Typ:  letoun pro základní výcvik pilotů

Určení:  výcvik pilotáže, výcvik letu ve formacích, výcvik letecké akrobacie, výcvik procedur vybírání vývrtky, výcvik letu podle přístrojů a výcvik základů navigace

Historie:  V roce 1999 se JSC A.S. Jakovleva z vlastní iniciativy pustila do prací na projektu nového vrtulového letounu pro základní výcvik pilotů. Zmíněný stroj byl zpočátku znám jako Jak-54M a měl se stát, spolu s proudovým cvičným letounem typu Jak-130 (Mitten) a pozemními simulátory, jednou z komponent výcvikového komplexu typu Jak-UTK. Protože ale letoun typu Jak-54M neměl z konstrukčního hlediska s dvoumístným akrobatickým letounem typu Jak-54 prakticky nic společného, krátce nato, v prosinci roku 2000, obdržel nové typové označení Jak-152. JSC A.S. Jakovleva projekt tohoto stroje přihlásila do výběrového řízení Ministerstva obrany Ruska z června roku 2001 na pokročilý základový cvičný letoun. Přímým konkurentem Jaku-152 se v rámci zmíněného konkurzu stal letoun typ Su-49 z dílny JSC P.O. Suchoje. Ten byl nakonec, v listopadu roku 2001, vyhlášen za vítěze. Protože ale Suchoj nedostal na vývoj letouny typu Su-49 žádné státní finance, již v roce 2002 veškeré práce na toto téma zastavil. V roce 2007 proto Ministerstvo obrany vypsalo, v rámci programu UTK-PNP (Učebno-Trenirovočnyj Komplex Pervonačalnoj Podgotovki = výcvikový komplex základního výcviku), nové výběrové řízení na základový cvičný letoun pro VVS. V něm se Jak-152 utkal s letounem typem M-107 z dílny EMZ V.M. Mjasiščeva, který vycházel z lehkého jednomotorového obchodního letounu typu M-101T. Dne 17. března 2014 Ministerstvo obrany Ruska nakonec oficiálně objednalo vývoj Jakovleva typu Jak-152. Podpisem zmíněného kontraktu se přitom konstrukční tým Jakovlevovi konstrukční kanceláře zavázal dokončením výkresových podkladů prototypů ke dni 30. září téhož roku. Termín předání čtyř prototypů, dvou pro letové (v.č.1520001 a v.č.1520002), jednoho pro statické (v.č.1520003) a jednoho pro únavové (v.č.1520004) zkoušky, pozemního simulátoru, digitální učebny a záznamníků letových dat ke státním zkouškám byl stanoven na 30. říjen 2015. Kompletaci prototypů letounu typu Jak-152 dostal na starost závod Irkut z Irkutska, kterému byla rovněž svěřena sériová výroba tohoto stroje. Se završením státních zkoušek tehdejší plány počítaly v závěru září roku 2016. Datum schválení letounu typu Jak-152 pro sériovou výrobu bylo naplánováno na 25. listopadu téhož roku. K tomuto datu měl přitom výrobce odstranit případné nedostatky odhalené v průběhu státních zkoušek. Ještě předtím ale o letoun typu Jak-152 projevili zájem Číňané. Číňané totiž v tomto stroji shlédli ideálního nástupce letounů typu CJ-6 (Max) z dílny Hongdu Aircraft Industry Group (HAIG) používaných k výcviku pilotů PLAAF již od 60. let 20. století. Modifikace letounu typu Jak-152 pro PLAAF a PLANAF vešla ve známost pod označením L-7 (Jak-152K) a měla se stát součástí výrobního programu závodu HAIG. Celá produkce letounu typu L-7 se ale nakonec omezila na jeden prototyp. Ten brány závodu HAIG opustil v říjnu roku 2010 a do oblak se údajně napoprvé vydal v roce 2014. Technologická 1:1 maketa Jaku-152, kterou pro JSC A.S. Jakovleva zhotovila konstrukční kancelář Moskevského aviatického institutu OSKBES MAI, byla státní komisí přezkoumána mezi 23. a 25. zářím roku 2014. Státní komise na letounu typu Jak-152 mimo jiné ocenila schopnost provozu z nezpevněných VPD a možnost skladování pod širým nebem. Pro tento stroj přitom hovořila též skutečnost, že jej lze opatřit několika typy alternativních pohonných jednotek bez větších zásahů do konstrukce. Piloty zase potěšila ergonomie kabiny, neboť lze její interiér uzpůsobit výšce a postavě konkrétní osoby. Vývoj letounu typu Jak-152 probíhal v rámci OKR (zkušebně konstrukční práce) s šifrou Ptička-VVS a již od počátku se potýkal s nedostupností vhodné pohonné jednotky. Ani v SSSR ani v nástupnickém Rusku totiž nebyl vyvíjen žádný lehký turbovrtulový motor, který by byl vhodný k pohonu výkonného cvičného letounu. Vývoj cvičných letounů totiž probíhal, v rámci dělby práce mezi státy Varšavské smlouvy, v ČSSR. Kromě toho se VVS za dob SSSR plně spoléhalo na proudové letouny typu L-29 Delfín (Maya) a L-39 Albatros a s cvičnými letouny s vrtulovým pohonem vůbec nepočítalo. Jediný tuzemský vrtulový motor, který byl určen k pohonu cvičných a sportovních letounů, byl přitom 360 hp hvězdicový devítiválec typu M-14Ch. Ten ale nebyl Jaku-152 schopen zajistit požadované výkonnostní parametry. Kromě toho se tehdy již nevyráběl. Z tohoto důvodu se konstrukční tým Jakovlevovi konstrukční kanceláře nakonec musel po vhodné pohonné jednotce pohlédnout v zahraničí, a to i přesto, že byly mezitím, v roce 2014, západními zeměmi uvaleny na Rusko sankce za anexi Krymu a za podporu proruských ukrajinských separatistů. Protože měl být letoun typu Jak-152 maximálně levný a výrobně nenáročný, padlo rozhodnutí, aby byl poháněn pístovým motorem, a nikoliv motorem turbovrtulovým. Volba přitom nakonec padla na 500 hp dieselový dvanáctiválec typu RED A03 V12 německé firmy RED Aircraft, kterou založil ruský imigrant V. Rajchlin s několika společníky. Zmíněný přitom roztáčí třílistou vrtuli typu MTV-9-E-C/CL250-29 z dílny společnosti MT-Propeller. Typový certifikát od agentury EASA (European Union Aviation Safety Agency) tato pohonná jednotka obdržela v prosinci roku 2014. Motor typu RED A03 V12 přitom může spalovat nejen letecký petrolej, ale též, při sníženém výkonu, naftu. Díky turbodmychadlům zmíněný motor dosahuje 60-ti % spotřeby turbovrtulového motoru té samé výkonnostní kategorie. Kromě toho má v porovnání s turbovrtulovými motory tišší chod. Společnost RED Aircraft měla přitom do roku 2020 dodat motory pro 150 Jaků-152. Pro případ, že bude na dodávky motorů typu RED A03 V12 do Ruska uvaleno embargo, měla být výrobní linka těchto pohonných jednotek zřízena přímo na území Ruska. To mělo dle tehdejších odhadů zabrat přibližně dva roky. Případnou výrobu a servis motorů typu RED A03 V12 měla přitom údajně zajišťovat firma OOO Russo-Balt. První letový prototyp Jaku-152 (bílá 01 / v.č.1520001) brány závodu Irkut opustil dne 27. srpna 2016. Rolovací zkoušky prototypu Jak-152 (bílá 01) se rozeběhly dne 1. září toho samého roku. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal dne 29. září 2016. Svůj veřejný debut si prototyp Jak-152 (bílá 01) odbyl, spolu s prototypem druhým (bílá 02), na moskevské airshow MAKS 2017, která se konala v červenci roku 2017. Zatímco prototyp Jak-152 (bílá 01) zde byl prezentován za letu, tehdy ještě nezalétaný prototyp Jak-152 (bílá 02 / v.č.1520002) se stal součástí statické ukázky. Tehdejší plány počítaly se stavbou dalších pěti Jaků-152 do konce roku 2017. Zatímco tři z nich měly být předány VVS, zbylé dva tyto stroje se měly zapojit do certifikačních zkoušek. Výrobní plány závodu Irkut na rok 2018 počítaly nejméně s deseti Jaky-152. Nic z toho se ale splnit nepodařilo. Letové zkoušky prototypu Jak-152 (bílá 02) se nakonec rozeběhly až v roce 2018. Další letový prototyp tohoto stroje (v.č.152005) byl dokončen v roce 2019. Zmíněný stroj se stal pátým prototypem letounu typu Jak-152 v celkovém pořadí. Třetí (v.č.152003) a čtvrtý (v.č.152004) prototyp byl vyhrazen pro statické a únavové zkoušky. Statické zkoušky prototypu Jak-152 (v.č.152003) byly realizovány v Žukovském a byly završeny v roce 2018. Závěrečná zpráva ze statických zkoušek tohoto stroje byla podepsána dne 10. srpna toho samého roku. Zatímco prototyp Jak-152 (bílá 01) do konce roku 2018 vykonal 119 letů, z toho 51 v roce 2017 a 68 v roce 2018, prototyp Jak-152 (bílá 02) se do konce toho samého roku stihl dostat do vzduchu celkem 26 x. Mezitím, dne 7. června 2016, bylo oznámeno, že Ministerstvo obrany pro VVS objedná celkem 150 těchto strojů. Dalších 105 Jaků-152 měly do roku 2020 převzít aerokluby DOSAAFu. Závazná objednávka na první tři tyto stroje měla přitom být podepsána ještě před koncem roku 2017. Tyto plány se ale splnit nepodařilo. Na výstavě Armija 2020, která se konala v srpnu roku 2020 na letišti Kubinka, bylo totiž oznámeno, že VVS první sériové Jaky-152 převezme až v roce 2021. K tomu ale nedošlo. Státní zkoušky tohoto stroje byly totiž nakonec završeny až na konci roku 2023. Přestože státní zkoušky potvrdily shodu základních výkonnostních parametrů s technickým zadáním, produkce Jaku-152 se nerozeběhla ani poté. Důvodem toho byly sankce ze strany západních zemí za ruskou invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývanou „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. V konstrukci a vybavení letounu typu Jak-152 totiž našly uplatnění, stejně jako u většiny ruské letecké techniky, některé importované komponenty, které se nacházejí na sankčním seznamu. Přitom se mimo jiné jedná o motor typu RED A03 V12 a vrtuli typu MTV-9-E-C/CL250-29. Díky tomu letoun typu Jak-152 ve stávající podobě není za sankčních podmínek vůbec možné vyrábět. Před zavedením do výroby bude proto u tohoto stroje nezbytné všechny importované komponenty nahradit domácími analogy, což si navíc vyžádá provést další fázi testů. V případě pohonné jednotky byl zprvu zvažován upravený turbohřídelový motor typu VK-650V, který je vyvíjen pro lehké vrtulníky typu Ka-226 (Hoodlum), Ansat a VRT-500. Nakonec se ale integrace této pohonné jednotky do draku Jaku-152 omezila pouze na předběžné testy kompatibility. Důvodem toho byla skutečnost, že základní vrtulníková verze motoru typu VK-650V se teprve nacházela ve vývoji a v neposlední řadě též skutečnost, že před vývojem případné letecké verze této pohonné jednotky dostalo přednost dokončení verze vrtulníkové. Z tohoto důvodu byla dostupnost letecké verze motoru typu VK-650V v nedohlednu. Později se proto do středu pozornosti konstruktérů Jaku-152 dostal motor typu VK-800SM, který byl vyvinut závodem „Dvigatel“, motorářskou divizí závodu UZGA (Uralský Závod Civilního Letectví) z Jekaterinburgu. Další osud tohoto stroje je proto závislý na úspěšném završení vývoje zmíněné pohonné jednotky. Ani úspěšné dokončení vývoje motoru typu VK-800SM ale nemusí vývoj letounu typu Jak-152 nutně posunout do fáze sériové výroby. Mezitím, na konci druhé dekády 21. století, byl totiž v prostorách již zmíněného závodu UZGA zahájen, v přímé reakci na problémy s vývojem Jaku-152 kuli nedostupnosti motoru německé výroby, vývoj nového základového cvičného letounu v podobě typu UTS-800. VVS proto nakonec může dát přednost právě tomuto stroji. Letoun typu UTS-800 přitom již od počátku počítal s motorem typu VK-800SM (se kterým se počítá též jako s náhradou motorů typu M601 a H80 u lehkých dopravních letounů typu L-410 a LMS-901). Jeho osud je proto rovněž závislý na úspěšném završení vývoje této pohonné jednotky, který se ale protahuje proti plánům. Prvním zahraničním zájemcem o letoun typu Jaku-152 se stalo Bělorusko, které si předběžně objednalo pět těchto strojů. Ty přitom měly ve výcvikovém systému Běloruských vzdušných sil doplnit osm proudových letounů typu Jak-130 (Mitten), pořízených v letech 2015 až 2016. K jejich dodání zatím samozřejmě nedošlo (pokud vůbec dojde). Součástí vývojových plánů se stala též ozbrojená modifikace Jaku-152 se čtyřmi závěsníky s celkovou nosností 550 kg pod křídlem. Zmíněná verze tohoto stroje měla sloužit nejen k zbraňovému výcviku, ale též k přímé palebné podpoře pozemních jednotek. Zatímco na vnitřním páru zbraňových závěsníků měl být ozbrojený Jak-152 schopen přepravovat raketové bloky nebo PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (RS-AA-11A Archer), vnější pár zbraňových závěsníků tohoto modelu byl vyhrazen k přepravě pum o hmotnosti 50 až 100 kg. Pod křídlo ozbrojeného Jaku-152 mělo být ale možné umisťovat též kontejnery s průzkumným vybavením. Realizace se ozbrojená modifikace tohoto stroje zatím nedočkala (pokud se vůbec dočká). Kromě toho vývojové plány počítaly též s modifikací letounu typu Jak-152 pro základní výcvik pilotů dopravních letounů. U zmíněného modelu měl podle všeho žák a instruktor sedět vedle sebe, obdobně jako u čtyřmístného cvičného Jaku-18T (Max). Práce na modifikaci letounu typu Jak-152 pro základní výcvik civilních pilotů ale nepřekročily úvodní vývojovou fázi.

Popis:  Jednomotorový pístový letoun pro základní výcvik pilotů typu Jak-152 je řešen jako dvoumístný dolnoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami a zatahovatelným podvozkem příďového typu. Drak tohoto stroje má celokovovou konstrukci. Pouze koncové oblouky křídla a ocasních ploch, křidélka a kormidla jsou zhotovena z kompozitu. V přední části trupu letounu typu Jak-152, který je řešen jako celokovová poloskořepina s oválným průřezem, se nachází motorová sekce. Pohon tohoto stroje obstarává pístový dieselový dvanáctiválec typu RED A03 V12 s max. výkonem 500 hp. Zmíněný motor roztáčí třílistou vrtuli typu MTV-9-E-C/CL250-29 s průměrem 2,50 m a využívá ledvinovitý lapač vzduchu, který se nachází přímo pod vrtulovým kuželem. Vývod ohřátého vzduchu je umístěn pod trupem, na zádi motorové kapoty. Přímo za motorovou sekcí se nachází dvoumístná tandemově uspořádaná pilotní kabina se sedadlem žáka vpředu a sedadlem instruktora vzadu. Pilotní kabina letounu typu Jak-152 není přetlaková. Je však opatřena větráním a vytápěním. Oba piloti tohoto stroje sedí na lehkých vystřelovacích sedačkách typu SKS-94M2-152 značky Zvezda záchranného systému typu KSAP-152, které dokážou zabezpečit nouzové opuštění kabiny při rychlostech 60 až 400 km/h a ve výškách 7 až 4 000 m. Zmíněná vystřelovací sedačka byla původně vyvinuta pro akrobatický speciál typu Su-31 a není klasicky řešenou vystřelovací sedačkou. Jedná se spíše o výtažný systém, kdy nejprve záhlavník prorazí zasklení překrytu a následně vynese nad kokpit raketu, která pak z něho vytáhne na popruzích pilota. Po vyhoření zmíněné rakety je nejprve vypuštěn stabilizační a následně hlavní padák. Po katapultáži tedy značná část sedačky zůstává v kokpitu. Rozhraní člověk-letadlo je letounu typu Jak-152 identické jako u proudového letounu pro pokračovací pilotní výcvik typu Jak-130. Součástí přístrojového vybavení obou kokpitů tohoto stroje je dvojice MFD. Na pracovišti instruktora se navíc nachází instalace systému, který umožňuje provádět simulované poruchy různých palubních systémů. Ovládání letounu typu Jak-152 je vystavěno na principu HOTAS. Instalace ovladačů hlavních systémů se tedy u tohoto stroje nachází na kniplu a na páce pro ovládání motoru. Přímé jednodílné jednonosníkové dolnoplošně uspořádané křídlo letounu typu Jak-152 má lichoběžníkový půdorys, rozpětí 8,82 m, plochu 12,90 m², kladné vzepětí a asymetrický profil. Odtokovou hranu křídla tohoto stroje v celém rozpětí okupuje jedna rozměrná vztlaková klapka a dvojice křidélek. Do náběžné hrany křídla letounu typu Jak-152 je zase vetknuta dvojice PVD. Ocasní plochy tohoto stroje se sestávají z jedné svislé plochy (SOP) a jedné středoplošně uspořádané vodorovné plochy (VOP). SOP letounu typu Jak-152 se skládala z pevného kýlu s lichoběžníkovým tvarem, který tvoří zakončení trupu, a směrového kormidla se zaoblenou odtokovou hranou. Směrovka tohoto stroje je opatřena rozměrnou rohovou odlehčovací ploškou. Ta přesahuje vrchol kýlu až k náběžné hraně a v podstatě tvoří vrchol celé SOP. VOP letounu typu Jak-152 je uchycena k bokům kýlu, přímo před směrovým kormidlem, a má lichoběžníkový půdorys. Její odtokovou hranu okupuje v celém rozpětí dvojice výškových kormidel. Obě výšková kormidla tohoto stroje jsou opatřena rohovými odlehčovacími ploškami, které zasahují až náběžné hraně. Vzletové a přistávací zařízení letounu typu Jak-152 tvoří zatahovatelný tříbodový kolový podvozek příďového typu. Příďový podvozek tohoto stroje je osazen jednoduchým kolem a zatahuje se (po směru letu) do břicha přední části trupu, v oblasti za motorovou kapotou. Hlavní podvozky letounu typu Jak-152 jsou rovněž osazeny jednoduchými koly a zasouvají se (směrem k podélné ose trupu) do útrob křídla, v oblasti před vztlakovou klapkou. Zatímco šachta příďového podvozku není opatřena dvířky, u šachet hlavního podvozku se uzavírají pouze vnější části, které ukrývají podvozkové vzpěry. Naproti tomu vnitřní části šachet hlavního podvozku, do kterých se zasouvají (naplocho) kola, dvířky nemají.

Verze:

Jak-152 – základní modifikace letounu typu Jak-152 určená pro Ruské VVS. První prototyp tohoto modelu poprvé vzlétl dne 29. září 2016.

L-7 Baby Eagle (Jak-152K) – modifikace letounu typu Jak-152 vyráběná na základně licence závodem čínského konsorcia Hongdu Aircraft Industry Group (HAIG). Produkce tohoto modelu se nakonec omezila na jeden prototyp. Ten přitom brány závodu HAIG opustil v říjnu roku 2010 a do oblak se údajně poprvé vydal v roce 2014. viz. samostatný text

Vyrobeno:  tři letové prototypy, jeden neletový prototyp pro statické zkoušky a jeden neletový prototyp pro únavové zkoušky (další dva exempláře tohoto stroje byly rozestavěny a nedokončeny)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden dieselový motor typu RED A03 V12 německé výroby s max. výkonem 500 hp

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 550 kg, přepravovaná na dvou párech křídleních závěsníků – PLŘS krátkého dosahu, raketové bloky, střelecké kontejnery a pumy

Poslední úpravy provedeny dne: 20.3.2025