Tupolev Tu-124Š-1/Š-2 (‘Cookpot nav mod’)

Typ:  speciální vojenská cvičná modifikace středně těžkého dopravního letounu pro regionální linky typu Tu-124 (Cookpot A)

Určení:  výcvik navigátorů-bombometčíků strategických a frontových bombardovacích letounů

Odlišnosti od letounu Tu-124 (Cookpot A):

- větší délka trupu v oblasti příďové kabiny navigátora

- instalace navigačního-bombardovacího radiolokátoru typu Rubín-1A (Short Horn), v případě subverze Tu-124Š-1, nebo Iniciativa-2 (Short Horn), v případě subverze Tu-124Š-2, pod výrazně zvětšeným polokapkovitým dielektrickým krytem, který se nachází na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, na místo povětrnostního-navigačního radiolokátoru typu ROZ-1 Locija

- instalace dvou tandemově uspořádaných senzorů astronavigačního systému v ose hřbetu střední části trupu

- instalace polokapkovitého krytu dopplerovského snímače rychlosti a úhlu snosu na břichu střední části trupu, přímo mezi motorovými gondolami

- instalace jednoho páru zbraňových závěsníků typu BD-360 s celkovou nosností 2 000 kg, na kterých lze přepravovat cvičné pumy o hmotnosti 50 kg až 250 kg, pod náběžnou hranou vnitřních částí křídla.

- instalace bombardovacího zaměřovače typu OPB-15, v případě subverze Tu-124Š-1, nebo OPB-16, v případě subverze Tu-124Š-2, za plochým břišním okénkem příďové kabiny navigátora

- instalace sedadla druhého navigátora (instruktora) v příďové kabině navigátora. Navigátor (instruktor) přitom sedí přímo za navigátorem (žákem).

- instalace druhého bombardovacího zaměřovače typu OPB-15, v případě subverze Tu-124Š-1, nebo OPB-16, v případě subverze Tu-124Š-2, bloků radiolokátoru a sedadel dvou navigátorů (žáka a instruktora) v předním zavazadlovém úložném prostoru, který se nachází přímo za pilotní kabinou, po pravoboku předního vstupního vestibulu. Instalace zmíněného bombardovacího zaměřovače je přitom umístěna za nevelkým polokapkovitým průzorem, který vystupuje z pravoboku trupu.

- instalace pultů s různými navigačními přístroji v prostoru kabiny cestujících. Zatímco u modelu Tu-124Š-1 se po pravoboku kabiny nacházejí pulty s přístroji typu SPI-ZM, PU-4, Veter a US-8, po levoboku kabiny tohoto modelu jsou umístěny pulty s přístroji typu RSBN-2 Svod, ZSO a ARK-11. Naproti tomu u modelu Tu-124Š-2 jsou po pravoboku kabiny umístěny pulty s přístroji typu ARK-11, Veter a RSB-70. Po levoboku kabiny tohoto modelu se zase nacházejí pulty s přístroji typu DBS-2 Lotos, RSBN-2 Svod, ZSO a ARK-11.

Historie:  V roce 1961 byl konstrukční tým OKB A.N. Tupoleva pověřen vývojem specializované modifikace dvoumotorového proudového regionálního dopravního letounu typu Tu-124 (Cookpot A) pro výcvik navigátorů-bombometčíků dálkového a frontového letectva. Požadovaný cvičný speciál vešel ve známost jako Tu-124Š (Cookpot nav mod) a budoucí navigátory-bombometčíky umožňoval cvičit nejen v navigaci, ale i v bombardování. Protože se vybavení bombardovacích letounů dálkového a frontového letectva odlišovalo, Tupolevův konstrukční tým zmíněný cvičný speciál vyprojektoval ve dvou subverzích. Zatímco k výcviku navigátorů-bombometčíků dálkového letectva byla vyhrazena subverze Tu-124Š-1 (Cookpot nav mod), subverze určená k výcviku navigátorů-bombometčíků frontového letectva vešla ve známost jako Tu-124Š-2 (Cookpot nav mod). Práce na výrobních výkresech speciálu typu Tu-124Š (Cookpot nav mod) se konstrukčnímu týmu OKB A.N. Tupoleva podařilo završit ve druhém čtvrtletí roku 1961. Sériová výroba tohoto modelu se rozeběhla v následujícím roce. Prvních pět sériových Tu-124Š (Cookpot nav mod) z výrobní linky závodu č.135 z Charkova sjelo mezi srpnem a prosincem roku 1962. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 15. listopadu toho samého roku. Do konce roku 1968 brány zmíněného podniku opustilo celkem 54 letounů typu Tu-124Š (Cookpot nav mod), z toho 5 v roce 1962, 10 v roce 1963, 5 v roce 1964, 7 v roce 1965, 8 v roce 1966, 15 v roce 1967 a 7 v roce 1968. Letouny typu Tu-124Š-1 (Cookpot nav mod) se staly součástí letadlového parku Vyšší vojenské letecké školy navigátorů (VVAUŠ) z Čeljabinska, která zajišťovala přípravu navigátorů pro dálkové letectvo VVS a VMF. Naproti tomu letouny typu Tu-124Š-2 (Cookpot nav mod), které sloužily k přípravě navigátorů frontového letectva, provozovala VVAUŠ z Vorošilovogradska. Letouny typu Tu-124Š (Cookpot nav mod) byly ale používány též bojovými útvary PVO k výcviku pilotů těžkých přepadových stíhacích letounů typu Tu-128 (Fiddler B), a to až do příchodu třímístných cvičných speciálů typu Tu-128UT (Fiddler C). K výcviku navigátorů-bombometčíků byly letouny řady Tu-124Š (Cookpot nav mod) využívány do druhé poloviny 70. let. Poté jejich poslání převzaly cvičné speciály typu Tu-134Š-1 (Crusty nav mod) a Tu-134Š-2 (Crusty nav mod), které vycházely z dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty). Po příchodu letounů řady Tu-134Š (Crusty nav mod) byl nevelký počet letounů řady Tu-124Š (Cookpot nav mod) předán několika Vyšším vojenským leteckým školám pilotů (VVAUL), včetně VVAUL z Tambova. Zde byly tyto stroje využívány k výcviku pilotů bombardovacích letounů, a to až do roku 1981. Poté jejich poslání převzaly letouny typu Tu-134UBL (Crusty B). Pro některé vyřazené Tu-124Š (Cookpot nav mod) se našlo využití v roli vzdušných zkušeben. Dva tyto stroje byly využívány též Státním zkušebním institutem vojenského letectva (GK NII VVS).

Verze:

Tu-124Š-1 – modifikace letounu typu Tu-124Š (Cookpot nav mod) určená k výcviku navigátorů-bombometčíků strategických bombardovacích letounů. Tento model umožňoval najednou cvičit 14 žáků.

Tu-124Š-2 – modifikace letounu typu Tu-124Š (Cookpot nav mod) určená k výcviku navigátorů-bombometčíků taktických bombardovacích letounů. Tento model umožňoval najednou cvičit 15 žáků.

Vyrobeno:  54 sériových strojů

Uživatelé:  SSSR

 

 

 

 

Posádka:    dva piloti, 14 až 15 navigátorů (žáků) a ? navigátorů (instruktorů)

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-20P s max. tahem po 5 400 kp

Radar:        navigační-bombardovací impulsní dopplerovský radiolokátor typu Rubín-1A (Short Horn) nebo Iniciativa-2 (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku                     

Výzbroj:     náklad cvičných pum do celkové hmotnosti 2 000 kg (pumy o hmotnosti 50 až 250 kg), přepravovaný na dvou křídelních závěsnících

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 25,55 m
Délka: ?
Výška: 8,08 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: 900 km/h
Praktický dostup: 10 500 m
Max. dolet: 2 600 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 17.10.2017