Typ:  speciální pátrací-záchranná modifikace lehkého víceúčelového letounu typu Jak-12M (Creek)

Určení:  vyhledávání havarovaných letounů a doprava záchranného vybavení do oblasti nehod

Odlišnosti od letounu Jak-12M (Creek):

- instalace radiokompasu typu ARK-UKV Pritok (za jeho pomoci lze určit směr zdroje signálu nouzové radiostanice typu Kamelja), který využívá otočnou anténu typu UA-1 (její instalace je umístěna pod nevelkým kopulovitým krytem, který se nachází v ose břicha zadní části trupu, přímo za postranními nákladovými vraty)

- instalace zaměřovače typu AV-52 po pravoboku kabiny

- modifikované zasklení postranních dveří kabiny – do okének včleněných do dveří kabiny tohoto modelu jsou vetknuty vypouklé pozorovací průzory

- instalace závěsníku typu GŠ-756, na kterém lze přepravovat padákem opatřené kontejnery se záchranným vybavením do celkové hmotnosti 89 kg (potraviny, léky, nouzové radiostanice, zbraně s municí aj.), ve „výklenku“ vetknutého do břicha střední části trupu, na úrovni kabiny

Historie:  Jednomotorový čtyřmístný víceúčelový letoun typu Jak-12M (Creek) vznikl hned v několika specializovaných verzích. Jednou z nich se stal model Jak-12MS, který sloužil pro pátrací a záchrannou činnost. Pátrací-záchranný speciál typu Jak-12MS vzešel ze zadání VVS a jeho jediný prototyp vznikl v prostorách závodu č.272 z Leningradu konverzí sériového Jaku-12M (Creek). Konkrétně přitom šlo o letoun s výrobním číslem 23526. Součástí palubního vybavení letounu typu Jak-12MS se stalo zařízení, které umožňovalo vést pátrání po postižených majících při sobě nouzovou radiostanici typu Kamelja. Kromě toho byl tento model schopen dopravovat záchranné vybavení do místa nehody. K tomu přitom soužily speciální padákem opatřené výsadkové kontejnery, které se umisťovaly na podtrupový závěsník. Závodními zkouškami jediný prototyp Jaku-12MS prošel mezi 30. prosincem 1957 a 20. březnem 1958. V rámci závodních zkoušek, které se konaly na Komendantském letišti nacházejícím se v Leningradu, byla prověřována pouze činnost speciálního palubního vybavení. Tomu, mezi 22. květnem a 21. červnem roku 1958, následovaly zkoušky u GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva). Přestože se speciál typu Jak-12MS neobešel bez některých nedostatků, státními zkouškami prošel. Hlavním terčem kritiky se přitom stala skutečnost, že nebyl schopen zajišťovat, na rozdíl od pátracích-záchranných verzí letounu typu An-2 (Colt) a vrtulníku typu Mi-4 (Hound), přepravu záchranného výsadku. I přesto závěrečná zpráva ze státních zkoušek obsahovala doporučující stanovisko k přijetí do výzbroje VVS. Zda byl pátrací-záchranný speciál typu Jak-12MS skutečně zaveden do řadové služby, není bohužel známo. S největší pravděpodobností však vývoj tohoto modelu nepřekročil prototypové stádium.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-12M)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden pístový motor typu Ivčenko Al-14R max. výkonem 260 hp

Kapacita:    záchranné vybavení do celkové hmotnosti 89 kg, přepravované uvnitř padákem opatřeného podvěsného kontejneru, který se umisťuje na podtrupový závěsník. Alternativně lze pod trup tohoto modelu zavěsit padákem opatřený výsadkový pytel typu PDMM-47 nebo padákem opatřenou výsadkovou nádrž na kapaliny typu PDTŽ-120.

Poslední úpravy provedeny dne: 18.7.2015