Jakovlev Jak-18PS (‘Max’)

Typ:  pokročilá modifikace sportovního akrobatického letounu typu Jak-18PM (Max)

Určení:  předvádění letecké akrobacie na leteckých přehlídkách, účast na soutěžích v letecké akrobacii a výcvik pilotů v letecké akrobacii

Odlišnosti od letounu Jak-18PM (Max):

- instalace pevného ostruhového podvozku na místo zatažitelného příďového podvozku

- instalace sklápěcího (po směru letu) hlavního podvozku pod náběžnou hranou křídla na místo zatahovatelného podvozku (ten se zasouval, směrem k podélné ose trupu, do šachet vetknutých do střední části křídla)

- instalace jedné hlavní palivové nádrže na místo dvou

- instalace nového vzduchového chladiče oleje (instalace chladiče oleje tohoto modelu se navíc nachází uvnitř vystouplého hranatého tunelovitého krytu uchyceného k břichu motorové kapoty, zatímco u modelu Jak-18PM byl olejový chladič vetknut do pravého kořene náběžné hrany křídla)

- instalace rohové odlehčovací plošky na horní hraně směrového kormidla (odlehčovací ploška směrovky tohoto modelu tvoří vrchol SOP)

- instalace radiostanice typu Zjablik na místo radiostanice typu Pero

Historie:  Na fatální debakl sovětského reprezentačního týmu na 5. mistrovství světa v letecké akrobacii, které se konalo v roce 1968 ve východoněmeckém Magdeburgu, konstrukční tým OKB A.S. Jakovleva odpověděl odlehčenou verzí sportovního akrobatického speciálu typu Jak-18PM (Max). Zmíněný model vešel ve známost pod označením Jak-18PS (Max) a v porovnání se svým předchůdcem v podobě letounu typu Jak-18PM (Max) měl o celých 110 kg menší hmotnost. Toho se přitom konstrukčnímu týmu Jakovlevovi OKB podařilo docílit zejména záměnou zatahovatelného podvozku příďového typu vzletovým zařízením sestávajícím se ze sklopitelného hlavního podvozku a pevného ostruhového podvozku a dvou palivových nádrží jednou. Kromě výše uvedeného letoun typu Jak-18PS (Max) obdržel nových chladič oleje, novou radiostanici a modifikovanou směrovkou s rohovou odlehčovací ploškou. Posledně uvedené přitom sebou přineslo pokles síly přenášené ze směrovky na pedály. Speciálně pro potřeby reprezentačního týmu DOSAAFu (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem) byly zhotoveny tři Jaky-18PS (Max). Všechny přitom vznikly konverzí sériových Jaků-18PM (Max), které byly postaveny závodem č.116 z Arseněva. Základem prvního z nich se konkrétně stal letoun Jak-18PM (v.č. 700103). V rámci zkoušek, na kterých se podílela OKB A.S. Jakovleva, DOSAAF a zkušební institut LII ze Žukovského, letoun Jak-18PS (v.č.700103) vykonal, mezi 20. a 28. červnem roku 1970, pouhých 18 letů s celkovou délkou trvání 9 h a 0 min. Hodnocení tohoto stroje bylo více než pozitivní. Sériový Jak-18PM (Max) totiž překonával ovladatelností, zejména pak ve vertikále. Jeho řízení bylo navíc méně namáhavé. Nižší hmotnost v porovnání s typem Jak-18PM (Max) mu ale zajistila též nižší pádovou rychlost, a to jak při normálním letu, tak i při letu na zádech, nižší rychlost klesání a vyšší stoupavost. Do provozu u DOSAAFu byl letoun Jak-18PS (v.č.700103) zařazen dne 8. srpna 1970. Svůj debut si tento model odbyl na 6. mistrovství světa v letecké akrobacii, které se konalo mezi 13. a 26. červencem roku 1970 v britském Hullavingtonu. Sem byl konkrétně vyslán letoun Jak-18PS (žlutá 05 / v.č. 700105). Protože ale pilot tohoto stroje, I. Egorov, neměl dostatek času na přípravu, společně s ním byl tehdy do Hullavingtonu vyslán již nějakou dobu zavedený typ Jak-18PM (žlutá 07). Titul absolutního mistra světa se na 6. mistrovství světa v letecké akrobacii nakonec podařilo získat jak I. Egorovi s Jakem-18PS (žlutá 05), tak i pilotce letounu typu Jak-18PM (žlutá 07) S. Savické. V celkovém hodnocení se zde SSSR umístil na 2. místě. Zatímco 1. místo vybojoval americký reprezentační tým, na 3. místě se umístila ČSSR. Reprezentační tým vyslaný na 7. mistrovství světa v letecké akrobacii, pořádané mezi 18. a 31. červencem roku 1972 ve francouzském Salon de Provance, již létal výhradně s letouny typu Jak-18PS (Max). Zde nejlépe zabodovali Američané. Sovětský reprezentační tým získal pouze tři medaile, dvě stříbrné (A. Pimenov a L. Morochová) a jednu bronzovou (L. Leonová). Vůbec naposledy do zahraničí letouny typu Jak-18PS (Max) DOSAAFu zavítaly v roce 1974, a to do Francie. Na 8. mistrovství světa v letecké akrobacii, které se konalo v srpnu roku 1976 v Kyjevě, sovětský reprezentační tým již vyrazil s kvalitativně novými akrobatickými speciály typu Jak-50.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových Jaků-18PM)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Ivčenko Al-14RF s max. výkonem 300 hp

Poslední úpravy provedeny dne: 10.6.2015