Tupolev Tu-134Š-SL (SL-134Š)

Typ:  speciální modifikace cvičného letounu typu Tu-134Š-1 (Crusty A) zastávající roli vzdušné zkušebny a geofyzikální a environmentální laboratoře

Určení:  provádění zkoušek pasivních TV a poloaktivních laserových naváděcích hlavic řízených střel a pum, pořizování snímků země pro kartografické účely, pořizování termálních snímků, provádění ekologického monitoringu a monitorování následků přírodních katastrof

Odlišnosti od letounu Tu-134Š-1 (Crusty A):

- instalace rozměrného podlouhlého hranatého člunovitého krytu v ose břicha střední části trupu. Zmíněný kryt začíná na úrovni třetího páru 40 cm postranních kulatých okének a končí na úrovni zadního páru nouzových výstupů a ukrývá instalaci pěti fotoaparátů (jeden fotoaparát typu TK-10, TAFA-10 nebo Zeiss Ikon LMK, jeden fotoaparát typu AFA-41/20, jeden fotoaparát typu TEA-35, jeden fotoaparát typu AFA-42/100 a jeden fotoaparát typu AS-707). K břichu přední části tohoto krytu je navíc uchycena otočná kopulovitá věžička TV pozorovacího systému typu T-2. Optika zmíněného systému je přitom opatřena ochrannými „okenicemi“.

- instalace krátkého pylonu s nevelkým válcovitým krytem (s kónickým zakončením) testované naváděcí hlavice na pravoboku trupu, přímo před servisním vstupem. Později, v roce 1997, byl zmíněný kryt z jediného exempláře tohoto speciálu sejmut.

- instalace hranatého krytu s lichoběžníkovým profilem vpravo od podélné osy břicha trupu, přímo za vstupními dveřmi posádky. K břichu zmíněného krytu jsou uchyceny tři senzory a jedna zkosená tyčová anténa.

- instalace dvou tandemově uspořádaných tyčových antén v ose hřbetu trupu. Zatímco instalace té první se nachází před, instalace té druhé je umístěna za křídlem.

- instalace antény s tvarem obráceného písmene „L“ v ose hřbetu trupu, přímo před předním párem postranních nouzových výstupů

- absence krytů obou senzorů typu BC-63 astronavigačního systému, nacházejících se vlevo od osy hřbetu zadní části trupu, a křídelních pumových závěsníků

- instalace pracovních konzol 10-ti operátorů uvnitř kabiny

- instalace jednoho optického zaměřovače typu OD-4M, jednoho TV snímače, jednoho lineárního laserového snímače, dvou lineárních IČ snímačů a jednoho IČ radiometru typu IKT4-2

- instalace 66 MHz palubního počítače typu Comaq 486 (za jeho pomoci je monitorována a řízena činnost všech palubních senzorů), 27-ti kanálového datového procesoru typu Schlumberger a datového procesoru typu Gama

- modifikovaný navigační komplex instalací inerčního navigačního systému typu I-21, satelitního navigačního systému, který spolupracuje s ruským systémem GLONASS (ruský protějšek GPS), a systému umožňujícího provádět automatický let dle předem zadaných koordinát

Historie:  Jediný exemplář speciálu typu Tu-134Š-SL (SL-134Š) vznikl konverzí cvičného speciálu Tu-134Š-1  (CCCP-65562) pro potřeby institutu GosNII AS (Státní vědecko-výzkumní institut leteckých systémů) ze Žukovského. Zmíněný institut jej přitom převzal v roce 1991. Zpočátku jediný exemplář speciálu typu Tu-134Š-SL (SL-134Š) zastával roli vzdušné zkušebny pasivních TV a poloaktivních laserových naváděcích hlavic řízených střel a pum. Později však prošel konverzí na speciál pro geofyzikální průzkum a environmentální monitoring. V průběhu misí se jediný exemplář speciálu typu Tu-134Š-SL (SL-134Š) pohyboval ve výškách do 10 000 m rychlostí do 650 km/h. Protože měl tento stroj kuli instalaci nástaveb se speciálním vybavením v porovnání s výchozím modelem Tu-134Š-1 (Crusty A) vyšší čelní aerodynamický odpor, jeho max. rychlost byla omezena hodnotou 800 km/h. Dolet jediného exempláře speciálu typu Tu-134Š-SL (SL-134Š) činil 3 000 km. V případě vytrvalosti tomu bylo 3,5 h. Široké veřejnosti byl tento stroj poprvé prezentován dne 11. srpna 1992 na MosAeroShow 92. Jediný exemplář speciálu typu Tu-134Š-SL (SL-134Š) bylo ale možné shlédnout též na airshow MAKS 95, která se konala v srpnu roku 1995. Z provozu byl tento stroj vyřazen v srpnu roku 1999.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Tu-134Š-1)

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a 10 operátorů

Pohon:        dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 2. série s max. tahem po 6 800 kp

Radar:         impulsní dopplerovský navigační-bombardovací radiolokátor typu R-1 Rubín-1Š (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku. Radiolokátor typu Rubín-1Š (Short Horn) má vyhledávací dosah 310 km a slouží k navigaci, vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a mapování povrchu země (do vzdálenosti 170 km).

Vybavení:    - TV pozorovací systém typu T-2 (se zorným úhlem 2,8 až 16°), instalovaný uvnitř otočné kopulovité věžičky (s odměrem ±75° a náměrem 0° až 90°), která je připevněna k břichu přední části břišního člunovitého krytu

                     - sestava pěti fotoaparátů (jeden fotoaparát typu TK-10, TAFA-10 nebo Zeiss Ikon LMK s ohniskovou vzdáleností 100 mm, jeden fotoaparát typu AFA-41/20 s ohniskovou vzdáleností 200 mm, jeden fotoaparát typu TEA-35 s ohniskovou vzdáleností 350 mm, jeden fotoaparát typu AFA-42/100 s ohniskovou vzdáleností 1000 mm a jeden čtyř-spektrální fotoaparát typu AS-707 s ohniskovou vzdáleností 140 mm), instalovaná uvnitř člunovitého břišního trupového krytu

                   - jeden optický zaměřovač typu OD-4M (s ohniskovou vzdáleností 1000 mm a 80-ti násobným zoomem)

                   - jeden TV snímač (se zorným polem 156 x 40°)

                   - jeden lineární laserový snímač (se zorným polem 120°)

                   - dva lineární IČ snímače (se zorným polem 120°)

                   - jeden IČ radiometr typu IKT4-2 (se zorným polem 3°)

                   - jeden fotoaparát typu AFA-BAF-40R (s ohniskovou vzdáleností 400 mm), instalovaný v zadní části trupu, přímo před pomocnou palubní energetickou jednotkou

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017