Jakovlev Jak-130M Ustupka 

Typ:  pokročilá modifikace letounu pro základní a pokračovací výcvik pilotů a lehkého útočného letounu typu Jak-130 (Mitten)

Určení:  výuka obsluhy proudových bojových letounů, bojových manévrů, letu ve formacích, navigace a letu v noci podle přístrojů, včetně zbraňového výcviku (palubní systémy tohoto stroje jsou schopny simulovat letové vlastnosti jakéhokoliv letounu, různé bojové situace a poruchy přístrojů), ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek a ničení pomalu létajících vzdušných cílů

Odlišnosti od letounu Jak-130 (Mitten):

- instalace palubního radiolokátoru typu BRLS-130R v prodloužené špici trupu. Model Jak-130 (Mitten) instalaci radiolokátoru postrádá.

- rozšířené podvěsné vybavení o kontejner s elektro-optickým zaměřovacím systémem typu SOLT-130K a kontejnery obranného komplexu typu President-S130

- instalace modernizovaného střeleckého-navigačního komplexu

- instalace nového komunikačního sytému typu KSS-130

- modifikované přístrojové vybavení kabiny posádky. Součástí vybavení kabiny posádky tohoto modelu se staly ovládací prvky nového vybavení.

- rozšířená škála podvěsné výzbroje

Historie:  Letoun typu Jak-130M vzešel ze zkušebně-konstrukčních prací (OKR) s šifrou Ustupka. Zmíněný stroj není ničím jiným, než modifikací letounu pro základní a pokračovací výcvik pilotů a lehkého útočného letounu typu Jak-130 (Mitten) se zlepšenými schopnostmi boje s pozemními a vzdušnými cíli. U letounu typu Jak-130M byla výrazně rozšířena škála podvěsné výzbroje, aby mohl kromě výcviku pilotů zastávat též poslání taktického útočného a stíhacího stroje. Tento podzvukový stroj lze tedy považovat za méně pokročilý protějšek nadzvukového letounu typu FA-50 Golden Eagle jihokorejské značky KAI. Razantní rozšíření škály podvěsné výzbroje má přitom u tohoto modelu umožnit vestavba radiolokátoru typu BRLS-130R z dílny NIIP V.V. Tichonmirova do prodloužené špice trupu a začlenění kontejneru s elektro-optickým zaměřovacím systémem typu SOLT-130K do podvěsného vybavení. Zatímco radiolokátor typu BARS-130, se kterým se pro letoun typu Jak-130 (Mitten) počítalo nějakých 15 let předtím, vycházel z radiolokátoru typu Osa letounu typu MiG-29UBT (Fulcrum G), radiolokátor typu BRLS-130R je zcela novým zařízením s pevnou anténou a elektronickým vychylováním paprsku. Zmíněný radiolokátor má velmi kompaktní konstrukci a hmotnost menší než 80 kg. Některé moduly přitom sdílí s radiolokátorem typu Bars, který našel uplatnění na letounech řady Su-30MKI/SM (Flanker H). Díky vodnímu chlazení má být radiolokátor typu BRLS-130R možné bezproblémově provozovat i v horkých tropických oblastech. Kontejner typu SOLT-130K primárně slouží k navádění munice s polaktivním laserovým navedení. Za jeho pomoci lze přitom navádět i munici odpálenou jinými útočnými prostředky na bojišti. Protože zmíněný kontejner obsahuje též IČ senzor, za pomoci tohoto zařízení je možné též monitorovat zájmovou oblast. Kontejner typu SOLT-130K je poměrně robustní zařízení, které se umisťuje na jeden ze zbraňových závěsníků. Mezi jeho hlavní nedostatky lze kromě velkých rozměrů a ne zrovna ideální aerodynamice řadit též pevnou instalace senzorů. Ty proto snímají pouze úzký výsek přední polosféry, což omezuje manévrování nosiče v průběhu naváděcího procesu. Vyšší pravděpodobnost přežití na bojišti má zase Jaku-130M zajistit použití podvěsných kontejnerů obranného komplexu typu President-S130. Zatímco letoun typu Jak-130 (Mitten) je možné opatřit pouze jedním konformním podtrupovým kanonovým kontejnerem, na modernizovaný Jak-130M bude možné navěsit hned pět kanónových kontejnerů, jeden pod trup a čtyři pod křídlo. Alternativně bude tento stroj moci přepravovat, díky sdruženým závěsníkům, až 16 pum o hmotnosti 100 kg. Součástí zbraňového arsenálu modernizovaného Jaku-130M se navíc stanou naváděné střely a pumy s poloaktivním laserovým a satelitním navedením. Vzhledem k absolutnímu nezájmu ze strany VVS je vývoj letounu typu Jak-130M financován zčásti výrobcem a z části z podpůrných programů Ministerstva obchodu a průmyslu (Minpromtorg). Svůj veřejný debut si letoun typu Jak-130M odbyl na výstavě Armija 2024, která se konala v srpnu roku 2024 v Kubince. Na zmíněné výstavě bylo přitom oznámeno, že již byly završeny práce na všech technických dokumentacích, které jsou nezbytné k stavbě prototypů. Současně bylo sděleno, že stavba prototypů letounu typu Jak-130M již probíhá. Pro potřeby zkušebního programu by přitom měly být postaveny, závodem Irkut z Irkutska, tři prototypy tohoto stroje. Plánované termíny jejich dokončení ale nebyly zveřejněny. Na testování jednotlivých technických řešení Jaku-130M by se ale měl podílet též předváděcí prototyp (bílá 001), který byl vystaven na statické stojánce výstavy Armija 2024. Výrobce má přitom s tímto modelem v úmyslu na světovém trhu oslovit méně movité zákazníky, kteří si nemohou dovolit pořídit plnohodnotný víceúčelový bojový letoun. Dle představitelů výrobního závodu Irkut a korporace OAK (Obedinennaja Aviastroitelnaja Korporacija), která je známá též jako UAC (United Aircraft Corporation) a která sdružuje většinu ruského leteckého průmyslu, v současnosti může na světovém trhu najít svého provozovatele 40 Jaků-130M, přičemž nelze vyloučit ani zájem o upgrade na tento standard až 60-ti cvičných Jaků-130 (Mitten), které již byly dodány zahraničním zákazníkům. Tak malý počet strojů ale zřejmě nepokryje ani všechny náklady spojené s vývojem. Hlavním důvodem nezájmu o letoun typu Jak-130M je přitom skutečnost, že jsou lehké bojové letouny na moderním bojišti velmi zranitelné. Přitom se jejich cena často blíží ceně plnohodnotného bojového stroje. Zmíněné stroje přitom nejsou ideální ani k boji s vrtulníky a bezpilotními prostředky, jak se ukázalo v konfliktu na Ukrajině, který započal dne 24. února 2022. Úspěch Jaku-130M na mezinárodním trhu navíc nemálo snižuje skutečnost, že se s vysokou pravděpodobností nestane součástí výzbroje domácích ozbrojených sil. Taková technika se totiž netěší velké důvěře ze strany zahraničních zákazníků.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden předváděcí prototyp, rozestavěny další tři prototypy

Uživatelé:  žádní

Posádka:   pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Progress Al-222-25 s max. tahem po 2 500 kp

Radar:        víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) typu BRLS-130R, instalovaný ve špici trupu. Zmíněný radiolokátor dokáže vyhledávat, sledovat a zaměřovat vzdušné i pozemní cíle. Vzdušný cíl s efektivní radiolokační odrazivou plochou (RCS) 0,1 m² (např. sebevražedný UAV) je přitom tento typ radaru schopen odhalit na vzdálenost 35 až 40 km, resp. 20 až 27 km, pokud se nachází na pozadí země. Detekční dosah radaru typu BRLS-130R pro vzdušný cíl s RCS 5 m² činí 80 km. Pozemní cíl o velikosti tanku či bojového vozidla pěchoty toto zařízení dokáže detekovat ze vzdálenosti až 35 km.

Vybavení:   - zaměřovací: kontejner s elektro-optickým zaměřovacím systémem typu SOLT-130K. Zmíněné zařízení obsahuje laserový značkovač a IČ senzor a umisťuje se na jeden ze zbraňových závěsníků.

                   - obranné: obranný komplex typu President-S130. Jednotlivé komponenty tohoto komplexu jsou umístěny uvnitř dvou podvěsných kontejnerů. Součástí komplexu typu President-S130 je radiolokační, protiraketový UV a laserový výstražný systém a výmetnice klamných IČ/RL cílů typu UV-26. Každý kontejner přitom obsahuje 64 klamných cílů.

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 500 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém závěsníku (ten je vyhrazen pro střelecký kontejner typu SNPU-130), šesti podkřídlových pylonech a dvou koncových křídelních závěsnících (ty jsou vyhrazeny pro krátkodosahové PLŘS) – střelecký kontejner typu SNPU-130 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 110 nábojů) (max. 1 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-74M (RS-AA-11B Archer), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77-1 (RS-AA-12B Adder B), protizemní řízené střely typu Ch-38MA a LMUR, raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) a řízené a neřízené pumy