Typ:  dálková doprovodná stíhací modifikace víceúčelového letounu typu Samoljot 22

Určení:  obrana bombardovacích letounů před stíhači protivníka

Odlišnosti od letounu Samoljot 22:

- absence zadní kabiny se sedadlem navigátora. V této souvislosti překryt zadní kabiny nahradil protáhlý aerodynamický kryt. Zmíněný kryt se přitom táhnul až k ocasní části trupu.

- instalace 1 050 hp motorů typu M-105 na místo 960 hp motorů typu M-103

- rozšířená zásoba paliva

- instalace dvou 20 mm kanónů typu ŠVAK se zásobou 300 nábojů na hlaveň na břichu střední části trupu

- instalace jednoho 7,62 mm kulometu typu ŠKAS se zásobou 1 500 nábojů uvnitř špice trupu

- instalace dvou 7,62 mm kulometů typu ŠKAS se zásobou 1 500 nábojů na hlaveň uvnitř křídelních motorových gondol. Zmíněné kulomety jsou umístěny mezi motorovými válci a střílí dutými hřídeli vrtulí. 

Historie:  V roce 1937 se konstrukční tým OKB A.S. Jakovleva z vlastní iniciativy pustil do prací na dvoumístném dvoumotorovém víceúčelovém jednoplošníku typu Samoljot 22. Zmíněný stroj byl poháněn 960 hp kapalinou chlazenými motory typu M-103 z dílny V.J. Klimova a byl vyprojektován hned ve třech verzích, a to bombardovací, průzkumné a stíhací. Neozbrojený a nevybavený prototyp Samoljotu 22 byl dokončen v závěru roku 1938 a v průběhu závodních zkoušek dosáhl rychlosti 572 km/h. Protože se tímto výkonem zařadil mezi nejrychlejší letouny světa té doby, Jakovlevovi zajistil nemalou přízeň ze strany samotného J.V. Stalina. Stíhací modifikace Samoljotu 22 vešla ve známost pod označením I-29 či BB-22IS a měla sloužit k doprovodu bombardovacích letounů. Dle původních plánů měl tento model být vyzbrojen jedním 20 mm kanónem typu ŠVAK, který měl být vestavěn do špice trupu, a jedním pohyblivým 7,62 mm kulometem typu ŠKAS. Ten měl sloužit k obraně zadní polosféry před vzdušným napadením a měl být obsluhován druhým členem posádky. V pozdější projektové podobě byl stíhací letoun typu I-29 pojat jako jednomístný a počítal se dvěma 20 mm kanóny typu ŠVAK, instalovanými na břichu trupu, a třemi 7,62 mm kulomety typu ŠKAS, instalovanými po jednom ve špici trupu a v křídelních motorových gondolách. Křídelní kulomety měly přitom být umístěny mezi motorovými válci a měly střílet dutými hřídelemi vrtulí. Dálkový doprovodný stíhač typu I-29 se stal součástí vývojových plánů na rok 1939. Ve stíhací verzi měl být přitom dokončen jeden ze tří zkušebních exemplářů Samoljotu 22. Vzhledem k vytíženosti Jakovlevovi OKB pracemi na projektu jednomístného frontového stíhacího letounu typu I-26 (Jak-1), který měl vyšší prioritu, byla ale realizace projektu letounu typu I-29 odložena. Práce na projektu tohoto stroje byly opět obnoveny výnosem ze dne 25. září 1940. Dle zmíněného výnosu měly stíhací letoun typu I-29 pohánět 1 050 hp motory typu M-105. V předchozí projektové podobě tento stroj počítal s 960 hp motory typu M-103. Kromě toho stíhací letoun typu I-29 nyní počítal s dvojicí silnějších 23 mm kanónů typu PTB-23 z dílny J.R. Taubina a M.N. Baburina. Stavba prototypu tohoto stroje byla přitom naplánována na rok 1941. První prototyp stíhacího letounu I-29 vznikl zřejmě konverzí jednoho ze zkušebních exemplářů Samoljotu 22. Jeho pohon proto obstarávaly slabší 960 hp motory typu M-103. Z dochovaných fotografií je ale patrné též to, že byl opatřen pouze maketami kanónů. Do oblak se zmíněný letoun poprvé vydal v závěru prosince roku 1940. Podle všeho se ale jednalo jen o technologický demonstrátor než skutečný prototyp stíhače typu I-29. Stavba skutečného prototypu letounu typu I-29 poháněného motory typu M-105 byla iniciována výnosem ze dne 5. listopadu 1940. Dle výnosu ze dne 2. října toho samého roku měl zmíněný stroj být schopen urazit vzdálenost 2 000 km rychlostí odpovídající 0,8-násobku rychlosti maximální. Z tohoto důvodu bylo nezbytné u tohoto stroje rozšířit zásobu paliva. Toho bylo přitom docíleno zrušením trupové pumovnice, která se nacházela za pilotní kabinou. Na jaře roku 1941 došlo k další změně v zadání. Tentokrát bylo rozhodnuto opustit od použití 23 mm kanónů typu PBT-23 ve prospěch osvědčených 20 mm kanónů typu ŠVAK. Výzbroj prototypu letounu typu I-29 se tedy nakonec sestávala ze dvou 20 mm kanónů typu ŠVAK a tří 7,62 mm kulometů typu ŠKAS Do oblak se prototyp letounu typu I-29 podle všeho poprvé vydal v září roku 1941. Zmíněný stroj dosahoval rychlosti 570 km/h ve výšce 5 000 m, resp. 470 km/h v přízemní výšce. Přistávací rychlost prototypu letounu typu I-29 činila 140 km/h. Jeho dostup byl stanoven na 10 000 m. Na výšku 5 000 m tento stroj dokázal vystoupat za 7,5 min. Při letu rychlostí odpovídající 0,8-násobku rychlosti maximální byl schopen urazit vzdálenost 1 850 km. To bylo o 150 km méně než požadovalo technické zadání. Mezitím, dne 22. června 1941, ale do SSSR nečekaně vtrhla německá vojska. Tím započala tzv. Velká vlastenecká válka. Protože Rudá armáda nebyla na tento zcela nečekaný útok připravena, postup německých vojsk do nitra SSSR byl velmi rychlý. Z tohoto důvodu se fronta na podzim roku 1941 nebezpečně přiblížila k Moskvě. To si vyžádalo tamní průmysl neprodleně evakuovat více na východ. Dne 9. října toho samého roku byla proto OKB A.S. Jakovleva přesunuta do Novosibirsku. To se samozřejmě negativně promítlo do celého programu I-29. Práce na tomto typu sice pokračovaly nadále. Již v roce 1942 byl ale vývoj letounu typu I-29 v souvislosti se zahájením produkce dvoumotorového stíhacího letounu typu Pe-3bis (Buck), který nebyl ničím jiným, než modifikací bombardovacího letounu typu Pe-2 (Buck), zastaven. Před se svým německým protějškem v podobě letounu typu Messerschmitt Bf110C-3 měl přitom letoun typu I-29 navrch nejen rychlostními a výškovými charakteristikami, ale i palebnou silou (3,43 kg/s vs 2,86 kg/s). Na druhou stranu měl vyšší přistávací rychlost, a proto potřeboval delší VPD. Vysoká výkonnost a palebná síla přitom letounu typu I-29 dávala poměrně vysokou šanci na vítězství nejen při střetu s dvoumotorovým stíhačem typu Bf110C-3, ale i při střetu s jednomotorovým stíhačem typu Bf109F.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva pístové motory Klimov M-105 s max. výkonem po 1 050 hp    

Výzbroj:     dva 20 mm kanóny typu ŠVAK ráže se zásobou 300 nábojů na hlaveň, instalované na břichu trupu, a tři 7,62 mm kulomety typu ŠKAS se zásobou 1 500 nábojů na hlaveň, instalované po jednom ve špici trupu a uvnitř křídelních motorových gondol

poslední úpravy provedeny dne: 23.3.2020