Typ:  sportovní akrobatický letoun; vývojový derivát letounu typu Jak-55M

Určení:  předvádění letecké akrobacie na airshow a létání pro zábavu

Historie:  Když akrobatický pilot Jeff Boerboon zahlédl na odstavné plošně stát vedle sebe dva jednomotorové jednomístné akrobatické speciály typu Jak-55M ruské výroby, v hlavě mu zableskla myšlenka spojení těchto dvou letounů do jednoho stroje ve stylu americké stíhače ze 40. let typu F-82 Twin Mustang. S tímto nápadem se následně svěřil svému příteli Chadu Barteemu, který byl vlastníkem letounu tohoto typu. Chadu Barteemu se tato idea zalíbila. Krátce nato Jeff Boerboon přišel ještě s nápadem umístit pod křídlo mezi trupy přídavný proudový motor. Pro zmíněný hybrid, který vešel ve známost jako Jak-110 (Jak-110 jako Jak-55 + Jak-55), bylo ale nezbytné nově navrhnout střední partii křídla propojující navzájem oba dva trupy. Naproti tomu vnější části křídla tohoto stroje tvořily poloviny křídel Jaku-55M. Návrh střední části křídla pro jediný exemplář Jaku-110 přitom zpracoval Eddi Saurenman na svém PC za pomoci programu CAD. Jednalo se o velmi náročný úkol, neboť střední část křídla tohoto stroje musela být schopna držet po kupě oba dva trupy i při vysokém přetížení při letecké akrobacii. A nejen to. Střední část křídla Jaku-110 nesla dodatečný proudový motor a ukrývala palivové nádrže pro všechny tři motory (čtyři s celkovým objemem 182 l pro pístové motory a dvě s celkovým objemem 246 l pro proudový motor), nádrže oleje pro vyvozování kouřového efektu pístovými motory při vystoupení a kabelové vedení. Poněkud tvrdým oříškem bylo též vyřešení problému, jak do jediného (levého) kokpitu umístit řízení celého letounu, když se jedna polovina ovládacích ploch nacházela na druhém (pravém) trupu, a ovládání tří motorů. Jediný exemplář Jaku-110 vznikl v Dell Collerově dílně, která se nachází v Caldwellu, ve státě Idaho. Jeho základem se staly letouny Jak-55M (N41126) a Jak-55M (N955SF), které sem dorazily v říjnu roku 2016. Majitel zmíněné dílny je přitom pilot bizjetu a zároveň bývalý velitel posádky transportního letounu typu C-130 Hercules. Jeho dílna se zabývá opravami, restaurováním a přestavbami letadel. Nejprve byla postavena, podle CAD modelu, 1:1 maketa střední části křídla, aby se zjistilo, zda pasuje k oběma trupům. Přitom bylo zjištěno, že je do původního CAD modelu nutné vnést jen drobné změny. Teprve až poté byla vyrobena reálná střední část křídla. Ta byla v Dell Collerově dílně sestavena z dílů, které byly zhotoveny Saurenmanem ve strojní dílně ze Salt Lake City. Spojení dvou trupů Jaků-55M k sobě si vyžádalo nejen vyrobit novou střední část křídla, ale též k sobě spojit konci pravou VOP levého trupu a levou VOP pravého trupu. Konstrukci obou zmíněných polovin SOP bylo navíc nezbytné náležitě zesílit. Kromě toho byla výšková kormidla s plátěným potahem nahrazena celokovovými výškovými kormidly. V případě přídavného proudového motoru volba padla na motor typu CJ610. Tato pohonná jednotka bizjetu Learjet 35 je totiž dostatečně malá k tomu, aby ji bylo možné umístit pod střední část křídla tohoto stroje. Tryska zmíněného motoru byla opatřena dlouhou výtokovou trubicí, která odváděla horké výtokové plyny až za odtokovou hranu VOP. Zadní část zmíněné výtokové trubice byla tedy uchycena k spojeným koncům vnitřních VOP. K letovým zkouškám se jediný exemplář Jaku-110 podařilo připravit za pouhých 14 měsíců od započetí stavby. Přestože byl Chad Bartee zkušený pilot, zálet zmíněného stroje svěřil Lenu Foxovi, absolventu U.S. Navy Pax River pilot School, neboť již měl za sebou zálety celé řady nových konstrukcí. Len Fox po záletu jediného exempláře Jak-110 vznesl jedinou stížnost, a to na nadměrnou účinnost výškovek. Zmíněný problém byl ale velmi brzy odstraněn, a to instalací zkrácených vnějších výškovek. Instalace proudového motoru typu CJ610 sice vedla ke vzrůstu prázdné hmotnosti o nějakých 25 %, jeho aktivace nicméně sebou přináší nárůst tahu na více než dvojnásobek. Celkový tah pohonného systému jediného exempláře Jaku-110 je přitom vyšší než hmotnost tohoto stroje, což je u civilních strojů velmi ojedinělé. Díky tomu má vynikající vzletové charakteristiky a stoupavost. A nejen to. Letoun typu Jak-110 je schopen akcelerovat i ve vertikále, což je doména stíhacích letounů. Ve vertikále přitom dosahuje rychlosti až 51 m/s. Široké veřejnosti se jediný exemplář Jaku-110 poprvé představil v červnu roku 2018 na airshow v Mountain Home Air Force Base v Idahu.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden exemplář (jeho základem se staly dva sériové Jaky-55)

Uživatelé:  USA (Jeff Boerboon)

Posádka:    jeden pilot a jeden pasažér

Pohon:       dva pístové motory typu Vedenějev M-14P ruské výroby s max. výkonem po 360 hp a jeden proudový motor typu General Electric CJ610 americké výroby s max. tahem 1 340 kp