Typ:  pokročilá modifikace pokračovacího cvičného letounu typu Jak-11U

Určení:  výcvik pilotáže za ztížených meteorologických podmínek

Odlišnosti od letounu Jak-11U:

- instalace gyromegnetického kompasu typu DGMK-3 na místo dálkového kompasu typu PDK-45

- instalace radiovýškoměru pro malé výšky typu PB-2 (ten využívá dvojici tandemově uspořádaných antén s tvarem obráceného písmene „T“ nacházející se na břichu zadní části trupu)

- instalace přijímače pozemního návěstidla typu MRP-48 (ten využívá anténu umístěnou uvnitř trupu)

Historie:  Projekt cvičného letounu typu Jak-11U, který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Jak-11 (Moose) s podvozkem příďového typu (na místo podvozku ostruhového) a modifikovanými palubními systémy, OKB A.S. Jakovleva zpracovala hned ve dvou verzích. Zatímco jedna z nich sloužila k základnímu výcviku pilotů, ta druhá byla uzpůsobena k nácviku pilotáže za ztížené viditelnosti podle přístrojů. Druhý uvedený model vešel ve známost pod označením Jak-11T a od typu Jak-11U, který sloužil k základnímu pilotnímu výcviku, se odlišoval zejména zástavbou systému pro přístrojové přiblížení na přistání (ILS) typu OSP-48. Ten se sestával z radiokompasu typu ARK-5, radiovýškoměru pro malé výšky typu RV-2, přijímače pozemního návěstidla typu MRP-48 a gyromagnetického kompasu typu DGMK-3 a byl standardní součástí palubního vybavení stíhacích letounů řady MiG-15 (Fagot), které tehdy tvořily páteř stíhacích letek VVS a PVO. Základem jediného prototypu letounu typu Jak-11T se stal sériový Jak-11 (Moose). Konkrétně přitom šlo o stroj s výrobním číslem 17-216, který byl postaven v prosinci roku 1950 závodem č.272 z Leningradu. Od jediného prototypu letounu typu Jak-11U, který rovněž vznik konverzí sériového Jaku-11 (Moose) postaveného v prosinci roku 1950 leningradským závodem č.272, se jediný prototyp letounu typu Jak-11T odlišoval pouze instalací jednotlivých komponent ILS systému typu OSP-48 a vrtule typu VIŠ-111-V20 (na místo vrtule typu VIŠ-111-D15). Díky tomu byl v porovnání s tímto strojem o nějakých 26 kg těžší. Závodní zkoušky jediného prototypu letounu typu Jak-11T probíhaly paralelně se závodními zkouškami jediného prototypu letounu typu Jak-11U. Závěrečná zpráva ze závodních zkoušek tohoto stroje byla podepsána dne 14. prosince 1951. Protože všechny komponenty ILS systému typu OSP-48 pracovaly, jak měly, ještě v polovině toho samého měsíce byl jediný prototyp letounu typu Jak-11T, spolu s jediným prototypem paralelně vyvíjeného letounu typu Jak-11U, předán GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva) ke státním zkouškám. Ještě předtím ale obdržel, stejně jako jediný prototyp modelu Jak-11U, instalaci fotokulometu na hřbetu čelního štítku překrytu pilotní kabiny. Státními zkouškami jediný prototyp Jaku-11T prošel mezi 30. lednem a 29. únorem roku 1952. Protože byl tento stroj schopen činnosti i za ztížených meteorologických podmínek, tedy vyjma podmínek námrazy, a navíc bylo za jeho pomoci možné nacvičovat přístrojové přiblížení na přistání, příslušná závěrečná zpráva obsahovala doporučující stanovisko pro sériovou výrobu. Podmínkou toho se samozřejmě stalo odstranění všech zjištěných nedostatků. Protože VVS nakonec o letoun typu Jak-11T zcela ztratilo zájem, sériové výroby se tento stroj, stejně jako paralelně vyvíjený model Jak-11U, nedočkal.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-11)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov AŠ-21 s max. výkonem 700 hp

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3N (jeho instalace se nachází uvnitř předního kokpitu)

                    - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-IM (jeho instalace se nachází přímo za zadním kokpitem)

Výzbroj:     jeden 12,7 mm kulomet typu UBT se zásobou 100 nábojů, vestavěný do přídě trupu, a dvě cvičné pumy o hmotnosti 25 až 100 kg, přepravované pod křídlem

Poslední úpravy provedeny dne: 31.8.2015