Jakovlev Jak-142 (Jak-42-100)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Jak-42D

Určení:  přeprava osob na krátkých a středně dlouhých linkách

Odlišnosti od letounu Jak-42D:

- instalace automatického řídícího systému typu SAU-42-01 (na místo typu SAU-42) splňujícího požadavky ICAO Cat II k automatickému přistání za ztížených meteorologických podmínek

- instalace avionického vybavení americké značky Allied-Signal – jeho součástí se stal letový systém typu KNS-600, ADS typu KAD-480, EFIS typu EFIS-10, AHRS typu KAH-460, povětrnostní radiolokátor typu RDR-4A, krátkovlnná radiostanice typu KHF-950, VKV radiostanice typu RTA-44A, radiovýškoměr typu ALA-52A, ILS typu RIA-35A, VOR typu RVA-36A, DME typu DMA-37, ADF typu DFA-75A, odpovídač typu TRA-67A a TCAS II typu TPA-81A

- modifikovaný interiér kabiny cestujících (jeho součástí se stala nová sedadla s měnitelným sklonem opěradla a vestavěným stolkem, uzavíratelné stropní police na příruční zavazadla a nouzový kyslíkový systém pro cestující)

Historie:  Na počátku 90. let se konstrukční tým Jakovlevovi OKB pustil do prací na modifikaci středně těžkého třímotorového proudového dopravního letounu typu Jak-42D s instalací pilotážně-navigačního vybavení americké značky Allied-Signal. Zmíněná modifikace dopravního Jaku-42D byla zpočátku známa jako Jak-42-100 a měla létat na mezinárodních linkách. Později se ale pro tento model začalo používat označení Jak-142. Dle původních plánů měl být letoun typu Jak-142 (Jak-42-100) certifikován v prvním čtvrtletí roku 1994. Součástí výrobního programu závodu SAZ ze Saratova se měl stát ještě ten samý rok. Protože mezitím Rusko zachvátila těžká ekonomická krize, vývoj Jaku-42-100 nakonec nepřekročil prototypové stádium. Jediný prototyp tohoto modelu vznikl konverzí Jaku-42D s výrobním číslem 4520421502016 a registrací RA-42424 a svůj veřejný debut si odbyl na moskevské airshow MAKS 95, která se konala v srpnu roku 1995. Poté byl jediný prototyp Jaku-142 opatřen VIP interiérem a následně prodán těžařské společnosti LUKOil. LUKOil přitom tento stroj v roce 1996 krátce pronajímal Kazašské vládě, která jej využívala, jako UN-42424, v roli prezidentského speciálu.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Jaku-42D)

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    dva piloti

Pohon:       tři dvouproudové motory typu Lotarev D-36 s max. tahem po 6 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RDR-4A, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   120 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 25.3.2015