Tupolev Tu-134UBK

Typ:  modifikace speciálu pro výcvik pilotů strategických bombardovacích letounů a nosičů střel typu Tu-134UBL (Crusty B) určená k výcviku navigátorů a zbraňových operátorů strategických bombardovacích letounů a nosičů střel typu Tu-22M2/M3 (Backfire B/C)

Určení:  nácvik útoku na pozemní cíl za pomoci řízené střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) a neřízených pum

Odlišnosti od letounu Tu-134UBL (Crusty B):

- instalace navigačního-střeleckého radiolokátoru typu PNA (Down Beat) z letounu typu Tu-22M2/M3 (Backfire B/C) uvnitř nezměněné protáhlé šice trupu na místo povětrnostního-navigačního radiolokátoru typu ROZ-1 Locija

- instalace povětrnostního-navigačního radiolokátoru typu ROZ-1 Locija pod polokapkovitým dielektrickým krytem, který vystupuje z břicha špice trupu, v oblasti před šachtou příďového podvozku alá Tu-134 (Crusty). U modelu Tu-134UBL (Crusty B) se instalace tohoto radaru nacházela uvnitř špice trupu.

- instalace bombardovacího zaměřovače typu OPB-15T z letounu typu Tu-22M3 (Backfire C). Jeho instalace je umístěna za obdélníkovým okénkem, které se nachází v čele hranatého krytu vystupujícího z břicha trupu, v oblasti před křídlem. Zmíněný kryt byl pro tento model převzat od letounu typu Tu-22M3 (Backfire C)

- instalace demontovatelného válcovitého kontejneru cvičného registru typu I-098 v ose břicha střední části trupu, na úrovni křídla. Ogivální špice zmíněného kontejneru je zhotovena z dielektrického materiálu a ukrývá naváděcí hlavici řízené střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen).

- instalace dvou odnímatelných šestinásobných závěsníků typu MBD3-U6-68Š, na kterých lze přepravovat celkem 12 cvičných 50 kg pum typu PB-50-75, pod kořeny křídla (se zesílenou konstrukcí). Zmíněné závěsníky byly pro tento model převzaty od letounu typu Tu-134Š-2 (Crusty nav mod). Před jejich instalací je ale nezbytné z břicha střední části trupu sejmout kontejner s cvičným registrem typu I-098. Kuli plnění podmínek smlouvy OSV-2 ale jediný exemplář tohoto modelu nakonec s pumovými závěsníky nikdy nelétal.

- instalace fotoaparátu typu AFA-BAF-40R, který slouží pro pořizování záznamu výsledků bombardování, v zadní části trupu, přímo před palubní pomocnou energetickou jednotkou typu TA-8. Optika zmíněného fotoaparátu se nachází za dvířky, která jsou vetknuta do břicha nevelkého polokapkovitého krytu. Protože je zmíněný kryt umístěn na pozici lapače vzduchu APU, APU tohoto modelu využívá dvojici lapačů vzduchu s menšími rozměry. Jedná se o shodné řešení jako u letounu typu Tu-134Š-1/Š-2 (Crusty nav mod).

- větší výška (cca 2x) deskových antén radiokompasu, které jsou instalovány po stranách hřbetu střední části trupu. Jedná se o identickou konstrukci jako u letounu typu Tu-134SCh.

- modifikované navigační vybavení instalací navigačního systému typu Vachta, radiovýškoměru typu RV-18 a dopplerovského měřiče úhlu a rychlosti snosu typu DISS-7 (na místo typu DISS-013-134). Instalace snímače měřiče typu DISS-7 je přitom umístěna uvnitř rozměrného člunovitého krytu, který vystupuje z břicha střední části trupu, na úrovni odtokové hrany křídla.

- instalace kompletního pracoviště navigátora z letounu typu Tu-22M3 (Backfire C), pracoviště žáka s ovládáním navigačního systému Vachta, pracoviště žáka s ovládáním bombardovacího zaměřovače typu OPB-15T a bloků avioniky uvnitř bývalé kabiny cestujících

- instalace měniče střídavého proudu, za jehož pomoci je napájeno speciální palubní vybavení, uvnitř zadního zavazadlového úložného prostoru

Historie:  VVS od poloviny 70. let k výcviku navigátorů a zbraňových operátorů strategických bombardovacích letounů a nosičů střel typu Tu-22M2/M3 (Backfire B/C) používalo dvojici pro tento účel speciálně upravených dvoumotorových proudových dopravních letounů typu Tu-104A (Camel A). Zmíněné stroje nesly označení Tu-104Š-2 a jejich palubní vybavení umožňovalo provádět nácvik bombardování a simulovaný nácvik útoků na pozemní cíle za pomoci řízené střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). Protože se základem obou dvou exemplářů speciálu typu Tu-104Š-2 staly letouny typu Tu-104A (Camel A), které byly vyrobeny na konci 50. let, na počátku 80. let se jejich technická životnost již nacházela u samého konce. Z tohoto důvodu letecký opravárenský závod (ARZ) č.20 z Puškina tehdy zpracoval projekt pro tento účel specializované modifikace letounu typu Tu-134UBL (Crusty B), který nebyl ničím jiným, než modifikací dvoumotorového proudového regionálního dopravního letounu typu Tu-134B (Crusty) určenou k výcviku pilotů bombardovacích letounů typu Tu-22M2/M3 (Backfire B/C) a Tu-160 (Blackjack A). Základem prototypu zmíněného speciálu, který vešel ve známost jako Tu-134UBK, se stal poslední sériový exemplář letounu typu Tu-134UBL (Crusty B) (rudá 72), který brány závodu č.135 z Charkova opustil v roce 1982. Protože se již od počátku počítalo s tím, že zmíněný stroj projde konverzí na speciál typu Tu-134UBK, z linky charkovského závodu č.135 sjel s modifikovaným křídlem se zesílenou konstrukcí (aby pod něj bylo možné nainstalovat pumové závěsníky). Konverzí na prototyp speciálu typu Tu-134UBK letoun Tu-134UBL (rudá 72) prošel v roce 1983 v prostorách ARZ č.20. Některé speciální palubní systémy, které se staly součástí jeho vybavení, byly přitom převzaty od vyřazeného prvního exempláře letounu typu Tu-104Š-2 (CCCP-42342). V roce 1984, po ukončení zkušebního programu, byl prototyp letounu typu Tu-134UBK předán 33. CBP i PLS (Centrum bojové přípravy) VMF s domovskou základnou Kulbakino, která se nachází poblíž ukrajinského Nikolajeva. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se proto tento stroj stal součástí letadlového parku Ukrajinského námořnictva. V barvách Ukrajinského námořnictva toho ale mnoho nenalétal. Již v roce 1994 totiž jedinému exempláři letounu typu Tu-134UBK vypršel meziopravní resurs. Protože se nepodařilo najít finanční prostředky na jeho opravu, následně byl uzemněn.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Tu-134UBL)

Uživatelé:  SSSR a Ukrajina

 

 

 

Posádka:    ?

Pohon:        dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 2. série s max. tahem po 6 800 kp       

Radar:         navigační/střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu PNA (Down Beat), instalovaný ve špici trupu, a povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku. Radiolokátor typu PNA (Down Beat) slouží k navigaci, vyhledávání a sledování pozemních cílů a navádění řízených střel typu Ch-22M (AS-4 Kitchen). Zatímco hladinové plavidlo o velikosti křižníku dokáže detekovat na vzdálenost 350 km, velký plošný cíl je schopen odhalit ze vzdálenosti 500 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15T (jeho instalace je umístěna za obdélníkovým okénkem nacházejícím se v čele hranatého krytu vystupujícího z břicha trupu, v oblasti před křídlem)

                    - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-BAF-40R s ohniskovou vzdáleností 400 mm, instalovaný v zadní části trupu, přímo před pomocnou palubní energetickou jednotkou

                    - obranné:  identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol-2D (dvě nevelké trojúhelníkovité antény instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu)

Výzbroj:     dvanáct cvičných 50 kg pum typu PB-50-75, přepravovaných na dvou odnímatelných šestinásobných závěsnících instalovaných pod kořeny křídla. Pumové závěsníky lze pod křídlo tohoto stroje umístit pouze po předchozím sejmutí kontejneru s cvičným registrem typu I-098 z břicha střední části trupu.

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 29,01 m
Délka: 41,92 m
Výška: 9,14 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Cestovní rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017