typu Jak-2 byly dva 20 mm kanóny typu ŠVAK se zásobou 150 nábojů na hlaveň a dva 7,62 mm kulomety typu ŠKAS se zásobou 500 nábojů na hlaveň. Oba dva kanóny a kulomety bylo přitom možné sklopit pod úhlem 30° směrem dolů. Vyklápění a sklápění všech čtyř hlavní zajišťoval pneumatický systém (se záložním mechanickým systémem). Pneumatický systém ale sloužil též k přebíjení kanónů a kulometů. Systém typu KABB MV byl vestavěn přímo za sedadlo pilota, na místo pracoviště navigátora s hřbetním obranným střelištěm s pohyblivým 7,62 mm kulometem typu ŠKAS. V této souvislosti se na břichu trupu, na pozici okénka s bombardovacím zaměřovačem, objevila střelecká věž. Vzhledem k tomu, že zmíněná střelecká věž vystupovala nějakých 400 mm z obrysu břicha trupu, její instalace měla dle předběžných výpočtů sebou přinést pokles rychlosti o nějakých 5 až 7 km/h. Kuli zlepšení výhledu z pilotního prostoru směrem dolů při letu v malé výšce navíc zmíněný letoun obdržel novou příďovou sekci trupu s pracovištěm pilota. Zmíněná příďová sekce měla kompletně zasklenou špici s výrazně menší délkou a více „tupým“ profilem. Tento zásah do konstrukce příďové sekce trupu se ale neobešel bez demontáže pevného 7,62 mm příďového kulometu typu ŠKAS. Vzhledem k tomu, že příďová sekce trupu Jaku-2 nebyla nosnou konstrukcí, její výměna nepředstavovala větší problém. Střeleckou výzbroj takto modifikovaného letounu typu Jak-2, který vešel ve známost jako Jak-2 KABB, doplňoval náklad pum do celkové hmotnosti 400 kg. Do trupové pumovnice tohoto modelu bylo konkrétně možné umístit dvacet tříštivých pum typu AO-8 či AO-20 nebo čtyři trhavé pumy typu FAB-50 či FAB-100. Zkouškami u NII VVS prototyp Jaku-2 KABB prošel mezi březnem a dubnem roku 1941. V průběhu zkoušek tento stroj vykonal celkem 19 zkušebních letů. Závěrečná zpráva ze státních zkoušek systému typu KABB MV na jediném prototypu Jaku-2 KABB byla podepsána dne 16. dubna toho samého roku a obsahovala kladné celkové hodnocení. Zmíněný systém umožňovat napadat pozemní cíle za pomoci kanónů a kulometů v průběhu letu ve výškách do 500 až 600 m a za pomoci pum ve výškách nad 300 m. Pokud byly hlavně obou kanónů i kulometů zafixovány v horizontální pozici, za pomoci systému typu KABB MV bylo možné napadat i vzdušné cíle a pozemní cíle ze střemhlavého letu. Zmíněný systém byl přitom shledán jako vhodný k instalaci nejen na dvoumotorových, ale i na jednomotorových útočných letounech (s tlačnou vrtulí). K systému typu KABB MV byly ale vzneseny též některé výtky. Určitá zlepšení si žádala zaměřovací automatika. Požadována byla též stabilizace zbraní, aby se eliminoval vliv chvění konstrukce letounu na přesnost střelby. S kritikou se ale setkala též skutečnost, že shoz pum nebyl automatizován. Současné vedení střelby z kanónů a kulometů a bombardování bylo totiž pro pilota nanejvýš náročné. Požadována byla ale též instalace silnějších kanónů ráže 23 až 37 mm. Kanóny typu ŠVAK totiž neumožňovaly eliminovat PVO cíle před pumovým útokem v podobě lehkého protiletadlového dělostřelectva z bezpečné vzdálenosti, která činila nejméně 1 000 m. I přes celkové kladné hodnocení se systém typu KABB MV na letounech typu Jak-2 již více nerozšířil. Důvodem toho byla skutečnost, že se tento stroj již nějakou dobu nevyráběl. Ze shodného důvodu se systém typu KABB MV nedočkal ani zvažované aplikace na rychlostním bombardovacím letounu typu Tupolev SB. Později byla však obdobná kombinovaná dělostřelecko-bombardovací baterie otestována na dvoumotorových bombardovacích letounech typu Petljakov Pe-2 (Buck) a Douglas A-20C Boston (Box). Pro posledně uvedený typ bylo dokonce, v roce 1944, vyrobeno, závodem č.32, okolo deseti těchto systémů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-2)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva pístové motory typu Klimov M-103 s max. výkonem po 960 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač

Výzbroj:     baterie dvou 20 mm pohyblivých kanónů typu ŠVAK se zásobou 150 nábojů na hlaveň a dvou pohyblivých 7,62 mm kulometů typu ŠKAS se zásobou 500 nábojů na hlaveň (s mezními úhly vychýlení 0° a -30°), instalovaná na břichu trupu, přímo před trupovou pumovnicí, a náklad pum do celkové hmotnosti, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice (dvacet 8 kg tříštivých pum typu AO-8 ve dvou kazetových závěsnících typu KD-1-1038, dvacet 20 kg tříštivých pum typu AO-20 ve dvou kazetových závěsnících typu KD-1-1038, čtyři 50 kg trhavé pumy typu FAB-50 v jednom kazetovém závěsníku typu KD-2-438 nebo čtyři 100 kg trhavé pumy typu FAB-100 v jednom kazetovém závěsníku typu KD-2-438)