Tupolev Tu-16 Chaika (Tu-16-UB)

 

 

 

Typ:  modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) zastávající roli nosiče naváděných klouzavých pum typu UB-2F (UB-2000F)

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů za pomoci naváděných klouzavých pum typu UB-2F (UB-2000F)

Odlišnosti od letounu Tu-16 (Badger A):

- instalace zbraňového systému typu 4A-22 Chaika, který se sestává ze dvou klouzavých pum s rádiovým-povelovým navedením typu UB-2F (UB-2000F), naváděcího systému typu KRU-UB, periskopického bombardovacího zaměřovače typu OPB-2UP (jeho instalace se nachází v příďové kabině navigátora) a podpůrného vybavení

- instalace jednoho páru závěsníků, na kterých lze přepravovat dvojici naváděných klouzavých pum typu UB-2F (UB-2000F), pod křídlem, vně vnitřního páru aerodynamických hřebenů

Historie:  První klouzavá naváděná puma sovětské konstrukce vešla ve známost jako SNAB-3000 Krab a vzešla z výnosu ze dne 14. dubna 1947. Zmíněná zbraň vznikla v konstrukční kanceláři KB-2, která spadala pod Ministerstvo zemědělské techniky, a svým vzezřením se nápadně podobala německé naváděné klouzavé pumě typu SD-1400X Fritz X z druhé světové války. Nosičem této 3 t pumy se přitom měl stát čtyřmotorový pístový dálkový bombardovací letoun typu Tu-4 (Bull). Později však tato zbraň byla zkoušena též na dvoumotorovém proudovém středně těžkém bombardovacím letounu typu Tu-16 (Badger A). Dne 15. října 1951, v přímé reakci na úspěchy amerických klouzavých naváděných pum ve válce v Koreji (1950 až 1951), byla KB-2 pověřena vývojem dalších dvou klouzavých naváděných pum. Konkrétně přitom šlo o 2 t pumu typu UB-2000F Chaika a 5 t pumu typu UB-5000F Kondor. Zatímco lehčí puma typu UB-2000F byla již od počátku zamýšlena pro frontový bombardovací letoun typu Il-28 (Beagle), s těžší pumou typu UB-5000F se počítalo jako se zbraní dálkových bombardovacích letounů typu Tu-4 (Bull) a Tu-16 (Badger A). Krátce nato, v prosinci toho samého roku, byla konstrukční kancelář KB-2 sloučena se závodem č.67 a zároveň přetransformována v GSNII-642 (státní svazový vědecko-výzkumný institut 642). Naváděná puma typu UB-2000F se svým vzezřením nápadně podobala, stejně jako puma typu SNAB-3000, německé naváděné klouzavé pumě typu SD-1400X Fritz X. Protože se puma typu UB-2000F měla stát zbraní proudových bombardovacích letounů typu Il-28 (Beagle) a Tu-16 (Badger A), které měly vyšší rychlost než nosič pumy typu SNAB-3000 v podobě pístového bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull), obdržela křídla s tvarem dvojité delty s větším úhlem šípu náběžné hrany (45° vs 30°). Od pumy typu SNAB-3000 se ale odlišovala též uspořádáním ocasních ploch. Zatímco puma typu SNAB-3000 měla ocasní plochy uspořádané do tvaru kříže, které kolem dokola obepínal kovový pás, ocasní plochy pumy typu UB-2000F se sestávaly z jedné široké VOP a dvou SOP. Ty byly uchyceny ke koncům VOP. Puma typu UB-2000F měla hmotnost  2 240 kg a nesla vysoce explozivní bojovou hlavici o hmotnosti 1 795 kg. Ovládána byla, obdobně jako její německý protějšek, spoilery a ocasními plochami. Navádění této zabraně zajišťoval operátor za pomoci rádiové-povelové naváděcí jednotky typu KRU-UB. Součástí letadlové komponenty systému typu KRU-UB se staly tři vysílače. Zmíněné vysílače pracovaly současně, každý však s jinou frekvencí. Naváděcím systémem pumy byl ale přijímán pouze signál z jednoho z nich. Vysílání zbylých dvou vysílačů sloužilo pouze ke zmatení rušiček nepřítele. Operátor pumu typu UB-2000F sledoval za pomoci speciálního periskopického zaměřovače typu OPB-2UP a řídil ji za pomoci joysticku. Do přídě zmíněné pumy bylo ale možné nainstalovat TV kameru a její obraz přenášet na obrazovku v kabině operátora. V tomto případě bylo navedení více přesné a méně závislé na počasí. Za špatného počasí bylo totiž klouzající pumu typu UB-2000F prakticky nemožné pozorovat za pomoci periskopického zaměřovače, a to i přesto, že měla na zádi instalovanou světlici. Pumu typu UB-2000F bylo možné shazovat při letu rychlostí 400 až 900 km/h (400 až 1 200 km/h dle některých zdrojů) ve výškách 5 000 m až 15 000 m. Rychlost nosiče této zbraně v okamžiku shozu byla dána letovou výškou. Zatímco ve výšce 5 000 m tomu bylo 550 km/h, ve výšce 5 500 m 750 km/h, ve výšce 6 000 m 900 km/h, ve výšce přes 6 000 m přes 900 km/h. Protože se puma typu UB-2000F ke svému cíly přibližovala nižší rychlostí než nosič, po odhození této zbraně musel pilot uvést nosič do stoupavého letu, aby zbrzdil jeho rychlost. Jinak by se letící puma typu UB-2000F spolu s cílem ztratila operátorovi ze zorného pole periskopického zaměřovače. Rozměry pumy typu UB-2000F byly sice přizpůsobeny tomu, aby ji bylo možné přepravovat pod trupem frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle), do útrob trupové pumovnice těžšího typu Tu-16 (Badger A) se však tato zbraň nevešla. Z tohoto důvodu tento stroj musel zmíněnou zbraň přepravovat, stejně jako pumu typu SNAB-3000, na křídelních závěsnících. Na nosič pumy typu UB-2000F, která byla do výzbroje VVS formálně zařazena dne 1. prosince 1955 pod označením UB-2F, byl pouze upraven nevelký počet letounů typu Tu-16 (Badger A). Takto modifikované Tu-16 (Badger A) byly přitom známy jako Tu-16 Chaika nebo též jako Tu-16-UB. Puma typu UB-2F (UB-2000F) ale měla celou řadu nedostatků. Za pomoci zmíněné zbraně bylo totiž možné provádět útoky pouze za dobré viditelnosti. Jinak pumu typu UB-2F (UB-2000F) a její cíl nebylo možné pozorovat periskopickým zaměřovačem. Při použití pumy typu UB-2F (UB-2000F) navíc její nosič musel prolétnout přímo nad cílem a vystavovat se tak účinkům PVO protivníka. Všechny výše uvedené nedostatky spolu s rychlými pokroky ve vývoji leteckých protizemních řízených střel, za jejichž pomoci bylo možné napadat pozemní cíle za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci ze vzdálenosti nacházející se mimo dosah prostředků PVO, pak vedly k tomu, že tato zbraň byla z výzbroje VVS vyřazena již v roce 1957.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-16)

Uživatelé:  SSSR

 

 

 

Pohon:      dva proudové motory Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:       bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.  

Výzbroj:     jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu, a dvě 2 000 kg klouzavé řízené pumy s rádiovým-povelovým navedením typu UB-2F (UB-2000F) Chaika, přepravované na křídelních závěsnících

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 32,99 m
Délka: 34,80 m
Výška: 10,36 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: ?

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018