Tupolev Tu-134UBKM

Typ:  pokročilá modifikace speciálu pro výcvik navigátorů a zbraňových operátorů strategických bombardovacích a raketonosných letounů typu Tu-134UBK

Určení:  nácvik útoku na pozemní cíl za pomoci řízené střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) a neřízených pum

Odlišnosti od letounu Tu-134UBK:

- instalace zařízení imitujícího vypuštění střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). Model Tu-134UBK k tomu využíval kontejnerový cvičný registr typu I-098, který se umisťoval do osy břicha střední části trupu.

- instalace fotoaparátu typu AFA-BAF-40R přímo za odtokovou hranou křídla. U modelu Tu-134UBK byla instalace tohoto zařízení umístěna v ocasní části trupu, přímo před instalací pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TA-8. V této souvislosti dvojici nestandardních břišních mřížových lapačů vzduchu APU nahradil jeden velký alá Tu-134A.

- menší výška (cca 2x) deskových antén radiokompasu, které jsou instalovány po stranách hřbetu střední části trupu. Deskové antény zmíněného zařízení mají u tohoto modelu shodnou výšku jako u modelu Tu-134UBL (Crusty B).

Historie:  Protože se jediný exemplář cvičného speciálu typu Tu-134UBK, který vycházel z cvičného speciálu typu Tu-134UBL (Crusty B) a sloužil k přípravě budoucích navigátorů a zbraňových operátorů nadzvukových bombardovacích letounů a nosičů střel typu Tu-22M2/M3 (Backfire B/C), po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, stal součástí letadlového parku Ukrajinského námořnictva, Ruského VVS a VMF se při přípravě budoucích navigátorů a zbraňových operátorů zmíněných letounů muselo nadále plně spoléhat na letouny typu Tu-134Š-1 (Crusty nav mod). Za pomoci těchto strojů bylo ale možné nacvičovat pouze navigaci a bombardování. Nácvik útoků na pozemní cíle za pomoci hlavní zbraně letounu typu Tu-22M3 (Backfire C) v podobě řízené střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) tento letoun, na rozdíl od jediného exempláře letounu typu Tu-134UBK, neumožňoval. V roce 1996 byl proto v prostorách leteckého opravárenského závodu (ARZ) č.20 z Puškina k tomuto účelu uzpůsoben letoun Tu-134UBL (rudá 25), který sloužil k výcviku pilotů bombardovacích letounů typu Tu-22M3 (Backfire C) a Tu-160 (Blackjack A). V rámci konverze na speciál pro výcvik navigátorů a zbraňových operátorů bombardovacích letounů typu Tu-22M3 (Backfire C), který vešel ve známost jako Tu-134UBKM, byl do špice trupu tohoto stroje, na pozici navigačního radiolokátoru typu ROZ-1 Locija, vestavěn radiolokátor typu PNA (Down Beat), z letounu typu Tu-22M3 (Backfire C) a současně navigační radiolokátor typu ROZ-1 Locija přesunut pod polokapkovitý kryt vystupující z břicha trupu, v oblasti před příďovým podvozkem alá Tu-134UBK. Kromě toho zmíněný letoun obdržel instalaci dvou šestinásobných křídelních pumových závěsníků typu MBD3-U6-68Sh, bombardovacího zaměřovače typu OBP-15T, zařízení imitujícího vypuštění střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) a fotoaparátu typu AFA-BAF-40R. V roce 1999 konverzí na speciál typu Tu-134UBKM prošel ještě jeden exemplář letounu typu Tu-134UBL (Crusty B) (rudá 44). Provozovatelem obou exemplářů speciálů typu Tu-134UBKM se stal 240. GvOSAP (gardový samostatný smíšený letecký pluk) 33. CBP i PLS (centrum bojové přípravy) VMF s domovskou základnou Ostrov, která se nachází poblíž Pskova. Později byl první z nich předán 43. CBP i PLS VVS s domovskou základnou Djagilevo.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (oba vznikly konverzí sériových Tu-134UBL)

Uživatelé:  pouze Rusko

 

 

Posádka:    ?

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 2. série s max. tahem po 6 800 kp       

Radar:        navigační/střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu PNA (Down Beat), instalovaný ve špici trupu, a povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku. Radiolokátor typu PNA (Down Beat) slouží k navigaci, vyhledávání a sledování pozemních cílů a navádění řízených střel typu Ch-22M (AS-4 Kitchen). Zatímco hladinové plavidlo o velikosti křižníku dokáže detekovat na vzdálenost 350 km, velký plošný cíl je schopen odhalit ze vzdálenosti 500 km.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15T (jeho instalace je umístěna za obdélníkovým okénkem nacházejícím se v čele hranatého krytu vystupujícího z břicha trupu, v oblasti před křídlem)

                   - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-BAF-40R s ohniskovou vzdáleností 400 mm, instalovaný v zadní části trupu, přímo za odtokovou hranou křídla

                   - obranné:  identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol-2D (dvě nevelké trojúhelníkovité antény instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu)

Výzbroj:    dvanáct cvičných 50 kg pum typu PB-50-75, přepravovaných na dvou odnímatelných šestinásobných závěsnících instalovaných pod kořeny křídla

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 29,01 m
Délka: 41,92 m
Výška: 9,14 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Cestovní rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017