Tupolev Tu-16P Pilon

Typ:  pokročilá modifikace letounu pro vedení radioelektronického boje (REB) typu Tu-16P (Badger J)

Určení:  krytí útoků bojových skupin strategických bombardovacích a raketonosných letounů řady Tu-16 (Badger) rušením pozemních radiolokačních stanic systémů protivzdušné obrany (PVO), palubních radiolokátorů stíhacích letounů a naváděcích hlavic protiletadlových řízených střel

Odlišnosti od letounu Tu-16P (Badger J):

- instalace REB stanice typu SPS-55N systému Buket uvnitř trupové pumovnice na místo REB stanice typu SPS-44N systému Buket

- instalace jednoho páru modifikovaných zbraňových pylonů typu BD-352 z raketonosného letounu typu Tu-16KSR (Badger G) po křídlem. Ke každému ze zmíněných pylonů je uchyceno zařízení typu P8700-0 s šesti odpalovacími lištami neřízených raket typu RPZ-59 uspořádanými po třech do dvou řad.

Historie:  Na konci 50. let se rozeběhly, v rámci programu Avtostrada-1, vývojové práce na neřízené modifikaci protiletadlové řízené střely typu RS-1U (AA-1A Alkali) určené pro boj s radiolokačními stanicemi protivníka. Zmíněná modifikace střely typu RS-1U (AA-1A Alkali) vešla ve známost jako RPZ-59 a nebyla opařena bojovou hlavicí, ale výmetnicí klamných cílů. Neřízená raketa typu RPZ-59 tedy nebyla určena k ničení radiolokačních stanic, ale pouze k jejich rušení. Za jejich pomoci měl nosič, kterým se stal středně těžký dvoumotorový proudový strategický bombardovací letoun typu Tu-16 (Badger A), před sebou vytvářet oblak klamných RL cílů matoucí radiolokátory PVO protivníka. Dle původních plánů měla být raketa typu RPZ-59 odpalována ze dvou šestinásobných raketnic typu DPU-RPZ, které měly být instalovány uvnitř trupové pumovnice. Zkoušky zmíněných raketnic byly realizovány na letounu Tu-16 (rudá 47), který vešel ve známost jako Tu-16P Avtostrada-1, a byly zahájeny dnem 2. dubna 1962. Protože zkoušky tohoto stroje provázely nepřekonatelné problémy s odpalovacím zařízením a letovou stabilitou raket, dne 1. července 1963 byl vývoj systému Avtostrada-1 zastaven. Krátce nato, v roce 1964, se nicméně rozeběhly vývojové práce na obdobném systému, který vešel ve známost jako Pilon. Zmíněný systém využíval opět dvojici šestinásobných odpalovacích zařízení. Jejich instalace se však nenacházela v útrobách trupové pumovnice, ale pod upravenými křídelními zbraňovými závěsníky typu BD-352, které byly převzaty od raketonosného letounu typu Tu-16KSR (Badger G). Součástí systému typu Pilon se ale staly též modifikované rakety typu RPZ-59. Kromě toho, že toto řešení bylo jednodušší, uvolnilo též prostor trupové pumovnice pro instalaci REB stanice typu SPS-55N Buket. Instalace závěsníků typu BD-352 s odpalovacími lištami raket typu RPZ-59 přitom sebou přinesla vzrůst vzletové hmotnosti na 41 000 kg. Vlastní náklad 12-ti raket pak vážil 1 000 kg. Prototyp speciálu typu Tu-16P Pilon vznikl, v prostorách leteckého opravárenského závodu (ARZ) VMF č.20 z Puškina, konverzí letounu Tu-16P (rudá 12 / v.č. 6400903). K tomu přitom zmíněný podnik využil dokumenty zpracované OKB-134 I.I. Toropova a OKB A.N. Tupoleva. V průběhu první etapy zkoušek, která se rozeběhla dne 9. září 1968 a byla završena dnem 3. května 1969, zmíněný letoun vykonal 19 letů s celkovou délkou trvání 39 h a 49 min. Při deseti z nich bylo odpáleno 25 raket typu RPZ-59. Za jejich pomoci byly přitom rušeny radiolokátory protiletadlového dělostřelectva typu SON-15 a SON-30. Při dalších dvou letech bylo odhozeno šest raket ve zkušební verzi bez výmetnice. V průběhu dalších čtyř letů byl za pomoci raket typu RPZ-59 rušen radiolokátor přepadového stíhacího letounu typu MiG-25P (Foxbat A) v podobě typu RP-25 Smerš-A (Fox Fire). Naproti tomu efektivitu REB stanice typu SPS-55N nebylo při zmíněných letech možno prověřit. Zmíněná stanice byla totiž určena k rušení radiolokačních stanic s odlišnou pracovní vlnovou délku, než měly všechny výše uvedené radiolokační stanice. Protože měly rakety typu RPZ-59 přijatelnou spolehlivost, kladným hodnocením byla završena nejen první, ale i druhá etapa zkušebního programu systému typu Pilon. Následně, po roce 1972, byl proto systémem typu Pilon opatřen nevelký počet operačních Tu-16P (Badger J). Obsluha takto modifikovaných Tu-16P (Badger J) měla svá specifika. Před odpalem raket typu RPZ-59 si totiž posádka letounu typu Tu-16P (Badger J) musela nasadit kyslíkové masky a ochranné brýle. Ty pak musela mít na sobě dokud neopustila oblak klamných RL cílů. Protože po odpálení všech raket typu RPZ-59 došlo k posunu aerodynamického těžiště směrem dopředu o 0,5 % MAC, při přistání s prázdnými křídelními závěsníky muselo v palivových nádržích letounu typu Tu-16P (Badger J) zůstal nejméně 2 000 kg paliva.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny vznikly konverzí operačních Tu-16P)

Uživatelé:  SSSR

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3M (AM-3M) s max. tahem po 9 520 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu PKI, instalovaný před sedadlem pilota, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53VK, instalovaná pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BL, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na levém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BP, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na pravém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53K, instalovaná za čelním okénkem kabiny „ocasního“ střelce

                    - REB: aktivní RL rušič skupinové ochrany typu SPS-55N systému Buket (podlouhlý štíhlý člunovitý kryt instalovaný v ose břicha střední části trupu) a dvanáct neřízených raket typu RPZ-59 s výmetnicemi klamných RL cílů (ty jsou přepravovány, po šesti exemplářích, na dvou křídelních závěsnících)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu) a výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 (instalace antény tohoto zařízení se nachází na konci levé VOP)

Výzbroj:      jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, a jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 32,99 m
Délka: 34,80 m
Výška: 10,36 m
Prázdná hmotnost: 41 000 kg
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: ?

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018